Viktor Orbán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Orbán Viktor
Viktor Orbán
4., 8 a 9 premiér Maďarska
Úřadující
Ve funkci od: 29. květen 2010, resp. 6. červen 2014
Prezident László Sólyom
Pál Schmitt
János Áder
Předchůdce Gordon Bajnai
Ve funkci:
6. července 1998 – 27. května 2002
Prezident Árpád Göncz
Ferenc Mádl
Předchůdce Gyula Horn
Nástupce Péter Medgyessy

1. a 5. předseda Fidesz
Úřadující
Ve funkci od: 2003
Předchůdce János Áder
Ve funkci:
1993 – 2000
Předchůdce Republikový výbor
(Országos választmány)
Nástupce László Kövér

Narození 31. května 1963 (51 let)

Maďarsko Székesfehérvár, Maďarsko

Národnost maďarská
Občanství Maďarsko
Politický subjekt Fidesz – Magyar Polgári Szövetség
Choť Anikó Lévai
Rodiče Győző Bálint Orbán a Erzsébet Sípos
Děti Ráhel Orbán, Gáspár Orbán, Sára Orbán, Róza Orbán a Flóra Orbán
Vzdělání

ELTE

Profese politik, právník
Webová stránka http://www.orban.hu/
Commons Viktor Orbán

Viktor Orbán (* 31. května 1963, Székesfehérvár) je maďarský pravicový politik, předseda nejsilnější parlamentní strany Fidesz a po vítězných parlamentních volbách 2010 také současný, v pořadí osmý, premiér Maďarska. V letech 19982002 byl čtvrtým maďarským premiérem. V dubnu 2014 obhajuje svůj úspěšný premiérský mandát z roku 2010 a stává se tak, jako jediný v historii, potřetí maďarským premiérem.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Viktor Orbán bývá často kritizován za omezování demokracie a osobních svobod v Maďarsku a také za přílišný euroskepticizmus a rusofilii.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Viktor Orbán, podle maďarského zvyku Orbán Viktor, se narodil dne 31. května 1963 v Székesfehérváru v župě Fejér. Dětství strávil ve dvou nedalekých vesnicích Alcsútdoboz a Felcsút, a to až do roku 1977, kdy se jeho rodina přestěhovala do Székesfehérváru.

Roku 1981 zde absolvoval Teleki Blanka Gimnázium, a to ve třídě anglického jazyka. Ve stejném roce nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu ve městě Zalaegerszeg. Poté začal studovat práva na univerzitě Eötvös Loránd Tudományegyetem (ELTE) v Budapešti, studium dokončil roku 1987. Další dva roky žil v Szolnoku, ale dojížděl do Budapešti, kde pracoval na Ministerstvu zemědělství a výživy. V roce 1989 obdržel stipendium od Soros Foundation, nadace amerického finančníka George Sorose, a strávil rok v anglickém Oxfordu, kde studoval na Pembroke College.

Orbán je ženatý s právničkou Anikó Lévai, s níž má celkem pět dětí (Ráhel, Gáspár, Sára, Róza, Flóra).[1]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pád komunismu (1988-1990)[editovat | editovat zdroj]

Orbánova politická dráha začala 30. března 1988, kdy spolu s třiceti šesti mladými intelektuály a univerzitními studenty založil hnutí mladých demokratů – Fidesz. Ve svém projevu 16. června 1989 na smuteční slavnosti na počest rehabilitovaného předsedy vlády v období maďarského povstání proti komunismu v roce 1956, Imre Nagye, se Orbán vyslovil pro uspořádání svobodných voleb a odchod sovětských vojsk z Maďarska (v té době Maďarské lidové republiky). Za svá slova sklidil bouřlivý potlesk. Tento akt se stal symbolem rozbřesku nové maďarské éry.[2]

První roky demokracie (1990-1998)[editovat | editovat zdroj]

V prvních svobodných volbách v březnu 1990 získal Fidesz 21 křesel a Orbán se stal předsedou parlamentní frakce. Tuto funkci zastával až do roku 1993, kdy byl v rámci přeměn uvnitř strany zvolen jejím předsedou. V této době vystupoval ještě jako liberální politik, ovšem po volbách 1994, kdy Fidesz získal jen 7 % hlasů, rozhodl o výrazné přeměně ideologie Fideszu, spočívající v přechodu od liberalismu k národně-konzervativní orientaci. Od této chvíle vystupoval Orbán mnohem více jako nacionalista, například prohlásil, že se - stejně jako József Antall - chce "stát premiérem 15 milionů Maďarů".[3][4] Orbán tehdy začal obhajovat "zájmy všech Maďarů".[5][6]

Předseda vlády (1998-2002)[editovat | editovat zdroj]

Do voleb 1998 šel Fidesz jako hlavní pravicová strana s programem obhajoby zájmů "celého maďarského národa", a to včetně Maďarů žijících v zahraničí, požadoval ochranu maďarského jazyka a kultury, hájil význam církví pro soudržnost společnosti, a trval na důsledném hájení národních zájmů při vyjednávání vstupu do Evropské unie. Tyto volby Fidesz vyhrál a Viktor Orbán se stal na čtyři roky čtvrtým premiérem Maďarské republiky.

