Radek John

Mgr. Radek John
4. předseda Věcí veřejných
Ve funkci: 27. června 2009 – 16. února 2013
Předchůdce	Jaroslav Škárka
Nástupce	Vít Bárta
9. ministr vnitra ČR
Ve funkci: 13. července 2010 – 21. dubna 2011
Předchůdce	Martin Pecina
Nástupce	Jan Kubice
Místopředseda vlády České republiky (od 27.4.2011 předseda Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí)
Ve funkci: 13. července 2010 – 20. května 2011
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od: 29. května 2010
Zastupitel MČ Praha 5
Úřadující
Ve funkci od: 2010
Narození	6. prosince 1954 (58 let) Praha, Československo Československo
Politický subjekt	Věci veřejné (od 2009)
Choť	Zlata Adamovská (do 2010)
Vzdělání	FAMU
Zaměstnání	moderátor, politik
Profese	spisovatel, filmový scénárista, novinář
Webová stránka	Radek John na Aktuálně.cz

Mgr. Radek John (* 6. prosince 1954, Praha) je český publicista, moderátor, spisovatel, scenárista a politik. Od června 2009 do února 2013 byl předsedou politické strany Věci veřejné. Od července 2010 do května 2011 působil ve funkci místopředsedy vlády a od dubna 2011 se navíc stal předsedou Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí Nečasova kabinetu, v němž také zastával funkci ministra vnitra.

Soukromý život

Jeho otcem je imunolog, mikrobiolog a profesor Karlovy univerzity Ctirad John, matkou redaktorka PhDr. Božena Johnová († 1992). Jeho bývalou manželkou je herečka Zlata Adamovská, se kterou se rozvedl v dubnu roku 2010. Spolu mají dvě děti, Barbaru a Petra. Má také nemanželskou dceru.

Scenárista, spisovatel a redaktor Mladého světa

Roku 1979 vystudoval scenáristiku a dramaturgii hraných filmů na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V letech 1980 až 1993 byl redaktorem časopisu Mladý svět, do kterého přispíval reportážemi o narkomanech, vekslácích, prostitutkách, vlajkonoších a o panice kolem nemoci AIDS a také sériemi cestopisných reportáží.

V 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scenárista a spolupracoval i s televizí. Je autorem scénářů k filmům Jen si tak trochu písknout, Sněženky a machři, Bony a klid, Proč?, Tankový prapor, Ta naše písnička česká II, Prachy dělaj člověka aj. Ve své literární tvorbě se zaměřuje zejména na problémy mladých lidí v dnešním světě, zejména pak drogy, násilí a prostituci. Jeho nejznámější román Memento byl přeložen do 10 jazyků.

TV Nova, Na vlastní oči a TýTý

Známý byl i jako reportér a poté šéfredaktor publicistického pořadu Na vlastní oči na TV Nova. Jako šéfredaktor redakce publicistiky v letech 1997 až 2007 zodpovídal za deset publicistických pořadů počínaje Snídaně s Novou, přes talkshow až po Občanské judo a pořad Tabu. Po konfliktu mezi Vladimírem Železným a společností CME dal v červnu 1999 výpověď v České nezávislé televizní společnosti a pracoval dál pro Železného CET 21.

V roce 1994 se díky hlasům televizních diváků umístil v anketě TýTý na druhém místě v kategorii "moderátor publicistických pořadů". O rok později již tuto kategorii vyhrál, získal současně i hlasy v kategorii "moderátor magazínu" a stal se tak absolutním vítězem ročníku 1995. V kategorii moderátor publicistických pořadů zvítězil i v letech 1996-2002, 2005 a 2006.

Odchod z TV NOVA

Z televize Nova odešel na počátku roku 2009. Někteří novináři spekulovali, že na jeho odchod mohla mít vliv i funkce předsedy představenstva ve společnosti ORA PRINT, Tyto spekulace odmítl se slovy: "Já jsem se rozhodl odejít sám."

Podle týdeníku Ekonom za jeho odchodem mohly být spory mezi vedením Novy a samotnými reportéry pořadu Na vlastní oči, například o neodvysílané reportáže Jany Škopkové o politicích z Občanské demokratické strany Petru Bendlovi a Ivanu Langerovi, a také nejasná budoucnost pořadu. Ten byl několik týdnů po Johnově odchodu zastaven.

Předsedou strany Věci veřejné

V dubnu 2009 daroval politické straně Věci veřejné 50 tisíc korun. Podle deníku MF Dnes prý měly sloužit jako odměna pro občany, kteří vstoupili jako „černé duše“ do jiných stran a rozhodli se svůj příběh zveřejnit. Jiné deníky však tuto hypotézu nepřevzaly. V červnu 2009 se stal předsedou politické strany Věci veřejné, když ve funkci nahradil Jaroslava Škárku, který se stal výkonným místopředsedou strany.

Úspěšně kandidoval za Věci veřejné jako pražský lídr do Poslanecké sněmovny ČR. V listopadu 2009 oznámil záměr přestěhovat se na Prahu 5, aby mohl v komunálních volbách kandidovat proti stávajícímu starostovi Milanu Jančíkovi (ODS).

