Frankové
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Frankové byli volným svazem západogermánských kmenů, který sídlil od 3. století na pravém břehu řeky Rýna, a to u pobřeží Severního moře (sálští Frankové, salum = latinsky moře) a podél středního toku (ripuárští Frankové, ripa = latinsky břeh). Čas od času bojovali s Římskou říší nebo se stávali jejími spojenci (po porážce císařem Juliánem Apostatou). Během 5. století postupně rozšířili svoje panství do Galie, kde za vlády krále Chlodvíka (481 - 511) založili svoji říši. Za jeho vlády rovněž jsou christianizováni.
Za vlády Chlodovíkovy porazili Sygaria,jenž vládl na území dnešní severozápadní Francie a podmanili si některé své sousedy. Do poloviny 6. století ovládli zhruba území dnešní Francie, kde porazili Vizigóty (roku 507 u Voillé) a Burgundy a anektovali území jejich říší. Expandovali také na germánská území, ležící východně od řeky Rýna, kde sídlili Alamani a Bavoři. Ve druhé polovině 6.století začala moc franských králů stagnovat a upadat. To bylo především důsledkem sporů mezi jednotlivými franskými králi, kterých bývalo více najednou, neboť ve franské společnosti bylo zvykem, že moc dědili všichni synové krále a měli se o ni podělit. Ve kutečnosti však začalo docházet již mezi syny Chlodvíka I. a poté hlavně mezi jeho vnuky ke krvavým rozbrojům, kterých využívala ve svůj prospěch sílící šlechta. Tuto situaci popsal kronikář Řehoř z Tours. Za této situace se začala říše Franků rozpadat na dílčí království: Neustrii, Austrasii, Burgundsko a Akvitánii, které se z vlády franských králů zcela vymanila stejně jako germánské oblasti za Rýnem (například Alemanie).Jak slábla moc jednotlivých franských králů, dostávali se stále více do popředí správcové jejich dvora majordomové.
Z nich je nutno jmenovat zejména Karla Martela, který porazil Araby v bitvě u Poitiers roku 732, čímž definitivně zastavil jejich útoky na území Francie. Jeho syn Pipin III., řečený Krátký, svrhl posledního merovejského krále a nechal se sám zvolit franskou šlechtou se souhlasem papeže na jeho místo. Nastolil tak dynastii Karlovců. Jeho syn, Karel Veliký (Carolus Magnus), dovedl franskou říši k velkému rozmachu, jemuž odpovídal císařský titul, který získal roku 800 od papeže Lva III.
Karel za svého panování vedl na 50 válečných výprav, kterými svoji říši značně rozšířil.
[editovat] Souvisejcí články
[editovat] Externí odkazy
