Martin Palouš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
doc. RNDr. Martin Palouš, Ph.D.
Martin Palouš (2012)
Martin Palouš (2012)

Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990

Ve funkci:
1990 – 1992
Ve funkci:
říjen 1998 – 2001

velvyslanec ČR v USA [1]
Ve funkci:
10. října 2001 – 2005
Předchůdce Alexandr Vondra
Nástupce Petr Kolář

velvyslanec ČR při OSN v New Yorku
Ve funkci:
červenec 2006 – 2011
Předchůdce Hynek Kmoníček
Nástupce Edita Hrdá

Narození 14. října 1950 (64 let)

Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Politický subjekt nestraník za OF
Rodiče Radim Palouš
Vzdělání

Univerzita Karlova v Praze

Commons Kategorie Martin Palouš
Příbuzenstvo
otec Radim Palouš (1924)
bratr Jan Palouš (1949)
tchán Jiří Němec (1932–2001)
tchyně Dana Němcová (1934)
švagrová Markéta Fialková (1956-2011)
švagr Tobiáš Jirous (1972)
švagr David Němec (1961)
švagr Ondřej Němec (1960)
švagr Milan Hlavsa (1951-2001)

Doc. RNDr. Martin Palouš, Ph.D. (* 14. října 1950 Praha) je český diplomat, pedagog, v letech 2011–2012 ředitel Knihovny Václava Havla, za normalizace signatář Charty 77, bývalý československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Na Karlově univerzitě vystudoval chemii, filozofii a sociální vědy. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1986 působil jako její mluvčí. V listopadu 1989 byl zakládajícím členem Občanského fóra. Profesně je k roku 1990 uváděn jako člen Koordinačního centra OF Praha.[2][3]

Martin Palouš (2012)

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 45 – Karlovy Vary-Sokolov, Západočeský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.[4][5] Ve FS byl členem Výboru pro zahraniční věci.

V rámci Občanského fóra patřil ke skupině pražských aktivistů, kteří trvali na zachování OF coby širokého hnutí bez atributů politické strany a ideologického vymezování. Během roku 1990 se tato skupina dostávala do rozporu s představiteli pravice okolo Václava Klause i pravicově orientovanými regionálními předáky OF. Na hostivařském sněmu Občanského fóra 13. října 1990 kandidoval Palouš na předsedu OF a jeho protikandidátem byl Václav Klaus. Palouš byl považován za hlavního favorita. Nakonec ale poměrem 115 ku 52 hlasům zvítězil Klaus, který se tak stal předsedou OF.[6]

V letech 1990–1992 a znovu v období let 1998–2001 zastával funkci náměstka ministra zahraničí ČR. Od roku 1990 pracoval na Karlově univerzitě jako pedagog. V roce 1994 se stal zaměstnancem Fakulty sociálních věd (mj. jako proděkan). Od roku 1994 působil v Centru pro teoretická studia a v letech 1994–1998 zastával post předsedy Českého helsinského výboru. Překládá díla Hannah Arendtové. Od července 2006 do roku 2011 byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem Stálé mise České republiky při OSN v New Yorku.[3]

Od června 2011[7] do června 2012 působil jako ředitel Knihovny Václava Havla. Pak ho vystřídala Marta Smolíková, přičemž Palouš přešel na post ředitele zahraničních aktivit této knihovny.[3][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Velvyslanci v minulosti [online]. Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, [cit. 2014-05-20]. Dostupné online.  
  2. NÁVRH na volbu – nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Tým knihovny [online]. vaclavhavel-library.org, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1496–1497. (česky) 
  7. sen, ČTK. Martin Palouš povede Havlovu knihovnu. ČT24 [online]. 2011-03-24 [cit. 2013-03-28]. Dostupné online.  
  8. Knihovnu Václava Havla vede po Paloušovi Smolíková [online]. tyden.cz, [cit. 2012-06-20]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]