Prokaryota
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prokaryota z řeckého pro (před) a karyon (jádro), též prvojaderní je označení pro evolučně velmi staré organismy, které vznikly před 3-3,5 miliardami let. Pravděpodobně jsou vůbec nejstaršími buněčnými organismy. Prokaryotická buňka je podstatně jednodušší než buňka eukaryot. Dnes k nim řadíme bakterie a archea. Především dříve byly také tyto organizmy nazývány Monera.[1][2]
Obsah |
[editovat] Vlastnosti prokaryot
- Podrobnější informace naleznete v článku prokaryotická buňka.
Prokaryota jsou vždy jednobuněčné organismy, nikdy netvoří funkčně a morfologicky diferencované tkáně, ale mohou tvořit kolonie. Velikost prokaryotické buňky se obvykle pohybuje mezi desetinami a desítkami mikrometrů. Mimo jiné se předpokládá, že tomu tak je i proto, že difúze, na kterou se musí prokaryotické organismy při transportu látek spoléhat, není při větších velikostech dostatečně účinná. Tuto teorii ovšem značně zpochybňuje existence obrovských bakterií Epulopiscium fishelsoni a Thiomargarita namibiensis, které dorůstají délky kolem 0,5 mm.
[editovat] Znaky společné s eukaryotickou buňkou
- Podrobnější informace naleznete v článku poslední univerzální společný předek.
- Prokaryota, jako každé živé organismy, obsahují nukleovou kyselinu, nositelku genetické informace. Je to vždy DNA.
- Syntéza proteinů probíhá na ribozomech, které jsou u prokaryot pouze volně uloženy v cytoplazmě. Prokaryotické ribozómy (70S) jsou menší než ribozomy eukaryot (80S).
- Buňka je od okolního prostředí oddělena semipermeabilní cytoplazmatickou membránou.
[editovat] Znaky vlastní pouze prokaryotické buňce
- Je přítomen tzv. nukleoid, nejedná se o skutečné jádro, cirkulární DNA (tzv. chromozom) není ohraničen jadernou membránou, ale je umístěn v cytoplazmě. Řetězec DNA je asi 1000x delší než délka celé buňky (cca 1,4 mm), je proto složitě zatočen a na několika místech připevněn k cytoplazmatické membráně. Chromozóm neobsahuje histony.
- Je chráněna buněčnou stěnou, která obsahuje peptidoglykany.
- Buňka může obsahovat plazmidy, úseky DNA, které se mohou v případě potřeby včlenit do chromozomu. Nejsou pro buňku nepostradatelné, občas ale mohou nést enormně důležitou genetickou informaci (např. gen pro odolnost vůči antibiotiku)
- Cytoplazma není rozčleněna na kompartmenty, chybí organely vlastní eukaryotickým buňkám.
- U fotosyntetizujících prokaryot jsou přítomny thylakoidy, pigmentem je u sinic chlorofyl, fykocyanin nebo fykoerytrin, u bakterií bakteriochlorofyl.
- Většinou se množí příčným dělením, nemají mitotický aparát (dělící vřeténko)
- Prokaryota mohou nést bakteriální bičík(y), které jsou zcela jinak utvářený než bičíky eukaryot.
[editovat] Způsob života
Prokaryota je skupina zahrnující jak heterotrofní tak autotrofní, jak fototrofní tak litotrofní organizmy. Osidlují všechny typy prostředí, žijí a prospívají v širokém rozmezí teplot, přežívají vysoké hodnoty radiace. Bakteriální Spory mohou zůstat životaschopné mnoho let, přežívají i na povrchu družic na oběžné dráze Země. Některé žijí volně, jiné jsou symbionty eukaryotických organismů nebo i patogeny.
[editovat] Systém
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ H. F. Copeland (1956). The Classification of Lower Organisms. Palo Alto: Pacific Books.
- ↑ R. H. Whittaker (1969). "New concepts of kingdoms of organisms". Science 163: 150–160.
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál Biologie |
