Žahavci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Žahavci

Medúzy
Medúzy
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Oddělení: dvojlistí (Diblastica)
Kmen: žahavci (Cnidaria)
Hatschek, 1888
Třídy

Žahavci (Cnidaria) jsou vodní, převážně mořští, bezobratlí. Jejich tělní stavba je poměrně jednoduchá s radiální souměrností. Tělo může dosahovat velikostí od několika milimetrů po 2 m. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis). Rosolovitá vrstva ležící mezi nimi je označována jako mezoglea. V mezoglee se mohou vyskytovat i buňky. Jedním z významných společných znaků jsou žahavé buňky několika typů nazývané knidocyty i jako nematocyty. Žahavci dokonce mají i jednoduchou nervovou soustavu a mnozí se dovedou pohybovat pomocí buněk, které fungují jako primitivní svaly. Mají slepou trávicí dutinu (láčku), která může být i velmi členitá.

Jsou převážně dravci. Potravou žahavců je plankton a nekton, výjimečně je prokázána i filtrace fytoplanktonu. Velcí medúzovci a korálnatci jsou schopni ulovit i větší kořist, např. i ryby. U korálnatců a některých medúzovců je vyvinuta symbióza s jednobuněčnými řasami (zooxantelami). K lovu využívané toxiny produkované žahavými buňkami mohou citelně poranit, případně usmrtit i člověka.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Ektoderm tvoří povrch těla a obsahuje několik druhů buněk:

Entoderm vystýlá láčku a plní trávicí funkci

  • bičíkaté buňky sloužící k příjmu potravy
  • sekreční buňky – vylučují trávicí enzymy
  • buňky svalového epitelu – jsou kolmo ke stejným buňkám ektodermu, velmi rozvinutá u medúz
  • bazální buňky – náhradní

Mezoglea – její tloušťka je velmi variabilní, nejtenčí je u nezmarů a nejsilnější u medúz a vyskytují se v ní nervové buňky, které bývají v těsném kontaktu s buňkami smyslovými. Této nervové soustavě se říká rozptýlená (difuzní), bývá někdy lehce zhuštěná ve věnci u chapadel kolem ústního otvoru a v prstenci na klobouku medúzy

Někteří žahavci si tvoří oporný skelet, u korálnatců a některých polypovců, je tvořen uhličitanem vápenatým. Schránky těchto živočichů tvoří i mohutné mořské útesy.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

vývoj žahavců

Nepohlavně se žahavci množí pučením či strobilací, pohlavně se navíc množí obvykle jen medúza. Medúzy jsou obvykle odděleného pohlaví a pohlavní orgány jsou umístěny na spodní straně jejich klobouku.[1] Rozmnožování žahavců se u různých skupin trochu liší, ale vždy vychází ze základního rozmnožovacího cyklu:

Plovoucí stádium je medúza, která má pohlavní orgány – pohlavním rozmnožováním vznikne larva (planula), která přisedne a vyroste v polypa, ten se nepohlavně pučením dále množí a vznikají buď další polypy, nebo medúzy (procesem zvaným strobilace). Jednotlivá stádia však mohou být u různých skupin i úplně potlačena. Například nezmar se vyskytuje pouze ve stádiu polypa a množí se v tomto stádiu pohlavně i nepohlavně, stejně jako korálnatci (také nemají žádné medúzové stádium). Někteří žahavci zase provozují jen stadium medúzy.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žahavci jsou převážně mořští živočichové, jen malá část jich pronikla do sladkých vod. Jsou početně zastoupeni od mělkého litorálu do velkých hloubek, s maximálním rozšířením v mělkých a teplých vodách tropického pásu. V malé míře jsou drobní a většinou solitérně žijící polypovci zastoupeni i v brakických a sladkých vodách. Útesotvorní koráli mají velký význam jako horninotvorná skupina živočichů.

