Konopovité
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 konopí indické (Cannabis indica)
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
Konopovité (Cannabaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales).
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Konopovité jsou opadavé nebo stálezelené keře, stromy, liány i byliny se střídavými nebo vstřícnými, jednoduchými nebo dlanitě složenými listy s palisty. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. U dřevin jsou listy často dvouřadě uspořádané. Čepel je celokrajná nebo pilovitá. Žilnatina je od báze vícežilná, zpeřená nebo dlanitá. Květy jsou nenápadné, jedno nebo oboupohlavné, v úžlabních květenstvích různých typů. Okvětí je nerozlišené, ze 4 až 5 lístků. Tyčinek je 4 nebo 5. Semeník je svrchní, jednoplodolistový, s jediným vajíčkem. Plodem je peckovice, křídlatý oříšek nebo nažka.[1][2]
Čeleď zahrnuje 170 druhů v 11 rodech. Rozšíření je kosmopolitní mimo arktického pásu. Největším rodem je břestovec (Celtis, asi 100 druhů).[3]
-
chmel otáčivý (Humulus lupulus)
-
břestovec západní (Celtis occidentalis)
-
Trema orientalis
-
plody Lozanella enantiophylla
Taxonomie [editovat]
V minulosti čeleď obsahovala jen 2 rody: konopí (Cannabis) a chmel (Humulus). V tomto smyslu byla ve většině taxonomických systémů řazena do řádu kopřivotvaré (Urticales). V rámci taxonomických změn s nástupem molekulárních metod sem bylo přeřazeno celkem 7 rodů z čeledi jilmovité (Ulmaceae), představujících nyní převážnou většinu zástupců konopovitých.
Sesterskou skupinou jsou podle molekulárních studií čeledi morušovníkovité (Moraceae) a kopřivovité (Urticaceae).[3]
Opylování je zprostředkováno větrem. Dužnaté plody jsou šířeny zvířaty, nejčastěji ptáky.[4]
Využití [editovat]
Konopí (Cannabis) i chmel otáčivý (Humulus lupulus) patří mezi staré kulturní rostliny. Chmel japonský (Humulus scandens) je v Číně využíván v medicíně, olej ze semen slouží k výrobě mýdla. V ČR je občas pěstován jako jednoletá ovíjivá bylina ke krytí pergol, zídek apod.[5]
Peckovice některých druhů konopovitých jsou jedlé, např. amerického druhu břestovce Celtis iguanaea, rostoucího od Mexika až po Argentinu.[6] Dřevo břestovce západního (Celtis occidentalis) je obchodováno pod jménem 'Hackberry'. Je světlé, dobře opracovatelné, málo trvanlivé. Pod názvem 'Ohia' je obchodováno dřevo některých afrických druhů břestovce.[7] Břestovce jsou v ČR občas pěstovány jako parkové dřeviny, nejčastěji severoamerický břestovec západní (Celtis occidentalis), strom s nápadně asymetrickými listy.[8]
Druh Trema micrantha je v tropické Americe běžnou pionýrskou dřevinou, osidlující narušená místa v tropických lesích. Vlákna z jeho kůry slouží v Mexiku k výrobě ručního papíru.[4] Asijský druh Trema orientalis je pro měkké a lehké dřevo široce využíván na topivo a slouží k výrobě dřevěného uhlí. Používá se i na výrobu papíru a z kůry se získávají třísloviny.[6]
Evropská květena [editovat]
V květeně ČR je stejně jako v téměř celé Eurasii domestikován jako stará kulturní rostlina chmel otáčivý (Humulus lupulus). Konopí rumištní, druh pocházející ze střední Asie, se na jižní Moravě rozšířilo na ruderálních stanovištích a může se stát nebezpečným plevelem. Občas zplaňuje i konopí seté (Cannabis sativa).[5] Mimo těchto druhů rostou v jižní Evropě celkem 4 druhy rodu břestovec (Celtis).[9]
Seznam rodů [editovat]
Aphananthe, Cannabis, Celtis, Gironniera, Humulus, Lozanella, Parasponia, Pteroceltis, Trema[3]
Reference [editovat]
- ↑ Flora of China [online]. . Dostupné online.
- ↑ Flora of North America [online]. . Dostupné online.
- ↑ a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.
- ↑ a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.
- ↑ a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
- ↑ a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ WAGERFUHR, R.. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.
- ↑ KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
