Chmel otáčivý
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Chmel otáčivý
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Humulus lupulus Linné, 1753 |
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je vytrvalá dvoudomá pravotočivá liána z čeledi konopovitých.
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Humulus americanus T. Nuttall, 1847
- Humulus volubilis R. A. Salisbury, 1796 (nom. illeg.)
- Lupulus communis J. Gaertner, 1788 (nom. illeg.)
- Lupulus humulus P. Miller, 1768
- Lupulus scandens de Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
[editovat] Vzhled
Lodyhy má 2 až 8 m dlouhé drsně chlupaté. Palisty jsou téměř srostlé, listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanité, 3-5 laločnatéSamčí rostliny mají na konci lodyh v úžlabí listů vrcholičnaté laty prašníkových květů, u samičích vyrůstají vrcholičnaté svazečky pestíkových květů.
[editovat] Areál rozšíření
V současné době je rozšířen po celém mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zavlečen byl i do Jižní Ameriky (Chile) a do Austrálie.
Hlavními oblastmi pěstování chmele kromě České republiky jsou Německo, USA, Čína, Polsko, Velká Británie, Rusko, Ukrajina, Kanada a Austrálie.
[editovat] Použití
Chmel patří k velmi starým kulturním rostlinám. Už ve středověku pojídali labužníci chmelové výhonky se solí, pepřem, octem a olejem a věřili v jeho léčebné účinky. První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV.
Mladé výhonky chmele se dodnes někdy užívají jako zelenina („chmelový chřest“). Z výhonků se též připravují polévky i omelety, ale nakládají se také jako zelenina.
Hlávky samičích květů (chmelové šištice) nebo extrakt z nich se používají v pivovarnictví při výrobě piva, obsahují totiž hořčiny (lupulin), které mu dodávají chuť a aroma. Jelikož květy ztrácejí po opylení na kvalitě, je třeba dbát na to, aby se ve chmelnici nevyskytovaly samčí rostliny. Pro výrobu piva se používají chmelové pelety (lisované chmelové granule), které jsou výhodnější zejména z hlediska přepravy a skladování. V českém pivovanictví patří mezi nejlépe hodnocené odrůdy Žatecký poloraný červeňák, který získal cerifikát Chráněné označení původu. První historická zmínka o užití chmele pro dochucení piva pochází z listiny franského krále Pipina III. Krátkého z r. 768.[1]
Český chmel (pěstovaný v Poohří (Žatecko), Polabí (Úštěcko) a na Hané (Tršicko)) patří k nejkvalitnějším na světě a občas bývá označován za zelené zlato.
Jedná se rostlinu vytrvalou (tzv.trvalku), na jednom místě vydrží 20 - 25 let.
Menší množství se využívá i ve farmaceutickém průmyslu, potravinářství a při výrobě kosmetických přípravků.
Samčí rostliny jsou při kulturním pěstění likvidovány, aby se zabránilo opylení samičích chmelových šištic, které opylením ztrácejí na kvalitě.
[editovat] Lidové léčitelství
V lidovém léčitelství se využívá jako sedativum a také povzbuzuje chuť k jídlu. Sbírají se mladé výhonky, které zatím neprorostly na světlo a obsahují hodně vitamínů skupiny B i minerálních látek.
[editovat] Reference
- ↑ PLESKOTOVÁ, Petra. 20000 let vaření. Praha : Albatros, 1976. S. 112.
[editovat] Literatura
Květena ČSR, díl 1 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Praha : Academia, 1988. S. 426-428. ISBN 80-200-0643-5. ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
[editovat] Externí odkazy
- Chmel otáčivý na botanika.wendys
- Chmel otáčivý na biolibu
- Chmel otáčivý na VFU Brno
- Chmelové stránky - biologie, pěstování, historie, pivovarnictví…
- Chmelařský institut, s. r. o., Žatec
- Svaz pěstitelů chmele České republiky
- Stránky o žateckém chmelu
F. A. Novák: Vyšší rostliny, Tracheophyta I.
