Alexandr Vondra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
RNDr. Alexandr Vondra
RNDr.Alexandr Vondra.jpg
Ve funkci:
13. července 2010 – 7. prosince 2012
Předchůdce Martin Barták
Nástupce Karolína Peake
Ve funkci:
4. září 2006 – 9. ledna 2007
Předchůdce Cyril Svoboda
Nástupce Karel Schwarzenberg
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
Předchůdce nově zřízený úřad
Nástupce Štefan Füle
místopředseda vlády Mirka Topolánka
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
Ve funkci:
28. října 2006 – 28. října 2012
Předchůdce Zdeněk Bárta
Nástupce Hassan Mezian
místopředseda ODS
Ve funkci:
20. června 2010 – 4. listopadu 2012
Narození 17. srpna 1961 (51 let)
Politický subjekt ODS (od 2006)
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze
Příbuzenstvo
děd Vladimír Pleiner
Alexander Vondra s Josefem Masopustem (2012)

RNDr. Alexandr Vondra (* 17. srpna 1961) je český politik, místopředseda Občanské demokratické strany, bývalý disident a signatář Charty 77.

V roce 2006 působil několik měsíců ve funkci ministra zahraničních věcí a posléze až do května 2009 jako místopředseda vlády pro evropské záležitosti ve druhém Topolánkově kabinetu. Od července 2010 do prosince 2012 byl ministrem obrany Nečasovy vlády a v letech 2006 až 2012 také zasedal v horní komoře parlamentu jako senátor za Litoměřicko

Obsah

Osobní život [editovat]

V roce 1984 ukončil magisterskou diplomovou prací Geomorfologie vlhošťské části Polomených hor studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Několik let pracoval jako správce asijských sbírek Náprstkova muzea, pak jako programátor. Společně s Jáchymem Topolem a Ivanem Lamperem vydával samizdatový časopis Revolver revue.

Je ženatý a s manželkou Martinou má 3 děti: Vojtěcha (1991), Annu (1993) a Marii (1996). Ze vztahu s Veronikou Vrecionovou má syna Jáchyma (1992).[1]

Vstup do veřejného dění [editovat]

Charta 77 [editovat]

V roce 1987 podepsal Chartu 77. Od 2. ledna 1989 do 6. ledna 1990 vykonával funkci mluvčího Charty 77. Je jedním z autorů petice Několik vět. V únoru 1989 byl odsouzen k dvouměsíčnímu vězení. Trest nastoupil 18. září 1989. Po dobu výkonu trestu jej zastupoval Václav Havel.

Stal se spoluzakladatelem Občanského fóra.

Po listopadu 1989 [editovat]

V letech 1990 až 1992 působil jako zahraničně-politický poradce prezidenta Václava Havla. V letech 1992 až 1997 působil jako první náměstek ministra zahraničních věcí. Byl vyjednavačem při jednání o česko-německé deklaraci. V letech 1997 – 2001 byl českým velvyslancem ve Spojených státech. V letech 2001 až 2002 byl vládním zmocněncem pro přípravu summitu NATO v Praze.

V letech 2003 až 2004 působil jako externí spolupracovník The German Marshall Fund of the U.S. a v letech 2004 až 2006 jako jednatel a konzultant firmy Dutko Worldwide.[2] Podle svého životopisu byl v letech 2005-2006 členem Trilaterální komise,[3] ačkoli podle oficiálního seznamu je stále členem.[4]

Ministr zahraničí a místopředseda vlády [editovat]

Od září 2006 do ledna 2007 byl ministrem zahraničních věcí ČR v první Topolánkově vládě. Dne 9. ledna 2007 byl jmenován místopředsedou vlády pro evropské záležitosti. V těchto pozicích prosazoval umístění americké vojenské základny v České republice, která by měla být součástí kontroverzního systému protiraketové obrany. V červenci 2009 byl jedním ze signatářů [5]) dopisu administrativě amerického prezidenta Obamy, který varuje před údajnou hrozbou Ruska regionu střední a východní Evropě.[6]

Ve volbách 2006 se stal senátorem Parlamentu ČR za Litoměřicko, když v obou kolech porazil sociálního demokrata Roberta Kopeckého.[7] V horní komoře zasedal jako místopředseda ve Výboru pro záležitosti Evropské unie od srpna 2009 do svého jmenování ministrem.

