Sokolov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sokolov
Sokolovský zámek

Sokolovský zámek

znak obce Sokolovvlajka obce Sokolovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0413 560286
kraj (NUTS 3): Karlovarský (CZ041)
okres (NUTS 4): Sokolov (CZ0413)
obec s rozšířenou působností: Sokolov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 22,9 km²
počet obyvatel: 23 879 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 401 m
PSČ: 356 01 - 356 05
zákl. sídelní jednotky: 18
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Městský úřad Sokolov
Rokycanova 1929
35601 Sokolov 1
starosta / starostka: Ing. Zdeněk Berka
Oficiální web: http://www.sokolov.cz
E-mail: rada@mu-sokolov.cz

Sokolov
Red pog.png
Sokolov
Sokolov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce
Poloha města Sokolov v  rámci okresu Sokolov a jeho správní obvod coby obce s rozšířenou působností

Sokolov (do roku 1948 Falknov nad Ohří, německy Falkenau an der Eger) je okresní město v západních Čechách, v Karlovarském kraji. Leží při soutoku řek Ohře a Svatavy uprostřed sokolovské pánve, v nadmořské výšce 401 metrů. Žije zde necelých 24 tisíc obyvatel. Jeho ráz je ovlivněn těžbou hnědého uhlí a s tím souvisejícím průmyslem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemná zmínka o Sokolově pochází z 13.dubna 1279. V ní je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Poměrně úrodnou půdu kolem řeky Ohře již celá staletí zemědělsky obdělávali Slované, kteří tu založili řadu osad. Německou kolonizaci vzrostl počet osad a poddaných, rozšířila se plocha obdělávané plochy, rozvinula se těžba rud a podstatně se zvýšily i příjmy panovníka, šlechty a klášterů. Noví kolonisté převládli i ve staroslovanských vsích, po nichž zůstala jako jediné svědectví jejich původu jen jména přizpůsobena jazyku nových osadníků (Bukovany - Buckwa, Březová - Prosau, Citice - Zieditz, Dasnice - Dasnitz atd.). Zda bylo nothaftovské rytířské sídlo opravdu tak významné se točily pře. Po archeologickém průzkumu v roce 1994 se ukázalo, že ve 13. století stál kamenný hrádek na místě dnešního zámku. Kolem něj se vytvořilo menší město. Jeho význam vzrostl zejména až v 19. století díky těžbě uhlí.

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V Sokolově své doby byli i nejznámější vychovatelé a učitelé - působili zde při výchově čtyř synů hraběte Františka Antonína Nostice (1725-1794) historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753-1829) a historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734-1801).

V předválečném Sokolově se narodil i známý český fotograf Erich Auerbach, oficiální fotograf válečné exilové vlády v Londýně. Pochází odtud i diplomat Štefan Füle.

Seznam[editovat | editovat zdroj]

Pověst o vzniku Sokolova[editovat | editovat zdroj]

Jméno Sokolov, tenkrát ovšem ve své původní podobě Valkenowe, se poprvé objevuje v jedné listině roku 1279, jak již bylo zmíněno. Bylo to v době křížových výprav. Někde na horní Ohři žil rytíř, a ten se zúčastnil tažení proti Turkům, kteří tenkrát znesnadňovali věřícím přístup k Ježíšovu hrobu ve Svaté zemi. Když se pak po létech vrátil do své vlasti, našel místo své tvrze jen spáleniště a zarostlý hrob své ženy, a tak odešel z míst, která mu připomínala ztrátu nejbližších. Šel po řece a na soutoku Ohře a Svatavy si postavil chýši. Do této oblasti jezdili často hradní páni na lov se cvičenými sokoly. Rytíř, který prošel těžkými boji, byl i dobrým ranhojičem, a tak byl vyhledáván obyvateli okolí. Brzy vznikla kolem poustevníkova srubu osada, kde cvičili lovčí sokoly, a jíž bylo dáno jméno po sokolech - Sokolov (obraz sokola později přešel do městského znaku).

Památky[editovat | editovat zdroj]

Sokolovský zámek[editovat | editovat zdroj]

Zámek je situován uprostřed města, nedaleko Starého náměstí. S největší pravděpodobností na jeho místě ve 13. století stála vodní tvrz. Za dob Šliků byla tvrz ve druhé polovině 15. stol. přestavěna na hrad se čtyřmi věžemi. Po bitvě na Bílé hoře bylo panství prodáno Nosticům. V roce 1648 byl hrad zničen Švédy. Protože hrad byl prakticky zničen rozhodl se jeho tehdejší majitel Jan Hartvik Nostic pro přestavbu na své sídlo. V průběhu dalších válek byl zámek opět poškozen, proto jej na počátku 19. stol nechal hrabě Bedřich Nostic opravit, tentokrát v klasicistním stylu. Nosticové vlastnili zámek do roku 1945. Poslední generální oprava byla provedena v letech 19931994.

