Centriola
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Centriola je válcovitá buněčná eukaryotická organela schopná samostatného dělení,[1] která se nachází ve většině eukaryotických buněk vyjma vyšších rostlin a hub.[2]
Obsah |
[editovat] Stavba
Buňka obvykle obsahuje v G0 fázi a G1 fázi dvě centrioly, spojené a vzájemně kolmo orientované. Každá z nich se vždy před buněčným dělením zmnoží na dvě – ta starší z páru je označována jako mateřská, mladší jako dceřiná.[1]
Buňky vzniklé tímto buněčným dělením získají vždy jednu mateřskou a jednu dceřinnou centriolu. Každý pár centriol vytváří společně se svým okolím (centrosféra, astrosféra) tzv. centrozóm.
Stěny centrioly jsou u většiny organismů složené z devíti trojic mikrotubulů uspořádaných kruhově kolem centrální dutiny.[1] Embrya octomilky Drosophila melanogaster ale obsahují devět dvojic a pohlavní buňky háďátka Caenorhabditis elegans jen devět samostatných mikrotubulů.[3][4]
[editovat] Funkce
Z centrioly vychází mikrotubuly cytoskeletu. Také z něj vyrůstá dělící vřeténko. V určitém případě se může stát starší (mateřská) centriola bazálním tělískem bičíku nebo brv.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
V tomto článku je použit překlad textu z článku Centriole na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.] : Oxford University Press, 2006.
- ↑ Quarmby LM, Parker JD (June 2005). "Cilia and the cell cycle?". The Journal of Cell Biology 169 (5): 707–710. doi:. PMID 15928206. PMC:2171619.
- ↑ Delattre M, Gönczy P (April 2004). "The arithmetic of centrosome biogenesis". Journal of Cell Science 117 (Pt 9): 1619–1630. doi:. PMID 15075224.
- ↑ Leidel S, Delattre M, Cerutti L, Baumer K, Gönczy P (February 2005). "SAS-6 defines a protein family required for centrosome duplication in C. elegans and in human cells". Nature Cell Biology 7 (2): 115–25. doi:. PMID 15665853.
[editovat] Související články
|
||||||||||||||
