Bičík
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bičík (flagellum) je podlouhlá buněčná struktura, která slouží k pohybu jednobuněčných bičíkovců, některých menších mnohobuněčných organismů a některých buněk mnohobuněčných organismů. Bičík se také vyskytuje u bakterií, ale v jejich případě jde o strukturu zásadně odlišnou stavbou, původem, i mechanismem pohybu.
Obsah |
[editovat] Bičík bakterií
Bakteriální bičík je pevná struktura šroubovitého tvaru, která se točí, pohání buňku vpřed a tedy tlačí. Mají tloušťku asi 20 nm a délku 20 μm, což může být desetinásobek délky bakterie. Pohyb bakterie se nazývá taxe a může mít mnoho forem. Bakterie dokáže pomocí bičíku překonat deset délek svého těla během jedné sekundy.
Rozdělení bakterií podle počtu bičíků
- monotricha - bakterie má jediný bičík
- amfitricha - jeden bičík na každém konci bakterie
- lofotricha - svazek bičíků na jednom nebo obou pólech buňky
- peritricha - bičíky umístěné po celém povrchu buňky
Počet bičíků se ale v průběhu života bakterie může měnit. Obecně se při přestupu do viskóznějšího prostředí vybaví dalšími bičíky.
[editovat] Stavba
Bakteriální bičík je dutá trubice tvořena proteinem flagelinem. Ta je upevněna pružným háčkem (hook), který ji spojuje s komplexem proteinů tvořící motor pracující s gradientem H+ (viz protonová pumpa). Tento komplex je skupina proteinů pracujících jako rotor a další, ukotvená v membráně, pracující jako stator.
[editovat] Evoluce
Moderní argument zastánců kreacionismu popisuje bakteriální bičík jako zástupce neredukovatelné komplexity. V současné době se nalézají jednotlivé proteiny tvořící bázi bičíku plnící různé funkce. Například jde o F1 ATP-synteázový protein, který využívá stejně jako bičík energii gradientu H+, který využívá na vlastní roztáčení a následnou syntézu ATP z ADP a fosfátu.
[editovat] Bičík archebakterií
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
[editovat] Bičík eukaryot
Bičíky eukaryot (čili řasinka, cilium, brva), které se vyskytují u některých buněk živočichů, rostlin i protistů a mají složité mechanismy (mikrotubulárních dvojic axonemy), díky nimž konají pohyby v několika směrech. Příkladem může být krásnoočko.
[editovat] Stavba bičíku eukaryot
Bičík eukaryot sestává ze čtyř základních částí. Z buňky vyrůstá volně pohyblivá část, vlastní bičík. Ten je zakotven v cytoplazmě pomocí bazálního tělíska (kinetozom). Mezi bazálním tělískem a volnou částí bičíku je zařazena přechodná oblast. Z bazálního tělíska vycházejí do nitra buňky bičíkové kořeny.
[editovat] Související články
|
||||||||||||||