Fylogeneze[editovat | editovat zdroj]

Bazální skupinou žahavců jsou pravděpodobně korálnatci (Anthozoa), přestože se ještě nedávno (před molekulárními studiemi) soudilo, že jsou naopak skupinou nejodvozenější. Zbytek žahavců tvoří skupinu Medusozoa. Problematický parazitický nezmar jeseteří (Polypodium hydriforme) dříve řazený do třídy polypovci (buď do řádu hydromedúz nebo k nezmarům Hydrina) není vůbec žahavec, nýbrž zástupce zvláštní skupiny kaviárovek (Polypodiozoa), která je možná sesterskou skupinou výtrusenek (Myxozoa).

Systém[editovat | editovat zdroj]

Fylogenetický strom[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byly molekulární analýzy ribozomální RNA doplněny analýzou mitochondriálního genomu, podkmen Anthozoa (korálnatci) a již dříve zredukovaná třída Scyphozoa (medúzovci) se ukazují jako parafyletické.[2] U korálnatců to může být způsobeno nesprávným zahrnutím červnatců (Ceriantharia) – vyčlení-li se jako sesterská skupina zbylých korálnatců, monofylie může být obnovena.[3] Pravděpodobné příbuzenské vztahy lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem:

žahavci (Cnidaria)
Medusozoa


korunovky (Coronatae)




kalichovky (Staurozoa)



čtyřhranky (Cubozoa)





polypovci (Hydrozoa)

Trachylina



Leptolina



Discomedusae

talířovky (Semaeostomeae)



kořenoústky (Rhizostomeae)





(parafylet.?)

korálnatci (Anthozoa): šestičetní (Hexacorallia) + osmičetní (Octocorallia) + červnatci (Ceriantharia)



Na bázi Medusozoa by se podle některých studií mohly také odvětvovat výtrusenky (Myxozoa), jejichž postavení ve fylogenetickém stromu živočichů není dosud vyjasněno.[4]

Nebezpečné žahavé druhy[editovat | editovat zdroj]

Žahavci loví kořist pomocí žahavých buněk. V podstatě mají všichni žahavci žahavé buňky, ale jejich účinky se s každým druhem liší a pouze některé druhy mohou být nebezpečné člověku. Příznaky požahání mohou být od slabého pálení přes vřídky až po rozpad kůže, zvracení, dušnost a zástavu srdce (hlavně u čtyřhranek). Jako terapie se doporučuje na lokální požahání nalít ocet zamezující aktivaci nematocytů, které ještě nevypustily svůj jed, v žádném případě se nesmí používat alkohol nebo sladká voda, které naopak vyvolávají vypuštění zbylého jedu do rány. Po stabilizaci pacienta je doporučováno odstranit z kůže zbytky chapadla, přičemž před odstraněním i po něm je doporučováno ránu polít octem, pokud není dostupný ocet, používá se aspoň mořská voda.[5] Při celkové otravě pak protišoková opatření a urychlený převoz k lékaři.

Polypovci[editovat | editovat zdroj]

Většina polypovců není člověku nebezpečná. Jedinou výjimkou je rod Millepora, který ale žije pouze v tropických mořích. Vytváří pevnou vápenitou kostru, která může být až 0,5 m vysoká.

Trubýši[editovat | editovat zdroj]

Někteří trubýši vytváří plynový vak pneumatofor, kterým je pak kolonie unášena na hladině. Další jedinci daktylozoidi vytvářejí dlouhá žahavá vlákna, která mohou koupajícího člověka omotat a požahat na velké části povrchu těla. Nejhojnější jsou v tropických a teplých evropských mořích. Patří k nim někdy až 120centimetrová měchýřovka portugalská (Physalia Physalis) a metr dlouhé kolonie Halystema rubra. Měchýřovka vznášivá dorůstá do velikosti jen 20 cm. Její tělo je načervenalé a vrchol měchýře bývá výrazně karmínově červený. Mají malé zvonce, které pulsují a napomáhají tak plavání.