23. května 2011 byl v internetovém hlasování příznivců strany znovuzvolen předsedou. V únoru 2013 ho ve funkci nahradil Vít Bárta.

Ministr vnitra

13. července 2010 byl jmenován ministrem vnitra v nové Nečasově vládě s tím, že jeho prioritami bude omezení korupčního prostředí na daném ministerstvu a boj proti extrémismu. Za jeho působení byla například zřízena zvláštní protikorupční telefonní linka pro cizince pobývající na území České republiky, kterou zřídil odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Zde mají cizinci oznamovat korupční jednání, jehož byli svědky např. při vyřizování pobytových agend. Na vnitru začal platit etický kodex zaměstnanců, který poté přijala i další tři ministerstva. Ve vládě prosazuje zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Na ministerstvu vnitra nechal provést audit veřejných zakázek.

V prosinci 2010 byly zveřejněny informace o údajné korupci na ministerstvu životního prostředí, na terou upozornil tehdejší šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek. Poté, co Libor Michálek podal 13. prosince 2010 trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, byl následujícího dne ministrem Pavlem Drobilem odvolán z funkce ředitele SFŽP. Michálek prý Radka Johna na své podezření upozornil už několik měsíců předtím. John se ke kauze vyjádřil takto: "Pan Libor Michálek se na mne obrátil již na konci léta tohoto roku na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Požádal mne tehdy o radu, jak postupovat v obtížné situaci, do níž se dostává. Byl tehdy čerstvě ve funkci šéfa Státního fondu životního prostředí a měl obavy, že na tomto fondu může dojít k nestandardnímu ovlivňování veřejných zakázek a nakládání s majetkem. V té době však neměl v ruce nic konkrétního, šlo pouze o podezření, že k účasti na nějakém protiprávním jednání bude nucen. Bylo zjevné, že v době naší schůzky neměl pan Libor Michálek v ruce nic, čím by své domněnky podpořil. V souladu s tehdy připravovaným protikorupčním manuálem MV jsem jej upozornil, že jeho případné tvrzení bude mít stejnou váhu jako tvrzení osoby, která se trestného činu dopustí, a bude se mu tedy těžko prokazovat. Proto může být jistou výhodou, kdyby prvotní podnět zdokumentoval a tento záznam poté poskytl policii ČR jako podporu pro svá tvrzení. [...] Poté, co orgány činné v trestním řízení zahájily úkony v této kauze, jsem již v minulých dnech všechny tyto informace sdělil Policii ČR."

Na konci prosince 2010 pak prosadil odvolání policejního prezidenta Oldřicha Martinů. Jako důvod mimo jiné udal to, že právě Martinů informoval premiéra Petra Nečase o tom, že se Michálek se svým podezřením dlouho před zveřejněním obvinění Johnovi svěřil. To ale tehdy bylo pouze součástí tajného policejního spisu. John však měl s Martinů dlouhodobé neshody, byl především nespokojený s tím, že Martinů se dostatečně nezabýval řešením politických kauz. 24. ledna 2011 jmenoval do funkce nového policejního prezidenta Petra Lessyho.

Během ledna 2011 vláda přijala Johnem navrhnutý protikorupční balíček opatření.

11. dubna 2011 premiér Petr Nečas předal prezidentu republiky návrh na jeho odvolání z vlády. Dne 21. dubna jej prezident z funkce ministra vnitra odvolal, nahradil ho bezpartijní Jan Kubice.

Předseda Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí

Po odvolání z funkce ministra vnitra 21. dubna 2011 zůstal ve vládě na pozici místopředsedy vlády. Podle koaliční dohody měl nově dostat do gesce boj proti korupci poté, co vláda na jeho návrh ustaví při Úřadu vlády příslušný vládní výbor či radu a stanoví její kompetence.

Na základě dohody pak kabinet 27. dubna zřídil Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí, jehož předsedou se stal.

Demise a odchod z vlády

V květnu 2011 se pro neshody s premiérem Nečasem, především v personální politice svého úřadu a pro nedostatečný pocit podpory v boji proti korupci, rozhodl odejít z vlády a nabídl předsedovi vlády rezignaci. Ten ji 17. května přijal a prezident republiky pak 20. května místopředsedu vlády odvolal.

Kontroverze

U soudu v roce 1999 prý lhal v soudní síni jako svědek v případu své někdejší údajné milenky, novinářky Pavlíny Wolfové. V roce 1998 zveřejnil bulvarní časopis Spy zprávu o jejich údajném poměru, na což Wolfová reagovala tak, že na Spy podala žalobu na ochranu osobnosti. John u soudu tehdy tvrdil, že spolu v roce 1998 sexuální poměr neměli. Časopisu Týden v květnu 2010, měsíc před parlamentními volbami, však Wolfová řekla, že spolu měli poměr už před soudním líčením. Za případné křivé svědectví by Johnovi hrozilo až tříleté vězení, případ je však už promlčen.

Ora Print

Podrobnější informace naleznete v článku Ora Print.