Pod jeho vedením vstoupilo Maďarsko roku 1999 do NATO a dostalo se o krůček blíže ke vstupu do Evropské unie. Jeho vláda kladla větší důraz na podporu zahraničních Maďarů, což vyvrcholilo dne 19. června 2001 přijetím takzvaného Krajanského zákona, který dává Maďarům žijícím mimo území země v Maďarsku stejná práva, jako mají maďarští občané.[3][7]

Po celou dobu jeho tehdejší první vlády se úspěšně rozvíjela ekonomika, snížila se nezaměstnanost a vzrostla spotřeba obyvatelstva. Většina ministrů jeho vlády byla ve věku zhruba 30 let a měla tak blízko k mladé generaci a rodinám s dětmi, ale brala v úvahu i potřeby starších občanů. Dále však také existovalo napětí mezi Orbánovou vládou a primátorem Budapešti Gáborem Demszkym z politické strany SZDSZ. Kromě osobního nepřátelství Orbána s Demszkym, které sahalo až do jejich studentských let na univerzitě ELTE, se zde obrážel také tradiční konflikt hlavního města Budapešti s ostatními oblastmi Maďarska.[8]

V lednu 2000 Orbán, jako premiér, odstoupil z funkce předsedy své strany. Jeho nástupcem se stal László Kövér. V září téhož roku se Fidesz rozešel s Liberální internacionálou a v listopadu získal přidružené členství v Evropské lidové straně.[9]

Osm let v opozici (2002-2010)[editovat | editovat zdroj]

I přesto, že v dalších volbách 2002 získal Fidesz v koalici s MDF 188 křesel a MSZP jen 178 křesel, stal se opoziční stranou, jelikož vládu utvořila MSZP a SZDSZ, které měly dohromady 198 mandátů. Viktora Orbána ve funkci premiéra vystřídal Péter Medgyessy. Ještě v témže roce se Orbán stal místopředsedou Evropské lidové strany a o rok později opět předsedou Fideszu. Následně tvrdě kritizoval vládu MSZP a její čím dál méně realistické ekonomické sliby.

Fidesz v čele s Orbánem zůstal v opozici i po volbách 2006, které doprovázela masivní kampaň. Následně však po velkých demonstracích na podzim 2006 proti premiérovi Ferenci Gyurcsánymu (MSZP), které Orbán organizoval, a v důsledku stále se zhoršující hospodářské krize, která od roku 2008 zasáhla maďarskou ekonomiku, popularita Fideszu a Viktora Orbána samotného před volbami 2010 silně vzrostla.

Po ohlášeném odstoupení premiéra Ference Gyurcsányho dne 21. března 2009 Orbán, stejně jako prezident republiky László Sólyom, opakovaně žádal vypsání předčasných voleb.[10] Když se 14. dubna 2009 rozhodovalo o zvolení Gordona Bajnaie do úřadu premiéra, shromáždilo se asi 5000 příznivců Orbánova Fideszu na náměstí před parlamentem a vyzývali poslance, aby Bajnaie při hlasování nepodpořili.[11] Poslanci MSZP a SZDSZ však Bajnaie zvolili premiérem a očekávalo se od něj, že povede úřednickou vládu až do termínu řádných voleb na jaře 2010. Popularita jeho Maďarské socialistické strany, hlavního rivala Fideszu, se však tehdy pohybovala na historicky nejhorší úrovni od vzniku této strany.[12] Viktor Orbán, který veřejně prohlásil, že podpoří snahy Maďarů žijících za hranicemi Maďarska o vytvoření jejich autonomie, se už v květnu 2009 cítil příštím maďarským premiérem.[13]

Dne 23. května 2009 Orbán prohlásil na předvolebním shromáždění slovenské Strany maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja, která se konala v maďarském městě Esztergom, že nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou záležitostí všech Maďarů žijících v Karpatské kotlině. Orbán prohlásil během svého výstupu: Každého Maďara, který 7. června odevzdá svůj hlas, bude s očekáváním sledovat jiný Maďar za hranicemi. .[14] Slovenský premiér Robert Fico následně tato slova tvrdě kritizoval a dokonce označil Orbána a předsedu SMK-MKP Pála Csákyho za hrozbu pro Slovensko.[15] Orbánova slova zkritizoval i bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, jehož vláda si s Orbánovou vládou v letech 19982002 poměrně dobře rozuměla.[16]

Růst popularity Fideszu a Viktora Orbána se projevil během voleb do Evropského parlamentu 2009, kdy Fidesz (v koalici s KDNP) získal 16 mandátů a hlavní rival MSZP jen 4 mandáty. Do Evropského parlamentu se dostala také krajně pravicová strana Jobbik se 3 mandáty a liberálně konzervativní MDF obhájilo svůj 1 mandát.[17][18]

Volby 2010 a podruhé premiérem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Parlamentní volby v Maďarsku 2010 a Druhá vláda Viktora Orbána.

