Proteazom
Proteazom je válcovitá vnitrobuněčná struktura nacházející se v prokaryotických i eukaryotických buňkách. Existují obecně dva hlavní typy proteazomů, pojmenované podle rychlosti sedimentace:[1]
- 20S proteazom – rozměrově menší
- 26S proteazom (2 500 kDa[2], 31 podjednotek) – mnohem větší, vzniká navázáním regulační podjednotky na 20S proteazom, spotřebovává ATP.
Funkce [editovat]
Proteazom je především místo, kde v buňce dochází k rozkladu (hydrolytickému štěpení na malé peptidy či aminokyseliny) některých vnitrobuněčných proteinů (tedy těch, jež nejsou rozloženy v lysozomu). 26S proteazom speciálně umožňuje rozklad těch bílkovin, na něž byl navázán tzv. ubikvitin.[1] Tento malý protein signalizuje proteazomu, že má být daná bílkovina rozštěpena. Tyto bílkoviny odsouzené ubikvitinem k rozložení poté vstupují postranním otvorem do dutiny uvnitř válcovitého proteazomu.
Tento systém umožňuje měnit hladinu jednotlivých enzymů, reguluje průběh buněčného cyklu či umožňuje prezentaci antigenů v MHC komplexech.[1] Některé role proteazomu zřejmě nesouvisí s jeho schopností štěpit proteiny: reguluje transkripci jednotlivých genů, angažuje se v opravě DNA a v přestavbě chromatinu.[2]
Reference [editovat]
- ↑ a b c Martin Rechsteiner. ENCYCLOPEDIA OF BIOLOGICAL CHEMISTRY, FOUR-VOLUME SET, 1-4. Příprava vydání Lennarz,W.J., Lane, M.D.. [s.l.] : [s.n.].
- ↑ a b RÉDEI, George P.. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.] : Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.
