Lísková (Svatava)
| Lísková | |
|---|---|
.jpg) Jezero Medard v místě zaniklé Lískové | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Svatava |
| Okres | Sokolov |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°10′58″ s. š., 12°37′9″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Čistá u Svatavy (6,87 km²) |
| Nadmořská výška | 420–450 m n. m. |
  Lísková | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 323 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lísková (německy Haselbach) je zaniklá vesnice, část obce Svatava v okrese Sokolov. Nacházela se v nadmořské výšce 420–430 m na návrší při levém břehu řeky Ohře. Vesnicí protékal potok Haselbach, který nejspíš dal vesnici její název.[1] Není zde evidována žádná adresa. V roce 2011 zde nikdo nežil.
Území zaniklé Lískové leží v katastrálním území Čistá u Svatavy o výměře 6,87 km².[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka je z roku 1454, kde se hovoří o osadě Haselpach. Vesnice Lísková vznikala jako několik německých kolonizačních dvorců a chalup. Patřila k sokolovskému panství Šliků a je zapsána ve šlikovském urbáři z roku 1525, tehdy již s deseti zemědělskými usedlostmi. Po porážce na Bílé hoře utekl majitel sokolovskému panství Jan Albín Šlik z Čech. Po pobělohorských konfiskacích získal sokolovské panství, k němuž Lísková patřila, rod Nosticů.[3]
Severním okrajem vesnice procházela stará poštovní silnice z Německa do Čech. Z Lískové vedla do Svatavy, kde stávala významná poštovní stanice.[3]
Český název dostala vesnice v roce 1947.[4] Již v roce 1946 se musely z Lískové vystěhovat některé rodiny, neboť jejich poddolované domy hrozily zřícením. Téměř celá vesnice byla do roku 1950 vystěhována, poslední dům byl stržen roku 1956. V letech 1850–1877 byla Lísková osadou Svatavy, roku 1877 se stala samostatnou obcí.[5]
V roce 1952, již vylidněná, se stala osadou obce Svatava a poté zanikla.[6]
Hornictví[editovat | editovat zdroj]
Již roku 1590 se saský kronikář Peter Albinus zmiňuje o podzemním požáru uhlí na kopci Hannemann mezi Lískovou a Citicemi, kde se později uhlí dobývalo. V sokolovské Horní knize je zápis z 25. září 1760, jímž je povoleno K. J. Klugovi dobývat uhlí na třech místech. Vedle nalezišť u Královského Poříčí a u Tisové se hovoří o lokalitě u Lískové, tedy kopci Hannemannu. Topograf Jaroslav Schaller se v roce 1847 zmiňuje o odkrytí bohatých ložisek uhlí na vrchu Hannemann. Rozvoj vesnice nastal v 19. století v souvislosti s dobýváním hnědého uhlí. Při silnici do Svatavy vznikla místní část Hammel, směrem k vesnici Citice hornická kolonie pro horníky z dolu Fischer. V roce 1871 byla vybudována těžní jáma Felicián. Tento důl patřil za první republiky k nejdůležitějším v sokolovském revíru a pracovalo v něm téměř 500 horníků. K Lískové patřilo i sokolovské seřaďovací nádraží mezi stanicemi Sokolov a Citice. Nejvýznamnějším dolem v Lískové byl hlubinný důl Anežka s dvěma zdaleka viditelnými těžními věžemi na Lískovském kopci.[3]
Zrušením kdysi samostatné obce a vystěhováním lidí z jejího území se uvolnil prostor dalšímu postupu povrchové hnědouhelné těžby, konkrétně lomu Medard. Dolová činnost zcela změnila původní krajinu.[3] Těžební činnost v lomu Medard byla ukončena 31. března 2000.[7] Již v průběhu těžby se prováděla rekultivace svahů a následovalo napouštění zbytkové jámy. Plánované výšky hladiny jezera Medard bylo dosaženo v roce 2016.[8]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 872 obyvatel, z nichž bylo 117 Čechoslováků, 743 Němců a 12 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 837 obyvatel, k evangelické 24 obyvatel, osm k církvi československé, jeden k církvi izraelitské a dva byli bez vyznání.[9]
Na počátku 20. století již pracovala většina obyvatel v okolních uhelných dolech.[3] Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Zůstat mohli pouze odborníci, nepostradatelní pro chod dolů. První odsun pětadvaceti německých obyvatel byl proveden 1. července 1946, celkem bylo odsunuto sto původních obyvatel.[3]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 266 | 320 | 577 | 826 | 760 | 872 | 933 | 322 | - |
| Počet domů | 37 | 42 | 48 | 52 | 51 | 63 | 75 | 44 | - |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FRIESER, A. Übersichtskarte des Falkenau-Elbogen-Karlsbader Braunkohlenrevieres, doplněná k datu 1.1.1929. Praha: Hornicko-hutnické nakladatelství Prometheus, 1931.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Čistá u Svatavy [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f PROKOP, Vladimír st. I tudy kráčely dějiny. Z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. ISBN 80-238-7153-6. Kapitola Lísková, s. 132–144.
- ↑ Vyhláška č. 7/1948 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1947. [cit. 2022-11-19]. Dostupné online.
- ↑ PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 735.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 11.
- ↑ Horníci definitivně opustili Medard [online]. Sokolovská uhelná, 2010-12-17 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Medard je v současnosti největším rekultivačním jezerem v Česku. Ekolist.cz [online]. Ekolist.cz, 2020-06-02 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Haselbach. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 238.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JISKRA, Jaroslav; MÜLLER, Miroslav. Svatava: z historie význačné hornické a průmyslové obce. 1. vyd. Svatava: Obec Svatava, 2005. 227 s. ISBN 80-239-5693-0. Kapitola Lísková (Haselbach), s. 168–172.