Viktor Orbán byl kandidátem strany na post premiéra pro Parlamentní volby 2010.[19] Již podle předvolebních průzkumů se preference Fidesz pohybovaly od 53% do 68%, zatímco preference levicové MSZP byly jen od 17% do 23%. Bylo tedy již předem vcelku jasné, že se Fidesz stane vítězem voleb.

Parlamentní volby 2010 se pak pro stranu Fidesz podle očekávání staly nejúspěšnějšími volbami od jejího samotného vzniku. Fidesz zvítězil se ziskem 263 mandátů, což je 68,13%. Získal tak ústavní dvoutřetinovou většinu nutnou ke změně ústavních zákonů. Měl takto otevřenou cestu nejen k reformám v hospodářství, ale také k dalekosáhlým změnám ve struktuře státního aparátu a jeho personálního obsazení.

Po oznámení oficiálních výsledků tehdejší prezident republiky László Sólyom pověřil Orbána sestavením nové vlády. Dne 29. května 2010 složil Viktor Orbán v parlamentu slib a stal se tak po osmi letech v opozici v pořadí již osmým premiérem Maďarska. Pod jeho vedením byla vypracována nová maďarská ústava, která vstoupila v platnost k 1. lednu 2012. Touto ústavou byl mimo jiné změněn název státu z Maďarské republiky na Maďarsko.

Volby 2014 a potřetí premiérem[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]

Proslovy a vystoupení[editovat | editovat zdroj]

Knihy o Viktoru Orbánovi[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3.  
  • PRAŽÁK, Richard. Stručná historie států MAĎARSKO. Praha : Nakladatelství Libri, 2005. 145 s. ISBN 80-7277-269-4.  
  • IRMANOVÁ, Eva. Maďarská menšina na Slovensku a její místo v zahraniční politice Slovenska a Maďarska po roce 1989. Ústí nad Labem : albis international, 2005. 316 s. ISBN 80-86067-67-X.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hivatalos honlap
  2. HEBBERT, Charles; RICHARDSON, Dan. Budapešť. Brno : Nakladatelství JOTA, 2004. ISBN 80-7217-278-6. Kapitola Hősök tere a okolí, s. 109. (Čeština) 
  3. a b KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 9. PROZATIMNÍ EPILOG (1989-2008), s. 432. (Čeština) 
  4. Profil Maďarska na libri.cz se shrnutím nedávných politických událostí
  5. Článek o vztazích Maďarska s okolními státy v Karpatské kotlině
  6. O kritice Benešových dekretů Viktorem Obránem na stránkách politického zápisníku Bohumila Doležala
  7. Článek o krajanském zákonu
  8. HEBBERT, Charles; RICHARDSON, Dan. Budapešť. Brno : Nakladatelství JOTA, 2004. ISBN 80-7217-278-6. Kapitola Souvislosti, s. 173-174. (Čeština) 
  9. KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN 978-80-7106-616-3. Kapitola 9. PROZATIMNÍ EPILOG (1989-2008), s. 433. (Čeština) 
  10. Maďarsko může vést muž, který zemi z krize pomohl už jednou. Ihned.cz [online]. , 25. 03 2009. Dostupné online.  
  11. Maďarský parlament potvrdil nového premiéra. CT24.cz [online]. , 14. 04 2009. Dostupné online.  
  12. Maďarský premiér Gyurcsány oznámil rezignaci. Novinky.cz [online]. , 21. 03 2009. Dostupné online.  
  13. Vůdce Maďarské opozice volá po autonomii pro Maďary žijící v zahraničí. Novinky.cz [online]. , 15. 05 2009. Dostupné online.  
  14. MKP - Orbán Viktor beszéde a Fidesz és az MKP közös esztergomi rendezvényén
  15. Maďarský politik verboval slovenské voliče na volby do EU. Novinky.cz [online]. , 25. 05 2009. Dostupné online.  
  16. Opozícia je nejednostná. Rozdeľuje ju Orbán. Dnes.sk [online]. , 02. 06 2009. Dostupné online.  
  17. 2009 Európai Parlamenti Választások [online]. valasztas.hu. Dostupné online. (Maďarština) 
  18. AZ EURÓPAI PARLAMENT TAGJAINAK VÁLASZTÁSA 2009. június 7. [online]. valasztas.hu. Dostupné online. (Maďarština) 
  19. Orbán a Fidesz kormányfőjelöltje [online]. Origo, 20091003, [cit. 2009-12-04]. Dostupné online. (Maďarština) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orbán Viktor na maďarské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]