V zámku sídlí od roku 2003 Krajské muzeum Sokolov a Městská knihovna Sokolov. Muzeum je specializované na hornictví a návazné výroby. Prostory zámku jsou dále využívány pro konání svateb a menších hudebních představení.

Kašna se sokolníkem[editovat | editovat zdroj]

Pověst o vzniku Sokolova ztvárnil jakýsi chebský sochař (měšťan, který údajně založil Sokolí dvůr, z něhož povstal Sokolov) v postavě sokolníka na městské kašně. Tato kamenná kašna byla instalována v roce 1717, ale pravděpodobně je staršího původu. Bazén kašny je zdoben psaníčky. Sokolník na kašně se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města - rytíř Sebastián. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku - kolem sloupu, na kterém je umístěna socha, se pnou chmelové ratolesti. V době, kdy byla kašna postavena, se totiž na Sokolovsku rodil znamenitý chmel.

Historická radnice[editovat | editovat zdroj]

Renesanční budova na Starém náměstí byla postavena okolo roku 1540 a přestavěna do dnešní podoby po požáru ve 30. letech 17. století. Průčelí této budovy je situováno vchodem na náměstí a je zachován goticko-renesanční vstupní portál. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a.s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.

Hornický dům[editovat | editovat zdroj]

Hornický dům po rekonstrukci

Hornický dům byl postaven v letech 1923 - 1924 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Stavba byla financována z tzv. uhelného fondu (fond pro sociální péči hornickou). Hornický dům se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života. V průčelí je reliéf pojmenovaný „Jeden den ze života horníka“ od karlovarského sochaře Wilhelma Srba-Schlossbauera. Reliéf má osm částí: „Rozloučení“, „Cesta do práce“, „Fasování nástrojů a fárání“, „Práce ve štole“ (2 obrazy), „Vyfárání a vracení nástrojů“, „Cesta domů“ a „Po celodenní námaze“. V letech 1969 - 1970 byl Hornický dům rekonstruován, fasáda obložena bílými mramorovými deskami, byla vyměněna okna a upravena střecha. V roce 2006 byly desky sundány a budova se opticky vrátila do původní podoby. Při této příležitosti byla v září 2006 na nově zrekonstruované budově odhalena pamětní deska architekta Rudolfa Welse.

V současné době je Hornický dům sídlem Městského domu kultury a Sokolovského infocentra.

Kostel sv. Jakuba Většího[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv.Jakuba

Tento původně farní kostel byl založen ve 13. století. Původní starý kostel (pravděpodobně jednoduchá a prostá stavba) byl zničen saským vojskem a následně obnoven v renesančním stylu, poté byl znovu přestavěn ve stylu barokním za Jana Hartvika Nostice (budovatele zámku a kláštera v Sokolově). V roce 1672 byl kostel původně děkanský povýšen na arciděkanský. Barokní chrám je jednolodní s věží, která byla stavěna jako nucené práce, jež vykonávali za trest nevolníci. Je zastřešena barokní bání s lucernou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Při poslední rekonstrukci byly obnoveny fasády v původní barokní barvě.

Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského[editovat | editovat zdroj]

Klášter byl vystavěn na popud majitele panství Jana Hartvika Nostice, a to v letech 1663 - 1667 a působil rekatolizačně. Podobně jako další církevní instituce severozápadních Čech bránil pronikání protestantismu z nedalekého Saska.

Klášter je tvořen budovami konventu a čtvercovým rajským dvorem s kruhovou studnou. Dominantou areálu je klášterní kostel sv. Antonína Paduánského. Objekt přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován Státní bezpečností a následně sem byly umístěny jednotky Československé armády. V roce 1999 byla zahájena rekonstrukce Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem a hrobka byla znovu slavnostně vysvěcena 20. 12. 1999.

V současné době je zrekonstruován a využíván jako koncertní síň. Uvažovalo se také nad využitím části prostor coby pivovaru či lihovaru.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Na jih od města prochází významný silniční tah silnice I/6

Parkování[editovat | editovat zdroj]

Sokolov dlouhodobě trpí nedostatkem parkovacích míst a to zvláště v oblasti sídlišť.

MHD[editovat | editovat zdroj]

Schéma linek autobusů v Sokolově

Městská autobusová doprava v Sokolově je provozována na 7 linkách a zahrnuje i několik sousedních obcí. Je zařazena v systému IDOK. Provozovatelem MHD i většiny regionálních a dálkových autobusových linek je Autobusy Karlovy Vary a. s.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Sokolov leží na významné železniční trati 140 spojující Cheb a Chomutov. Odbočuje zde trať 145 přes Svatavu do Kraslic a Zwotentalu, na této trati provozuje od roku 1998 dopravu společnost Viamont Regio, od roku 2000 ve spolupráci se společností Vogtlandbahn.

Průmysl a těžba[editovat | editovat zdroj]

Sokolovsko vynikalo svým přírodním surovinovým bohatstvím. Již ve středověku byla využívána hojná ložiska vzácných a užitkových rud (šlo převážně o cínové rudy). V současnosti je nejrozšířenější těžba hnědého uhlí v Sokolovské pánvi.