22. ledna 2002 se Radek John stal předsedou představenstva společnosti S & J - MEDEA KULTUR a.s., která uzavřela s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou smlouvu na vydávání reklamního čtvrtletníku Pohoda pojištěnce za 111 milionů korun ročně. Několik dnů před Johnovým jmenováním opustili představenstvo společnosti její zakladatelé Karel Stejskal a Roman Janoušek, v té době spolumajitelé společnosti MEDEA KULTUR s.r.o. S & J - MEDEA KULTUR vydala akcie na majitele, její akcionáři nejsou nikde evidováni a samotné akcie jsou převoditelné pouhým předáním. 13. února 2002 byl do obchodního rejstříku zapsán nový název ORA PRINT a.s.

V prosinci 2005 nově jmenovaný ministr zdravotnictví David Rath na základě výsledků kontroly hospodaření VZP tvrdil, že dvě oslovené firmy by byly schopny stlačit náklady na Pohodu pojištěnce pod 40 milionů korun. Radek John uvedl, že Davidem Rathem oslovené firmy nezapočítaly do kalkulace distribuci časopisu poštou, jež tvoří většinu celkových nákladů. ORA PRINT získala zakázky i od dalších státních společností, produkovala multimediální DVD a seriál pro Lesy České republiky, "pořady zaměřené na ekologickou výchovu mládeže" pro Pražskou energetiku, nebo "cyklus komunikačních pořadů zaměřených na bezpečnost silničního provozu", který byl kladně hodnocen v periodiku Listy Hlavního města Prahy.

V lednu 2009 Hospodářské noviny zveřejnily informaci, že Lesy České republiky si na základě výběrového řízení u Ora Print objednaly v 1000 výtiscích 88stránkovou knihu a 500 kusů DVD Zvěřinové hody Evy Pilarové za 3,9 milionu korun. Za Ora Print smlouvu s Lesy ČR podepsal předseda představenstva Radek John spolu s místopředsedou Zoranem Kazimirovičem. Podle České televize celková fakturovaná cena byla 4 165 000 Kč, zatímco jiné nakladatelství náhodně vybrané ČT celkové náklady na výrobu odhadlo na 220 tisíc Kč a i s odměnami za fotografie a texty by náklady nepřesáhly půl milionu. Radek John k tomu podle ČT uvedl: „Já jsem na tom projektu nedělal. Jediné, co já jsem udělal, je, že jsem podepsal smlouvu, která vznikla na základě výběrového řízení a byla to smlouva nejen na knihu, ale i na desetidílný cooking show seriál. Nebylo mi na vysoutěženém projektu nic divného.“ Podle ČT však částka byla ve faktuře výslovně uvedena u položky „za zhotovení 1 000 ks kuchařky v knižní podobě“ včetně DPH, zatímco DVD byly vyfakturovány v následující položce za dalších 476 tisíc Kč. Generální ředitel Lesů ČR Svatopluk Sýkora uvedl, že Ora print jako vítězná firma nabídla nejnižší pořizovací částku.

Předsedou představenstva společnosti ORA PRINT byl až do 22. června 2009. Ve finančním roce končícím 30. června 2008 činily mzdové náklady společnosti 13,3 milionu korun, třináctkrát více než v roce předchozím, přestože stále zaměstnávala pouze osm zaměstnanců. To vyvolalo spekulace o vysokém odstupném pro Radka Johna a Simonu Janouškovou (roz. Steiningerovou, manželku Romana Janouška), která orgány společnosti opustila ke stejnému datu jako John. John v únoru 2009 spekulace odmítl slovy "Já jsem v té firmě za deset tisíc měsíčně".

Dílo

• Džínový svět, 1980 román o mladých lidech
• Začátek letopočtu, 1984 - spoluautorem knihy je Ivan Pelant
• Memento, 1986 - kniha ze současnosti, napsaná podle skutečné události; příběh středoškoláka Michala Otavy, do jehož života vstoupí drogy a on se tím dostává na okraj společnosti a dokonce do vězení; několikrát se předávkuje, což jej fyzicky poznamená tak, že není schopen sám ani přijímat potravu
• Bony a klid, 1987 - z prostředí veksláků, zfilmováno
• Jak jsem viděl Ameriku, 1990 - kniha reportáží
• Drogy!, 1995 - spoluautor MUDr. Jiří Presl
• Jen si tak trochu písknout - scénář
• Jako zajíci - scénář
• Sněženky a machři - scénář
• Proč? - scénář, účast na filmovém festivalu v Cannes v kategorii Un certain regard (Jiný pohled)
• Ta naše písnička česká II - scénář
• Tankový prapor - scénář
• Prachy dělaj člověka - scénář
• Sněženky a machři po pětadvaceti letech - scénář

Odkazy

Literatura

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. s. 382–383.  
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. s. 266.  
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 626.  

Externí odkazy

• Radek John na Kinoboxu.cz
• Radek John na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
• Blog Radka Johna na Aktuálně.cz
• Radek John v Česko-Slovenské filmové databázi
• (anglicky) Radek John v Internet Movie Database
• Radek John v pořadu Impulsy Václava Moravce