V srpnu 2009 byl místo Vondry vybrán do týmu externích poradců šéfa NATO Anderse Fogha Rasmussena polský profesor a expert na bezpečnostní a obrannou politiku Adam Daniel Rotfeld. S Vondrou se údajně počítalo téměř najisto jako se zástupcem středoevropských postkomunistických zemí. Nezvolení Vondry je považováno za důsledek špatného hodnocení českého předsednictví v Radě EU.[8]

Na kongresu ODS 20. června 2010 se stal místopředsedou strany.[9]

Ministr obrany [editovat]

Po volbách 2010 byl 13. července 2010 jmenován ministrem obrany v Nečasově vládě.[10] Po nástupu do funkce mezi svými cíli uvedl, že by chtěl udržet pro armádu stabilní rozpočet, který by rok od roku nekolísal[11], vytvořit koncepční vizi rozvoje armády[12][13][14], která by byla připravena expertní komisí[13] a shrnuta v „Bílé knize“ [11][12] a ambici zlepšit situaci v armádě, co se týče potencielních manipulací armádních zakázek[15], které byly tou dobou spíše nevalné pověsti.[16]

Reakce na kauzu minometů [editovat]

Mladá fronta DNES prvního září 2010 publikovala investigativní reportáž, v níž zdokumentovala korupci a manipulaci s plánovanou armádní zakázkou na nákup samojízdných minometů od firmy Patria [17] (zástupce firmy Patria však uvádí, že tou dobou již spolupracovali s orgány v trestním řízení [18]), která se retrospektivně týká také předražených obrněných transportérů Pandur II.[19] Od propuknutí skandálu ministr Vondra věnoval zvýšenou pozornost čištění resortu od lidí a vazeb spojenými s pochybnými zakázkami[20][21] a systémové úpravě zadávání soutěží na výběr armádních zakázek.[22] Jaroslav Kopřiva (KDU-ČSL) (dlouholetý náměstek MO pro vyzbrojování), který byl hlavním zdokumentovaným proponentem publikované kauzy, byl odvolán ještě téhož dne[20], odvoláni byli i šéf sekce správy majetku Jiří Král[20][23] a bezpečnostní ředitel David Průša.[20][23] Kopřiva byl odhalen díky odposlechům reportérů Mladé fronty Dnes[17], Kopřiva v nich jako za potencielně zaangažované uvádí také Martina Bartáka (ODS)[19][17] a Pavla Severu (TOP 09).[17][23] Alexandr Vondra při obsazování ministerstva Bartáka[15] ani Severu[22] na místa svých podřízených nechtěl a nevybral, přestože před skandálem mu byli oba ke spolupráci nabídnuti nebo doporučeni[15][22], důvody k nespokojenosti specifikovat nechtěl.[15][22] Martin Barták[24] i Pavel Severa[25] striktně odmítli že by byli aktéry kauzy.

Personální politika ministerstva [editovat]

Vondra brzy po nástupu začal s výraznou personální obměnou mezi vysokými úředníky ministerstva. [26].

Mimo personálních změn uvedených výše, byli nově jmenováni generální sekretář ministerstva obrany Jan Vylita,[26] na pozici náměstka byl jmenován bývalý poslanec za ODS Michael Hrbata, ten na této pozici vystřídal Františka Padělka.[26] Ředitelem Úřadu pro dohled nad akvizicemi se stal František Nadymáček po odvolaném Romanovi Hoštovi[26] a ředitelem Vondrova kabinetu se stal Pavel Bulant.[26]

