Mezoderm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mezoderm (zastarale mesoderm) je střední zárodečný list, který se zakládá mezi ektodermem a entodermem. Vzniká ve stadiu gastruly u živočichů řazených mezi trojlisté (Triblastica), naopak u dvojlistých (Diblastica) se mezoderm vůbec nevyvíjí.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Obecně[editovat | editovat zdroj]

Průřez lidským embryem ve stadiu, kdy již vznikl mezoderm (vystýlá žloutkový vak)

Mezoderm může vznikat jak z ektodermu, tak z entodermu. V prvním případě se označuje ektomezoderm, ten je však spíše výjimečný (např. u některých žahavců), typičtější je tzv. entomezoderm. Ten vzniká určitým způsobem z entodermálních buněk, které se usídlí v prostoru mezi ektodermem a entodermem. Zpočátku nevytváří souvislé tkáně, nýbrž houbovité shluky buněk, a označuje se jako mezenchym. Jindy převládá amorfní nebuněčná složka tvořená rosolem či vláknitým materiálem – tehdy se používá spíše termín mezoglea[1] (např. u polypovců).[2]

V mezodermální tkáni se běžně objevuje dutina označovaná coelom. Existuje několik typů coelomu (schizocoel, enterocoel), u některých primitivnějších živočichů se však coelom vůbec nevytváří a jeho místo v podstatě zastává blastocoel, zvaný v dospělosti spíše pseudocoel. Coelomální dutina je obklopena mezodermálním epitelem (pleurou). Buňky pleury, které směřují z těla ven, se označují jako somatopleura (parietální peritoneum), naopak buňky směřující do dutiny coelomu se shrnují pod označením splanchnopleura (viscerální peritoneum).[1]

U člověka[editovat | editovat zdroj]

U člověka vzniká mezoderm během třetího týdne vývoje embrya, kdy se dvouvrstevné embryo během gastrulace přemění na embryo trojvrstevné. V tomto procesu buňky z epiblastu pronikají v oblasti primitivního proužku do spodní strany embrya a vytváří zde postupně všechny zárodečné listy.[3]

U člověka se dá jednoduše mezoderm rozdělit do tří částí, podle toho, kde se nachází. Nejblíže vnitřní ose embrya se nachází axiální a paraxiální mezoderm, směrem blíže k povrchu je intermediární a téměř u kraje (na bocích) se nachází laterální mezoderm. Z prvního jmenovaného u člověka vznikají podél neurální trubice somity. Jejich vývoj, tedy somitogeneze, začíná asi 20. dne a trvá asi 10 dní.[4] Z intermediárního mezodermu zase vzniká vylučovací soustava.[3]

Orgány mezodermálního původu[editovat | editovat zdroj]

Orgány mezodermálního původu

Pokud se u daného živočicha mezoderm vyskytuje, tak vždy vytváří objemově největší část těla.[2] Z mezodermu jsou odvozeny vždy ty struktury, které leží mimo coelom (vně somatopleury); naopak orgány obalené splanchopleurou jsou již entodermálního původu. Příkladem je střevo - sice je obalené mezodermální tkání, ale je produktem entodermu (tzv. extraperitoneální orgán).[1] To mimochodem znamená, že střevo leží mimo pravou tělní coelomální dutinu, ačkoliv na první pohled se od ostatních orgánů uložených v břiše neodlišuje.[2]

Mezi lidské orgány mezodermálního původu patří například svaly, kostra, oběhová soustava, vylučovací soustava, pohlavní soustava; v podstatě však také orgány vzniklé ze stěn coelomu (např. část cévní soustavy) a dále struna hřbetní.[2] U bezobratlých vzniká z mezodermu obvykle svalstvo, zárodečný epitel v pohlavních orgánech, „kosterní“ destičky ostnokožců a podobně, dále z coelomu vzniká oběhová soustava a některé části opěrné a pohlavní soustavy.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Zbyněk Roček. Obecná morfologie živočichů, Kapitola 3 Embryonální původ orgánových soustav a tělních dutin [online]. . Dostupné online.  
  2. a b c d ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. S. 797.  
  3. a b R. Jelínek, et al. Histologie embryologie [online]. 3. lékařská fakulta UK. Dostupné online.  
  4. ŠPAČEK, Martin. Embryonální období [online]. 3. lékařská fakulta UK, odd. histologie a embryologie. Dostupné online.