Medúzovci[editovat | editovat zdroj]

Nejsou tak nebezpečné jako čtyřhranky, ale přesto dotyk některých druhů není vůbec příjemný. Na západním pobřeží USA je nechvalně známá tzv. mořská kopřiva, způsobující nepříjemné požahání. Pod tímto názvem se skrývá Chrysaora quinquecirrha.

Čtyřhranky[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhranky patří mezi nejnebezpečnější žahavce. V oblastech, kde je hlášen výskyt nebezpečných druhů, by se člověk neměl koupat bez obleku. Neměl by sahat bez rukavic ani na nic, co čtyřhranku připomíná. Nejznámějším druhem,který žije při pobřeží Austrálie, je Chironex fleckeri.

Šestičetní[editovat | editovat zdroj]

Šestičetní mají ramena v násobcích 6 (většinou). Mají jich nejméně 12. Sem patří sasanky, sasankám podobné organismy a koráli. Koráli sice také žahají, ale hlavní nebezpečí je u nich spíše v pořezání. Sasanky jsou v podstatě nepříjemné všechny. Ve Středozemním moři je silně žahavá Alicia mirabilis. Měří až 40 cm. Má žlutavou barvu. Její průsvitné tělo a ramena jsou pokryta bradavicemi, které nepříjemně žahají.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Bílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L.. Rozmnožování organismů. Praha : Ústřední komise biologické olympiády, 2000.  
  2. KAYAL, Ehsan; ROURE, Béatrice; PHILIPPE, Hervé, COLLINS, Allen G.; LAVROV, Dennis V. Cnidarian phylogenetic relationships as revealed by mitogenomics. BMC Evolutionary Biology [online]. , 9. leden 2013, svazek 13, čís. 5. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/1471-2148-13-5.  (anglicky) 
  3. STAMPAR, Sérgio N.; MARONNA, Maximiliano M.; KITAHARA, Marcelo V., REIMER, James D.; MORANDINI, André C. Fast-Evolving Mitochondrial DNA in Ceriantharia: A Reflection of Hexacorallia Paraphyly?. PLoS ONE [online]. , 27. leden 2014, svazek 9, čís. 1:e86612. Dostupné online. DOI:10.1371/journal.pone.0086612.  (anglicky) 
  4. NESNIDAL, Maximilian P.; HELMKAMPF, Martin; BRUCHHAUS, Iris, El-MATBOULI, Mansour; HAUSDORF Bernhard. Agent of Whirling Disease Meets Orphan Worm: Phylogenomic Analyses Firmly Place Myxozoa in Cnidaria. PLoS ONE [online]. , 30. leden 2013, svazek 8, čís. 1: e54576, s. 1-6. Dostupné online. DOI:10.1371/journal.pone.0054576.  (anglicky) 
  5. CEGOLON, L.; HEYMANN, WC.; LANGE, JH., et al. Jellyfish stings and their management: a review.. Mar Drugs. 2013, roč. 11, čís. 2, s. 523-50. DOI:10.3390/md11020523. PMID 23434796.  
Živočišné kmeny

Dvojlistí (parafyletická skupina): houbovci (parafyletická skupina) • žebernatkyvločkovcižahavci (včetně výtrusenek)
Trojlistí: prvoústí:
Lophotrochozoa: ploutvenkymorulovci (sépiovky + plazmodiovky) • mechovcililijicovciploštěncibřichobrvkyKamptozoa (mechovnatci + vířníkovci) • čelistovci (čelistovky + oknozubky + vířníci + žábrovci + vrtejši) • pásnicekroužkovci (včetně vláknonošců, rypohlavců a sumýšovců) • měkkýširamenonožci (parafyletická skupina) • chapadlovky
Ecdysozoa: chobotovci (hlavatci + rypečky + korzetky) • Nematoida (strunovci + hlístice) • Panarthropoda (želvušky + drápkovci + členovci)
druhoústí: Xenacoelomorpha (praploštěncimlžojedi) • strunatciAmbulacraria (ostnokožci + polostrunatci)