Počátkem listopadu Vondra jmenoval na místo odvolaného Jana Fulíka, Jiřího Šedivého.[27][28] Jiří Šedivý před nástupem na ministerstvo působil jako náměstek generálního tajemníka NATO pro obranou politiku, i jako náměstek ministra má mít zodpovědnost za obranou politiku, zahraniční věci a dále pověření pro vedení sekce vyzbrojování po dříve odvolaném Jaroslavovi Kopřivovi[27][28]. Jan Fulík stál za kriticky hodnoceným[28] nákupem čtyř taktických letadel CASA na jaře 2008[28]. Jeden španělský letoun CASA byl tehdy vyměněn za několik českých bitevníků L-159, další tři letadla CASA byly ale Českým státem již nakoupeny a to bez výběrového řízení celkem za částku 3,5 miliardy korun[26][29], za tento tendr je pak Česko kritizováno Evropskou komisí.[29]

Vondra podle WikiLeaks [editovat]

Podle depeše uveřejněné WikiLeaks z března 2009 je Alexandr Vondra „největším spojencem Spojených států na české politické scéně“.[30]

Kauza ProMoPro [editovat]

V lednu 2011 zveřejnilo ministerstvo financí, že má podezření, že se při zakázkách spojených s přípravou českého předsednictví v Radě EU ztrácely peníze, minimálně 500 milionů korun. Společností, která měla peníze neoprávněně získat, měla být společnost ProMoPro, která zajišťovala audiovizuální služby. Faktická zodpovědnost není jasně určená, ale z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, kterým v té době byl, nese politickou zodpovědnost zřejmě Alexandr Vondra. Ten však jakékoli pochybení odmítl.[31] Pochybení odmítá i po vytrvalém tlaku koaličních partnerů.[32] 16. března bylo v této věci podáno trestní oznámení na neznámého pachatele.[33] Některá média spekulují, že původní kontrola, která kauzu odstartovala, byla pomsta Miroslava Kalouska za Vondrovo rozkrývání korupčních kauz na ministerstvu obrany.[31][34]

Návrh demise [editovat]

11. dubna 2011 v souvislosti s neustávajícím tlakem na svou osobu a pokračující vládní krizí, Alexandr Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi na post ministra obrany, aby neblokoval vládní změny a umožnil budoucí spolupráci trojkoalice.[35] Nicméně i po rekonstrukci vlády 21. dubna 2011, na postu ministra obrany setrval. Jeho pozice na ministerstvu je však často napadána představiteli nejmenší vládní strany. Zástupci Věcí veřejných tímto požadavkem reagují na vynucený odchod svých ministrů z vládních pozic a argumentují potřebou aplikovat princip presumpce viny i na ministry ostatních vládních stran, jichž by se mohla týkat, včetně Alexandra Vondry. Z funkce odstoupil 28.11.2012, protože podle vlastních slov ztratil důvěru veřejnosti. Byl nejdéle sloužícím ministrem obrany za několik posledních vlád a samotnými vojáky byl hodnocen poměrně kladně.

Ocenění [editovat]

Za svou činnost obdržel četná zahraniční ocenění

  • americkou National Endowment for Democracy Medal
  • státní vyznamenání v Polsku a Lotyšsku
  • Záslužný kříž ministra obrany ČR
  • Záslužnou medaili generálního tajemníka NATO

Reference [editovat]

