Histon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stavba nukleozomu; šedě DNA a barevně uvnitř histony
Jednotlivé histony

Histony jsou malé bazické nukleoproteiny, které se podílí na výstavbě chromatinu zejména v jádře eukaryotních buněk. Podobnou funkci ale zastávají i u archebakterií, což naznačuje příbuznost těchto dvou skupin.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Histony jsou ve vodě rozpustné bílkoviny, které se vyznačují vysokým obsahem kladně nabitých aminokyselin (zejména lysinu a argininu[2]), což je možné dokázat kyselou hydrolýzou histonů. Pomocí kladného náboje jmenovaných aminokyselin vytvářejí reverzibilní (vratné) komplexy s DNA.[3]

Typy histonů[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se pět základních typů histonů: H1, H2A, H2B, H3 a H4. Histony H2A, H2B, H3 a H4 tvoří vždy ve dvou kopiích oktamery, kolem nichž se obtáčí dvojšroubovicová DNA; tento útvar se nazývá nukleozom. Histon H1 je přítomen v menším množství než ostatní histony, a ačkoli je též vázán na DNA, není součástí samotných nukleozomů, ale propojuje je do solenoidu o poloměru 30 nm. Histony se tak podílejí na uspořádání DNA v eukaryotickém chromozomu do vlákna vyššího řádu.

Kromě role v uspořádání DNA mají histony roli v epigenetické regulaci, protože jejich modifikace určuje histonový kód, který reguluje genovou expresi a další buněčné pochody.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J.N. Reeve, K.A. Bailey, W-t. Li, F. Marc, K. Sandman, D.J. Soares Archaeal histones: structures, stability and DNA binding [online]. . Dostupné online.  
  2. Daly, Marie M.; A. E. Mirsky, Hans Ris(1951-03-20).  "The amino acid composition and some properties of histones". The Journal of General Physiology 34 (4): 439-450. ISSN 0022-1295. 
  3. NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc : Fontána. ISBN 978-80-7336-457-1.