Pevnost (fyzika)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pevnost je fyzikální vlastnost pevných látek, vyjadřující jejich odolnost vůči vnějším silám.
Rozeznáváme tři druhy pevnosti:
- Pevnost v tlaku
- Pevnost v tahu – Rm (MPa)
- Pevnost ve střihu (nebo také pevnost ve smyku)
Někdy se uvádějí ještě další pevnosti, závisející nejen na fyzikálních vlastnostech materiálu, ale i na jeho profilu:
- vzpěrná pevnost
- torzní pevnost
- pevnost v ohybu
Pro zjišťování pevnosti (respektive meze pevnosti) jsou užívány specializované přístroje a metodiky.
[editovat] Vzorce
S pevností souvisí mez pevnosti σp (Sigma)(může být značena i jinak), jednotkou je Pa (Pascal). Mez pevnosti je maximální hodnota normálového napětí σn, při které ještě není porušena celistvost materiálu. Vypočítá se jako podíl deformující síly F a průřezu kolmého řezu S, na který tato síla působí,:
σn= F/S
nebo jako součin součin relativní deformace ε a materiálové konstanty E:
σn= εE

