Český helsinský výbor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Český helsinský výbor (ČHV), původně Československý helsinský výbor (Čs. HV), je nevládní nezisková organizace zaměřená na lidská práva.

Vznik a vývoj organizace[editovat | editovat zdroj]

Československý helsinský výbor byl založen v listopadu roku 1988, aby vedle významných občanských iniciativ Charta 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) sledoval dodržování a porušování lidských práv v tehdejší ČSSR tak, jak byly vyjádřeny Helsinskou dohodou. Mnoho členů se účastnilo i jiných aktivit.

Založila ho - z podnětu zástupců Mezinárodní helsinské federace (IHF - International Helsinki Federation) a Helsinki Watch (dnes Human Rights Watch) - skupina třiceti kriticky myslících a opozičně jednajících občanů (v čele prof. dr. Jiří Hájek), kteří se navzdory hrozbě pronásledování rozhodli vydávat a zveřejňovat svá stanoviska k naprostému nesouladu tehdejšího právního řádu a právní jakož i politické praxe s přijatými mezinárodními principy lidských práv. Navázali tak na mnohaletou soustavnou, obětavou a riskantní práci Charty 77, která se ovšem v té době - kromě porušování lidských a občanských práv - už věnovala mnoha dalším ožehavým tématům života tehdejší československé společnosti. Vydala asi 700 dokumentů-stanovisek.

Členové a členky Čs. HV se soustředili zejména na rozpory řady československých zákonů, např. zákona shromažďovacího a sdružovacího, trestního zákona a dalších právních norem s principy lidských práv, jak byly formulovány v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (OSN 1966), v paktech, které z podnětu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinki, 1975) formálně přijal a ratifikoval i československý totalitní stát (1976).

(Přijetí tohoto paktu nebylo takovým divem - pro komunistické státy v něm bylo dost bonbónku, především se jim po právní stránce formalizovalo de-facto politické urovnání mezi státy Evropy po II. světové válce. To, že komunisté přistoupili na to, aby součástí smlouvy byly i určitě závazky v oblasti lidských práv, by na první pohled mohlo vypadat jako ústupek z jejich strany. Ve skutečnosti však tyto body smlouvy nikdy nehodlali praktikovat (a dobře víme, že také nepraktikovali) a čekali, že jim to "projde". Boj o lidská práva se stal významnou součástí rozvratu komunismu hlavně proto, že na jedné straně lidé z kom. zemí vyžadovali jejich prosazování a byli ochotni za to nést následky, a na druhé straně Západní státy soustředily právě na tuto oblast svou vytrvalou pozornost. Je vhodné podotknout, že se jednalo o "symbiózu" oficiálních kruhů Západu a disidentů Východu - bez obětí disidentů by snahy Západu postrádaly náplň, bez tlaku Západu by obětí disidentů vyzněly naprázdno.)


Podobně jako Charta 77 a VONS, tak i Čs. HV připomínal československým úřadům a představitelům, že je nutné tyto mezinárodní závazky a normy plnit, v jejich duchu a podle jejich litery demokratizovat stávající právní řád, jakož i právní a sociální praxi. Čs. HV poukazoval též na mnohé individuální případy nezákonností, zejména pokud šlo o hrubé jednání s občany protestujícími proti režimu na menších i na velikých, tisícových a později statisícových shromážděních konce 80. let, ale i jiné.

ČHV po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Československý helsinský výbor, jenž se stal záhy po svém založení členem Mezinárodní helsinské federace (IHF se sídlem ve Vídni), uvítal samozřejmě listopadovou něžnou revoluci roku 1989, zhroucení komunistického režimu, a pokračoval ve své obhajobě lidských a občanských práv jak v obecné rovině (monitoring zákonů a novel, příprava Ústavy a Listiny základních práv a svobod apod.), tak pokud šlo o případy nespravedlností a nezákonností vůči jednotlivým občanům, či o situaci některých skupin, jako jsou děti, cizinci, uprchlíci, národnostní menšiny, vězni aj. Hned na počátku roku 1990 požádal Čs. HV v Československu o registraci a byl registrován jako organizace s mezinárodním prvkem (se statutem obdobným jako mají občanská sdružení). Rozrostla se jeho členská základna, přihlásila se k němu řada dalších občanů, mezi nimi i kvalifikovaní právníci a jiní odborníci.

