Vnější kostra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Exoskelet neboli vnější kostra je v biologii označení pro kostru, která se nachází zvnějšku organizmu a poskytuje mu tak stabilní oporu a ochranu.

Exoskelet v biologii[editovat | editovat zdroj]

Hlava mravence

Na rozdíl od strunatců má většina členovců (především hmyz, klepítkatci, korýši) a jiných zvířat vnější kostru, jejímž základem je chitin, arthropodin, uhličitan vápenatý nebo různé sloučeniny fosforečnanu.

Robotický exoskelet[editovat | editovat zdroj]

Robotický exoskelet je zařízení, něco mezi ortézou a protézou, které bylo vyvinuto na univerzitě v Michiganu. Zařízení má sloužit jako rehabilitace po mozkových mrtvicích, dopravních nehodách nebo prostě tam, kde je potřeba obnovit funkčnost končetiny, např. pacienti s poškozenou míchou nebo neurologickou poruchou.

Používání je poměrně jednoduché, přístroj snímá nervové signály vysílané mozkem, které určují jaký sval se má smrštit, napnout, o kolik, kam apod. Tyto signály poté příjme samotný přístroj a pomocí těchto "příkazů" se pohybuje za pomoci válců s písty. Ovšem není až tak jednoduché, aby si lidská nervová soustava navykla na používání "nového skeletu", a tak průměrná doba, než je člověk schopen ovládat přístroj podle jeho potřeby, je 3-4 dny. Podle výzkumů provedených na zdravých lidech trvá alespoň 30 minut než se chůze zmírní, protože mozek neustále burcuje svaly k výkonu, ale poté si teprve uvědomí, že robotický exoskelet vlastně skoro veškerou práci za svaly udělá.