Kostra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o o biologickém významu slova kostra. O kostře lidského těla se dočtete v článku kostra člověka. Další významy jsou uvedeny v článku Kostra (rozcestník).
vnitřní kostra - Tyrannosaurus rex

Kostra (někdy také skelet z řec.: skeletos - vysušené tělo, mumie) je součást těla, která tvoří podpůrnou strukturu organizmu a poskytuje ochranu pro ostatní orgány. Lidská kostra se skládá ze srostlých a volných kostí, které jsou spojeny a podporovány vazy, šlachami, svaly a chrupavkami. V zásadě je možné ji rozdělit na dva druhy: vnější kostra (exoskelet) tvoří pevný vnější obal organismu a vnitřní kostra (endoskelet) je oporná soustava jednotlivých kostí a kloubů uvnitř organismu.

V přeneseném významu se pojem může používat i v technice jako nosná konstrukce strojů či budov.

Cytoskelet[editovat | editovat zdroj]

Buňky endotelu pod mikroskopem. Mikrotubuly jsou vyznačeny zeleně, aktinové filamenty červeně a buněčná jádra modře.

Cytoskelet (řec.: kytos - buňka) slouží k ochraně a k formování tvaru buněk. Kromě toho se díky němu mohou buňky pohybovat a přijímat látky a signály z vnějšího prostředí, což umožňuje vzájemnou komunikaci jednotlivých buněk. Skládá se z dlouhých polymerů proteinů, které prostupují buňkou všemi směry. Buňky je mohou dle potřeby spotřebovávat či znovu vytvářet. U eukaryot jsou rozlišovány tři druhy: aktinové filamenty, mikrotubuly a intermediální filamenty. Filamenty u prokaryot jsou podobné těm u eukaryot, ale liší se strukturou.

Hydroskelet[editovat | editovat zdroj]

Hydroskelet je nejjednodušší forma skeletu, která se vyskytuje především u některých druhů bezobratlých organizmů, při kterém povrchové svaly stlačují vodnaté vnitřní prostředí daného organizmu. Protože je voda jen těžko stlačitélná je tato forma poměrně stabilní.

Exoskelet[editovat | editovat zdroj]

Hlava mravence

Jiné druhy zvířat, především členovci (Arthropoda), v tomto případě především hmyz, klepítkatci a korýši, vyvinuli pro svou ochranu vnější kostru. Protože ta umožňuje jen omezený prostor pro růst, dochází u těchto jedinců ke svlékání a ke skokovému růstu. Skládat se může z různých materiálů a látek - chitin, sloučeniny vápníku nebo křemičitany.

Vnější kostra u hmyzu neslouží jen jako ochrana, ale také jako opora pro svalové úpony nebo citlivý orgán pro komunikaci s vnějším prostředím. Skládá se z několika vrstev se čtyřmi funkčně rozdílnými oblastmi: epikutikula, protokutikula, epidermis, a basal lamina.

Endoskelet[editovat | editovat zdroj]

Jako endoskelet je označována opěrná soustava organizmů, která se nachází uvnitř jejich těla jako u obratlovců, ostnokožců či hub (porifera). Endoskelet dává tělu pevnost a stabilitu a umožňuje volný pohyb. Během vývoje vzniká endoskelet u obratlovců a ostnokožců z mezodermu.

Houby[editovat | editovat zdroj]

Houby (porifera)

Kostra hub se skládá z mikroskopických vápníkových či křemičitanových spiculae. U některých druhů je součástí spongin. Spiculae jsou tvořeny ze sklerocytů.

Ostnokožci[editovat | editovat zdroj]

Kostra ostnokožců, ke který patří i mořské hvězdice, se skládá s vápníku a zanedbatelného podílu oxidu hořečnatého. Kostra je těsně pod vnější kůží. Ze sklerocytů vystavěná struktura je porézní a proto současně pevná a lehká. Růst může do všech směrů a i ztracené části bezproblémů dorůstají. Klouby, které spojují jednotlivé části kostry jsou ovládány svalovou soustavou.

Strunatci[editovat | editovat zdroj]

Kostra obratlovců a ostnokožců se skládá z pevných součástí, kterými je pohybováno díky soustavě svalů. U lidí a všeobecně u obratlovců jsou tyto součásti označovány jako kosti. Důležitou součástí jsou chrupavky, které se u savců nacházejí převážně v kloubech. U některých druhů, například paryb, ke kterým patří žraloci, je kostra složena jen z chrupavčité tkáně.

Kosti se skládají z osteocytů (kostních buněk), které kolem sebe vystavují kolagenovou strukturu, do které jsou umístěny anorganické součásti jako hydroxyapatit (Ca5(PO4)3OH). Chrupavky se naproti tomu skládají z chondrocytů (chrupavčitých buněk) které kolem sebe vytvářejí vodné prostředí z glykoproteinů apod.


Obratlovci[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích kost a lidská kostra.
Kostra kytovce

Kostry jednotlivých druhů obratlovců mají mnoho společného, přesto se liší podle prostředí, ve kterém daní jedinci žijí a podle nároků. Rozdíly a podobnostmi se zabývá srovnávací anatomie.

Kostra ryb se skládá buď z chrupavek (paryby) nebo kostí. Hlavní znak ryb, ploutve, jsou vyztuženy kostmi napojenými na jednotlivé pletence (u párových ploutví) nebo na páteř (u nepárových). Kostra létajících ptáků (a také savců) musí přenášet velké namáhání a je proto silně vyvinutá a těžká. Tvoří 14 až 20 % hmotnosti těla oproti pozemním obratlovcům, u nichž je tento podíl obvykle 10 až 15 %. Některé kosti ptáků jsou duté. Dutý profil (trubka) umožňuje větší zátěž, než plný profil (tyč) o stejné hmotnosti.

Také savci mají specifické vlastnosti kostry. Např. kostra dospělého člověka se skládá zhruba z 200 kostí (přesný počet se u jednotlivých jedinců liší). Skládá se z lebky, páteře, hrudníku, horních a dolních končetin. Trvá několik let, než se lidská kostra dovyvine. Ačkoliv kost pažní (humerus) je již u novorozenců dokonale osifikovaná, je celá kostra až kolem 20 let plně vyvinuta. U mořských savců se kvůli lepšímu pohybu ve vodě se u mořských savců převyvinuly přední končetiny v ploutve. Zadní končetiny buď úplně zanikly nebo se změnily na ocasní ploutev.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo kostra ve Wikislovníku