  1. ↑ Vondrův problém před kongresem: nemanželské dítě. Lidovky.cz [online]. 21. října 2011 [cit. 21. října 2011]. Dostupné online.  
  2. ↑ Alexandr Vondra
  3. ↑ http://www.alexandrvondra.cz/kdojsem.php
  4. ↑ http://www.trilateral.org/download/file/TC%20list%204-2011(4).pdf
  5. ↑ Ameriko, buď solidární, připojil se k výzvě Obamovi prezident Kaczyński
  6. ↑ DOKUMENT: Otevřený dopis východoevropských politiků Baracku Obamoviidnes.cz, 17. července 2009
  7. ↑ Senátní volby 2006
  8. ↑ Vondra v NATO neuspěl, přednost dostal expert z Polska
  9. ↑ Nově zvolení místopředsedové ODS: Vondra, Blažek, Drobil a Pospíšil
  10. ↑ Jmenování vlády premiéra Petra Nečase
  11. ↑ a b IDNES 03.08.2010: Chci pro armádu stabilní rozpočet, říká Vondra. Přidejme jí, zní z ČSSD
  12. ↑ a b Bílá kniha, stránky Ministerstva Obrany ČR
  13. ↑ a b IDNES 30.08.2010: S reformou armády pomůže Vondrovi i režisér Marhoul a exministr Dobrovský
  14. ↑ Stránky mMnisterstva obrany ČR 30.08.2010; náměstek generálního tajemníka NATO Jiří Šedivý: Na výmluvy, že něco nejde, už není čas
  15. ↑ a b c d IDNES 31.07.2010 Vím, že se tu krade a dojí. Ale to skončí, slibuje ministr obrany Vondra
  16. ↑ Lidovky.cz 22.07.2010: Účet za chaos v armádě: 50 vyhozených miliard
  17. ↑ a b c d IDNES 01.09.2010: Jak domluvit provize za minomety: fakturou by to šlo na nějakej sport
  18. ↑ IDNES 04.09.2010: V Česku jde čistý obchod dělat jen obtížně, říká zástupce finské zbrojovky
  19. ↑ a b IDNES 02.09.2010 Kauza minometů ukázala i na předražené armádní nákupy obrněnců
  20. ↑ a b c d IDNES 01.09.2010: Vondra seká korupční chapadla, kvůli minometům prověří všechny kontrakty
  21. ↑ IDNES 09.09.2010: Obrana prověří smlouvu na hlídání skladů. Firmě má zaplatit přes miliardu
  22. ↑ a b c d IDNES 02.09.2010: Vondra: Na podivné nákupy tu byl léta systém Rozhovor s Alexandrem Vondrou
  23. ↑ a b c IDNES 01.09.2010 Armádní skandál: náměstek Kopřiva za sebe chystal náhradu z TOP 09
  24. ↑ IDNES 03.09.2010 Za kolik nakupovali prostředníci? Nevím, říká exministr Martin Barták
  25. ↑ Stránky TOP 09 02.09.2010 Prohlášení Pavla Severy
  26. ↑ a b c d e f Ihned.cz 3.11.2010 Vondra mění náměstky. Na ministerstvo se vrací jeho předchůdce
  27. ↑ a b Novým náměstkem ministra obrany bude Jiří Šedivý, E15, 3.11.2010
  28. ↑ a b c d ROZHLAS.ZPRÁVY.CZ 3.11.2010, Vondra mění náměstky, Fulíka na obraně nahradí Šedivý
  29. ↑ a b ROZHLAS.ZPRÁVY.CZ 28.10.2010,Evropská komise žaluje Česko kvůli nákupu letadel CASA
  30. ↑ Depeše označuje Vondru za největšího spojence USA v ČR
  31. ↑ a b http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=689247
  32. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=694831
  33. ↑ ParlamentniListy.cz 23.03.2011: Kauza Vondra natvrdo: Prohlédněte si trestní oznámení
  34. ↑ http://domaci.ihned.cz/c1-49739880-kalousek-a-vondra-se-pustili-do-otevrene-valky-padla-i-slova-o-kolaboraci
  35. ↑ Ministr obrany Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi Ministr obrany Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi, Mediafax.cz, 11.4.2010

Externí odkazy [editovat]

