Struna hřbetní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kopinatec plžovitý je jeden z bezlebečných živočichů, kteří mají strunu hřbetní po celý život; na tomto schématu je pod číslem (2), hnědě
Průřez lidským embryem, notochord je černé kolečko pod modře vyznačenou nervovou trubicí

Struna hřbetní (chorda dorsalis, též notochord) je společný znak strunatců. Vzniká z entodermu, tzv. chordomezodermu, a tvoří ji pružná chondroidní tkáň, která připomíná chrupavku. Během embryonálního vývoje se jedná o významné indukční centrum, jelikož stimuluje vývoj osových součástí zárodku.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

U pláštěnců mimo vršenek není v dospělosti přítomna. Kopinatci ji mají po celý život. U obratlovců je silně na ústupu (už v embryogenezi), zatlačuje ji chrupavka nebo kostní tkáň. U obratlovců persistují pouze její zbytky jako nucleus pulposus v meziobratlové ploténce [1]

Vývoj u člověka[editovat | editovat zdroj]

Klíčem ke vzniku notochordu u lidského embrya je pochopení procesu gastrulace: nořící se epiblastové buňky vytváří tímto způsobem entodermální a mezodermální tkáně. Jednou z nich je i notochord čili struna hřbetní. Část buněk vnikajících primitivní brázdičkou do spodní části embrya se stáčí směrem k tzv. prechordální ploténce, o tu se zastaví a vytvoří hlavový úsek notochordu. Následně sice nakrátko zaniká, ale později se opět zvýrazňuje a tvoří pevnou osu vedoucí od Hensenova uzlu (na jenom konci brázdičky) až po prechordální ploténku. Díky procesu neurální indukce později dojde nad chordou ke vzniku nervové trubice (osa nervové soustavy) a později i základů dalších struktur.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VACEK, Zdeněk. Embryologie. [s.l.] : Grada publishing, 2006.  
  2. Richard Jelínek, et al. Histologie embryologie [online]. 3. lékařská fakulta UK. Dostupné online.