Peroxizom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma peroxizomu

Peroxizom je buněčná organela vyskytující se v eukaryotických buňkách, která se účastní metabolických drah a dále také slouží buňce k likvidaci jedovatých substancí. Má jednoduchý membránový obal, který izoluje její obsah od prostředí buňky. Na rozdíl od lyzozómů se může množit dělením. Peroxizomy objevil v roce 1965 Christian de Duve.[1] Spolu s glyoxyzomy a glykozomy patří mezi tzv. mikrotělíska („microbodies“).[2]

Stavba a funkce[editovat | editovat zdroj]

Tato organela je poměrně jednoduchá ve své stavbě i v bílkovinném složení. Dosahuje velikosti v průměru asi 0,1–1 μm, je obklopena jedinou membránou a udává se, že lidský peroxizom typicky obsahuje asi 125 proteinů.[2] Buď tvoří síťovitou trojrozměrnou strukturu (jako v hepatocytech), nebo jsou v buňce jednotlivě.

Hlavní funkcí peroxizomů je hostit různé enzymy, které souvisí s metabolismem lipidů:[2]

  1. Degradativní oxidace (beta-oxidace velmi dlouhých řetězů mastných kyselin, větvících se mastných kyselin a oxidace dalších lipidických látek či také dikarboxylových kyselin)
  2. Prvních kroky syntézy glycerolipidů či plasmalogenů
  3. Tvorba žlučových kyselin, dolicholu a cholesterolu
  4. Rozklad purinů, polyaminů a aminokyselin
  5. Detoxikace kyslíkových radikálů (peroxid vodíku, superoxidy a epoxidy)

Transport proteinů do peroxizomu[editovat | editovat zdroj]

Peroxizomy jsou po dobu své existence zásobovány čerstvými bílkovinami, jež jsou vyráběny na cytosolických ribozomech a následně transportovány skrz membránové kanály do peroxizomů. Proteiny určené pro peroxizom obvykle nesou tzv. PTS sekvenci (peroxisomal targeting signal), což je poznávací značka, která říká: „Patřím do peroxizomu“. Existují dva typy těchto signálních sekvencí, jedna z nich (PTS1) je na C-konci peroxizomálních proteinů, zatímco druhá, vzácnější, se jmenuje PTS2 a nachází se poblíž N-konce. Na tyto signální sekvence se váže PTS receptor – v případě PTS1 se jmenuje Pex5, v případě PTS2 sekvence se jedná o Pex7 receptor. Tyto receptory spolu s proteinem difundují k peroxizomu, začlení se do peroxizomální membrány a naváží se na membránový komplex složený z jiných Pex proteinů. Následně se transportovaný protein uvolní a vstoupí do peroxizomu. Posledním krokem je recyklace PTS receptoru – ten se za pomoci hydrolýzy ATP a polyubikvitinace uvolňuje z membrány a vrací se do cytosolu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Peroxisomes ve Wikimedia Commons

  1. BONETTA, Laura. Seeing peroxisomes. The Journal of Cell Biology. 2005. DOI:10.1083/jcb1695fta2.  
  2. a b c Suresh Subramani. Peroxisomes. In Lennarz,W.J., Lane, M.D.. Encyclopedia of Biological Chemistry , Four-Volume Set, 1-4. [s. l.] : [s. n.]
  3. WOLF, J.; SCHLIEBS, W.; ERDMANN, R.. Peroxisomes as dynamic organelles: peroxisomal matrix protein import. FEBS J.. 2010, roč. 277, čís. 16, s. 3268-78. Dostupné online. ISSN 1742-4658.