Strojírenství[editovat | editovat zdroj]

V Sokolově se nachází společnost Sokolovské strojírny, založená roku 1931.

Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]

Hnědé uhlí bylo nejprve těženo hlubinným dobýváním v oblastech nejvyšší kvality sloje, později se přešlo na těžbu lomovým způsobem. V 80. letech klesá objem těžby. Nyní hospodaří se zásobami uhlí i dalších nerostů v Sokolovské pánvi jediný subjekt Sokolovská uhelná.

Využití uhlí: nejprve jako převažující zdroj tepla, později jako surovina pro výrobu ušlechtilých paliv, energií a chemických surovin.

Důl Jiří

Zaniklé obce v důsledku těžby v okrese Sokolov[editovat | editovat zdroj]

Alberov (Albernhof), Bukovany (Buckwa), Čistá - obec (Lauterbach Dorf), Dolní Rozmyšl (Deutschbundesort), Dvory (Maierhöfen), Habartov (Habersbirk), Horní Rychnov (Ober-Reichenau), Jehličná (Grasseth), Kytlice (Kitlitzdorf), Lesík (Waldl), Lipnice (Littmitz), Lísková (Haselbach), Lvov (Löwenhof), Mýtina (Hau), Na Rovince (Boden), Nové Sedlo (Neusattl), Podhoří (Hunschgrün), Smolnice (Pechgrün), Stará Chodovská (Stelzengrün), Tisová (Theißau, také Theussau nebo Thessau), Týn (Thein), V Úžlabí (Kahr), Vítkov (Wudingrün), Vřesová (Doglasgrün).[2]

Rekultivace[editovat | editovat zdroj]

Zrekultivovaný důl, dnes park Bohemia

Od konce 50. let bylo na Sokolovsku dokončeno celkem téměř 3 tisíce ha rekultivací na plochách v oblastech bývalých dolů a především na plochách vnějších výsypek. V roce 2005 bylo navrhnuto celkem dalších 1 868 ha rekultivací. U některých zbytkových jam (lomy Boden, Medard – Libík, Michal, Jiří a Družba) byl zvolen postup zatápění (vodohospodářské rekultivace). Tímto způsobem vzniklo nedaleko Sokolova jezero Michal využívané pro rekreační účely lidmi ze širokého okolí.

Sociální dopady[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé kraje patří k těm, kteří v průměru vydělávají nejméně ve státě a mají nejnižší dosažené vzdělání. Vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti pramení z uzavírání továren a průmyslových provozů, kde lidé pracovali po generace. Sociální situace střední vrstvy obyvatelstva se stále zhoršuje a chudí lidé se často ocitají v nově vznikajících ghettech.[3]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Rekreace[editovat | editovat zdroj]

Například zmíněné jezero Michal je vyloženo fólií, na jeho dně i pláži leží zlatý písek a nic nenasvědčuje tomu, že tu ještě nedávno stály těžební bagry.

Další důl, který právě prochází rekultivací, je Medard. Projekt obnovy zdejší krajiny se dotkne více než 4000 ha. Samotné jezero, jež zde vznikne, má mít téměř 500 hektarů. Ve zveřejněných urbanistických studiích se objevuje vysokoškolský areál, hotelový komplex, letiště ultralehkých letadel, motokrosový areál i botanická zahrada.[4] Využití těchto rekultivovaných prostor se může stát základem pro budoucí obraz Sokolovska jako cíle pro dovolenou a turistické pobyty.

Kultura, sport a rekreace[editovat | editovat zdroj]

Sokolov a jeho okolí má stále pověst především průmyslového a důlního města. Ale to se možná brzy změní. Na místě dolů totiž začínají vznikat jezera.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Gymnázium Sokolov

V Sokolově nechybí ani divadelní scéna. Městské divadlo Sokolov bylo vyprojektováno do prostoru bývalého kina „Svět“ v prostorách Hornického domu.

Dále můžeme navštívit 3D kino Alfa, kde se každoročně koná Sokolovský filmový seminář.

Dalším kulturním místem je také hornické Krajské muzeum Sokolov.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Pro veřejnost je zde k dispozici Sokolovský bazén a nedaleko města nově otevřené 18jamkové golfové hřiště na výsypce Silvestr v Dolním Rychnově. Golfové hřiště je součástí rozlehlého sportovně rekreačního areálu, který se rozkládá v blízkosti koupaliště Michal. Vedle hřiště vznikne i zoopark a lesopark. Provoz hřiště byl oficiálně zahájen koncem září 2006.

V Sokolově působí druhá fotbalová liga - FK Sokolov a druhá liga hokeje - HC Baník Sokolov. Dále ještě druhá liga ve volejbale - VSK ISŠTE Sokolov.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. Krajské muzeum Sokolov - stránka věnovaná zaniklým obcím
  3. http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace/pobocka/sokolov
  4. Urbanistická studie jezera Medard - stránky MÚ Sokolov

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Sokolov ve Wikimedia Commons