Nosná konstrukce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ocelová nosná konstrukce budovy
Dřevěná nosná konstrukce lodního trupu

Nosná konstrukce je základní část, zejména stavební (např. zdivo budovy) či strojní (např. rám lodi) konstrukce, která zajišťuje její potřebnou únosnost, tuhost a trvanlivost. Musí bezpečně přenést veškerá daná zatížení, nesmí dojít k jejímu porušení, ztrátě stability, ani větším než přípustným deformacím. Slouží také jako základ pro montáž dalších součástí. Skládá se ze základních nosných prvků (prut, deska, blok, atd.), které mohou být spojeny do složitějších celků.[1] Nosnou konstrukci lze obecně vytvořit z jakéhokoliv materiálu, který vykazuje základní charakteristiky jako jsou pevnost a modul pružnosti. Špatný návrh, oslabení nebo přetížení nosné konstrukce může vést k jejím poruchám, případně až k jejímu zřícení (havárii).

Nosná konstrukce ve stavebnictví[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení nosných stavebních konstrukcí[editovat | editovat zdroj]

Nosné konstrukce lze dělit podle:

prostorovosti materiálu složitosti orientace a umístění typu montáže funkce
  • rovinné
  • prostorové
  • ocelové
  • betonové
  • dřevěné
  • zděné
  • kompozitní
  • jednoduché
  • složité
  • horní stavba (vodorovné, svislé)
  • dolní stavba (základy)
  • monolitické
  • montované
  • kombinované
  • střešní
  • stropní
  • stěnová
  • schodišťová
  • základová
  • mostní
  • technologická
  • další

Navrhování nosných konstrukcí[editovat | editovat zdroj]

Navrhováním nosných konstrukcí se zabývají stavební a strojní inženýři a architekti. Při návrhu konstrukce lze postupovat několika způsoby. Nejčastěji se postupuje od návrhu architektonického či designového, kde je navržen základní tvar s ohledem na požadovanou funkci, materiál či vzhled, k návrhu konstrukčnímu, který upřesní detaily, stanoví dimenze jednotlivých prvků a jejich spojení a ověří nezbytné podmínky bezpečnosti. Obě fáze návrhu se mohou prolínat či opakovat pro dosažení optimálního řešení.

Nosné konstrukce jsou navrhovány s využitím aplikované mechaniky. Pro běžné stavební konstrukce se využívají především poznatky statiky stavebních konstrukcí. Složitější stavební konstrukce a převážná většina konstrukcí strojních jsou navrhovány i s pomocí dynamiky, která bere do úvahy také pohyb, resp. zrychlení, jednotlivých částí či celku. Navrhování, dimenzování a posuzování nosných stavebních konstrukcí je náplní práce statika.

Základní nosné prvky[editovat | editovat zdroj]

bezrozměrné (hmotný bod)
jednorozměrné (prut, nosník, sloup)
dvourozměrné (deska, stěna, skořepina)
trojrozměrné (blok, opěrná zeď)

Statické schéma tzv. Gerberova nosníku o 3 polích (neposuvná podpora vlevo, 3x posuvná podpora, 2x kloub

Statické schéma nosné konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Idealizací nosné konstrukce je statické schéma neboli statický model nosné konstrukce. Každý prvek navrhované či posuzované konstrukce je představován jedním ze základních nosných prvků. Tyto prvky mohou být bezrozměrné (hmotný bod), jednorozměrné (prut), dvojrozměrné (deska) nebo trojrozměrné (blok). Vzájemná spojení prvků jsou idealizována vnitřními vazbami a podepření neboli okrajové podmínky vazbami vnějšími. Vazby pak odebírají konstrukci daný počet stupňů volnosti podle jejich typu. Statické schéma nosné konstrukce může být v závislosti na poměru vnitřních a vnějších vazeb staticky určité, neurčité či přeurčité. Vhodně zvolené statické schéma reálné nosné konstrukce je důležitým předpokladem pro její správné navržení. V praxi je pro kreslení statických schémat zavedena řada symbolů, vyjadřujících vlastnosti prvků a jejich vazeb.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Kadlčák, Jiří Kytýr, Statika stavebních konstrukcí I., VUTIUM, Brno 1998, str. 159

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V.Schreiber, L.Sotolář, Nosné konstrukce jednoduchých staveb, SNTL, Praha 1982
  • Kolektiv autorů, Konstrukce pozemních staveb, SNTL, Praha 1968

Související články[editovat | editovat zdroj]