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:
Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Alexandr Vondra
Ministři zahraničních věcí České republiky Česko
Josef Zieleniec (1992–97) · Jaroslav Šedivý (1997–98) · Jan Kavan (1998–2002) · Cyril Svoboda (2002–06) · Alexandr Vondra (2006) · Karel Schwarzenberg (2007–2009) · Jan Kohout (2009–10) · Karel Schwarzenberg (2010–úřadující)
První vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 16. srpna 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
4. září 2006
Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Alexandr Vondra (zahraniční věci, nestraník) • Jiří Šedivý (obrana, nestraník) • Vlastimil Tlustý (finance, ODS) • Aleš Řebíček (doprava, ODS) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Milena Vicenová (zemědělství, nestranička) • Tomáš Julínek (zdravotnictví, ODS) • Miroslava Kopicová (školství, mládež a tělovýchova, nestranička) • Petr Kalaš (životní prostředí, nestraník) • Martin Štěpánek (kultura, nestraník) • Petr Gandalovič (místní rozvoj, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS)
Druhá vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 8. listopadu 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
9. ledna 2007
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 13. listopadu 2007, KDU-ČSL) • Martin Bursík (místopředseda vlády, životní prostředí, školství, mládež a tělovýchova – pověřen 4. října 2007 – odvolán 4. prosince 2007, SZ) • Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti, ODS) • Vlasta Parkanová (obrana, 1. místopředsedkyně vlády – od 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Karel Schwarzenberg (zahraniční věci, nestraník za SZ) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Tomáš Julínek (zdravotnictví – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, KDU-ČSL) • Dana Kuchtová (školství, mládež a tělovýchova – demise 3. října 2007, SZ) • Aleš Řebíček (doprava – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Petr Gandalovič (zemědělství, ODS)  • Helena Třeštíková (kultura – demise 26. ledna 2007, nestranička za KDU-ČSL) • Cyril Svoboda (předseda Legislativní rady vlády – odvolán 23. ledna 2009, místní rozvoj – pověřen 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Džamila Stehlíková (lidská práva a národnostní menšiny – odvolána 23. ledna 2009, SZ)
Členové jmenovaní později
26. ledna 2007
4. prosince 2007
Ondřej Liška (školství, mládež a tělovýchova, SZ)
1. dubna 2008
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 12. ledna 2009, KDU-ČSL)
23. ledna 2009
Daniela Filipiová (zdravotnictví, ODS) • Petr Bendl (doprava, ODS) • Pavel Svoboda (předseda Legislativní rady vlády, KDU-ČSL) • Michael Kocáb (lidská práva a národnostní menšiny, nestraník za SZ)
Vláda Petra Nečase
Předseda vlády
Petr Nečas (jmenován 28. června 2010, ODS)
Členové v den jmenování vlády
13. července 2010
Karel Schwarzenberg (1. místopředseda vlády, zahraniční věci, TOP 09) • Radek John (místopředseda vlády – odvolán 20. května 2011, vnitro – odvolán 21. dubna 2011, VV) • Alexandr Vondra (obrana – odvolán 7. prosince 2012, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS – odvolán 27. června 2012) • Martin Kocourek (průmysl a obchod, ODS – odvolán 14. listopadu 2011) • Pavel Drobil (životní prostředí, ODS – odvolán 21. prosince 2010) • Ivan Fuksa (zemědělství – odvolán 4. října 2011, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, TOP 09) • Leoš Heger (zdravotnictví, TOP 09) • Jaromír Drábek (práce a sociální věci – demise 31. října 2012, TOP 09) • Jiří Besser (kultura, nestraník za TOP 09 – odvolán 16. prosince 2011) • Vít Bárta (doprava, VV – odvolán 21. dubna 2011) • Josef Dobeš (školství, VV – odvolán 30. března 2012) • Kamil Jankovský (místní rozvoj, VV/LIDEM)
Členové jmenovaní později
17. ledna 2011
Tomáš Chalupa (životní prostředí, ODS)
21. dubna 2011
Jan Kubice (vnitro, nestraník) • Radek Šmerda (doprava, nestraník – odvolán 1. července 2011)
1. července 2011
Karolína Peake (místopředsedkyně vlády, obrana – jmenována 12. prosince 2012, odvolána 20. prosince 2012, VV/LIDEM) • Pavel Dobeš (doprava, VV/LIDEM – demise 3. prosince 2012)
6. října 2011
Petr Bendl (zemědělství, ODS)
16. listopadu 2011
Martin Kuba (průmysl a obchod, ODS)
20. prosince 2011
Alena Hanáková (kultura, nestraník za TOP 09)
2. května 2012
Petr Fiala (školství, nestraník)
3. července 2012
Pavel Blažek (spravedlnost, ODS)
16. listopadu 2012
Ludmila Müllerová (práce a sociální věci, TOP 09)
12. prosince 2012
Zbyněk Stanjura (doprava, ODS) • Petr Mlsna (bez portfeje, nestraník za LIDEM)
19. března 2013
Vlastimil Picek (obrana, nestraník)


Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandr_Vondra&oldid=10314160“