Když se koncem roku 1992 Československo rozdělilo na dva státy, slovenský a český, rozdělil se i Čs. HV na Slovenský helsinský výbor a Český helsinský výbor. Oba zůstaly členy IHF. Teprve nedávno Slovenský helsinský výbor zanikl, a to z finančních důvodů.

Záhy se činnost Českého helsinského výboru velmi rozrůznila, diferencovala. Pokračoval i nadále v monitoringu zákonů i právní a sociální praxe, dále se ČHV zabýval jednotlivými případy porušování lidských a občanských práv, zahájil poradenskou činnost, v jejímž rámci byla založena Poradna pro otázky státního občanství (aktuální v souvislosti s rozdělením ČSFR), též Poradna pro uprchlíky (obě poradny se později osamostatnily), přibyla a rozvinula se informatika o lidských právech, dále i výchova k lidským právům ve školách a v různých profesních skupinách, monitoring dodržování a porušování lidských práv ve věznicích atd.

Ve spolupráci s IHF a dalšími evropskými helsinskými výbory se ČHV podílel na některých mezinárodních projektech, zaměřených na vzdělávání aktivistů nevládních organizací, ale i právníků, zejména v některých postsovětských republikách. Vyjadřoval se k mnohým mezinárodním konfliktům, jako byla občanská válka v Jugoslávii, válka v Čečensku aj.

Od roku 1994 vydává výbor každoročně Zprávu ČHV o stavu lidských práv v ČR, čtvrtletní časopis Lidská práva (původně Zpravodaj Čs.H.V.), v poslední době vychází obojí jen na internetu http://www.helcom.cz. V průběhu let vydal Čs. HV i ČHV řadu monotematicky zaměřených knih a brožur. S publikacemi ČHV i další literaturou k lidským a občanským právům se lze seznámit v Dokumentačním a informačním středisku ČHV.

ČHV dnes[editovat | editovat zdroj]

Máme-li shrnout, čím hlavně se v současné době ČHV zabývá, jde o následující oblasti činnosti:

  • práva žen (slaďování profesního a rodinného života, vyrovnávání šancí na trhu práce);
  • rozvoj lidských zdrojů (posílení zaměstnanosti, prevence sociálního vyloučení na trhu práce);
  • vězeňství a trestní justice - práva vězňů a zadržených;
  • práva seniorů;
  • práva cizinců a jejich integrace do české společnosti;
  • policie;
  • práva dětí;
  • výchova a vzdělávání k lidským právům.

Neopomíjí ani závažné případy porušování lidských a občanských práv pokud jde o diskriminaci žen, porušování práv seniorů, ochranu práv dětí či rodičů, závažné trestní případy aj.

Předsednictví[editovat | editovat zdroj]

Členský sněm ČHV volí každoročně své předsednictvo, v jehož čele stojí předseda či předsedkyně:[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠILHÁNOVÁ, Libuše. Před 20 lety byl založen Československý helsinský výbor. Lidská práva [online]. 2008, roč. 2008, čís. 3 [cit. 2013-03-28]. Dostupné online.  
  2. HAMOUZOVÁ, Iveta. Jiří Hájek - disident, právních a mluvčí Charty 77. Kalendárium, ČT [online]. 2008-10-22 [cit. 2013-03-28]. Dostupné online.  
  3. Správní a dozorčí rada [online]. Knihovna Václava Havla, [cit. 2013-03-28]. Dostupné online.  
  4. ČTK. Novou předsedkyní Českého helsinského výboru je Fischerová. českénoviny.cz [online]. 2013-03-27 [cit. 2013-03-27]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]