Pandur II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pandur II
Prototyp Panduru II během testování českou armádou
Prototyp Panduru II během testování českou armádou
Typ vozidla Obrněný transportér
Země původu Rakousko Rakousko
Historie výroby
Výrobce Steyr-Daimler-Puch
Návrh 1985
Vyrobeno kusů 660
Ve službě 2001 – dosud
Základní charakteristika
Posádka 2 + 12 (v závislosti na bojové variantě)
Délka 7,50 m
Šířka 2,67 m
Výška 2,08 m (rozdílné u jednotlivých bojových variant)
Hmotnost dle varianty až do 22 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování volitelné
Hlavní zbraň kanon ráže 30 až 105 mm
Sekundární zbraně kulomet, protitankové střely
Pohon a pohyb
Pohon vodou chazený řadový přeplňovaný dieselový 6válec
455 hp / 335 kW
Max. rychlost 105 km/h
Poměr výkon/hmotnost 16,75 kW/t
Dojezd 700 km

Pandur II je víceúčelový kolový obrněný transportér od americko-rakouské firmy Steyr-Daimler-Puch, která je součástí General Dynamics - European Land Combat Systems. Pandur II existuje v konfiguracích 6x6 a 8x8, jež vycházejí ze shodné platformy. Všechny varianty, od dopravního prostředku pro pěchotu až po vozidlo palebné podpory, jsou obojživelné a přepravitelné leteckými prostředky používanými v silách Severoatlantické aliance.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pandur II je modulární vozidlo, tvořené svařovaným tělesem s volitelnou tloušťkou pancíře (ochrana proti protipancéřovým střelám ráže 7,62 až 14,5 mm), kolovým podvozkem a možností zbraňové věže. Ta může nést kanon ráže až 120 mm, řízené protitankové střely, kulomet ráže 30 mm, případně s dálkovým ovládáním Samson. Posádku tvoří dva muži, varianta bez věže pojme 12 vojáků, s věží pouze 6. Vozidlo lze transportovat např. letadlem Lockheed C-130 Hercules.

Export[editovat | editovat zdroj]

Portugalský Pandur II

Původní obrněný transportér Pandur byl v šestikolovém prototypu dokončen v roce 1985, v roce 2001 firma představila Pandur II, který se vyrábí v šesti- a osmikolové verzi.[2] Pandury užívá rakouská a slovinská armáda. Roku 2005 podepsala portugalská vláda na základě výběrového řízení smlouvu o dodávce 260 Pandurů II za 364 milionů euro. Prvních 41 kusů bylo vyrobeno v Rakousku, zbývající měly být zčásti vyrobeny v Portugalsku jako offset. Portugalské Pandury mají zesílené pancéřování a řadu různých variant, například transportní, bojové s věží a 30 mm kanonem, s hmoždířem ráže 120 mm nebo s řízenými protitankovými střelami, dále velitelské, průzkumné a sanitní. Některé z nich mají slabší pancéřování, zato jsou schopny obojživelného pohybu. Pro obtíže se zaváděním ofsetové výroby v Portugalsku měla být roku 2009 část výroby přesunuta do České republiky.[3] Roku 2010 začala portugalská prokuratura vyšetřovat podezření z korupce.

Zakázka Armády ČR[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2009 česká vláda Mirka Topolánka schválila nákup 107 transportérů Pandur II pro českou armádu za zhruba 14,4 miliardy korun.[4]

V únoru 2010 se v českých médiích objevily zprávy o nejasnostech a možné korupci ohledně výběrového řízení na nákup obrněných transportérů pro Armádu ČR. Vyšlo najevo, že výrobce Pandurů, rakouská firma Steyr, uzavřela tajnou smlouvu s lobistou Janem Vlčkem, který měl zajistit kontakt mezi firmou a českými politiky. Rakouská firma byla ochotna vyplatit lobistům za jejich služby provizi ve výši 7 % ceny zakázky (cca 1,4 miliardy Kč). Českou republiku vyšlo jedno obrněné vozidlo Pandur údajně na 134 milionů Kč, přičemž Portugalsko ve stejné době mělo platit pouze cca 40 milionů korun za jedno vozidlo.[5] Ministerstvo obrany poté vydalo tiskovou zprávu vysvětlující cenové rozdíly mezi českou a portugalskou verzí vozidla.[6] Následně rakouská policie provedla domovní prohlídky pro podezření z korupce při prodeji transportérů v prostorách zbrojovky Steyr ve Vídni a u dvou bývalých manažerů, kteří v nahrávce reportéra Mf Dnes mluvili o údajných provizích pro politické strany za nákup obrněných vozidel.[7]

9. července 2011 uveřejnil deník Mladá fronta dnes článek, který vyvrací zdůvodnění bývalého ministra obrany Martina Bartáka, proč jsou Pandury dodané do Česka zhruba čtyřikrát dražší, než stejné stroje dodané do Portugalska. Redakci se podařilo získat dokumenty, z nichž vyplývá, že portugalské stroje jsou vybaveny stejně, či dokonce lépe, než stroje české.[8]

V neděli 7. 10. 2012 večer v Praze zadrželi policisté z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Marka Dalíka, bývalého tajemníka a později poradce Mirka Topolánka, a odvezli jej do cely předběžného zadržení.[9] Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová potvrdila, že šlo skutečně o zadržení z důvodu jeho údajného úsilí o získání úplatku ve výši 18 milionů Eur v souvislosti s chystanou zakázkou na obrněná vozidla armády - Pandury. První zpráva o tomto konkrétním úplatku padla z úst vyšetřovaného vysokého manažera firmy Steyer Stephana Szücse. O zatčení informovala v krátké době téměř všechna média.[10][11]

Polemika o vlastnostech Pandurů[editovat | editovat zdroj]

Reportéři internetového deníku Aktuálně.cz přinesli 4. 9. 2010 zprávu, že některé obrněné transportéry Pandur byly dodatečně vybaveny přídavným pancéřováním, čímž ovšem přišly o schopnost plavat.[12] Téhož dne přineslo internetové periodikum Britské listy zprávu, že Pandur II. nemá na rozdíl od obrněných vozidel OT 64 či BVP-1 a BVP-2 boční střílny a nemůže se tak po eliminaci střelecké věže bránit útoku pěchoty.[13]

Naproti tomu šéfredaktor magazínu o vojenské technice Michal Zdobinský uvádí, že od bočních střílen se po zkušenostech z poslední doby obecně upouští, protože snižují tuhost konstrukce a komplikují instalaci přídavného pancéřování. Také požadavek na obojživelnost již podle něj není striktně uplatňován, protože se preferuje balistická odolnost proti průbojné a kumulativní munici i proti minám a improvizovaným výbušným náložím.[14]

Verze pro AČR[editovat | editovat zdroj]

Armáda České republiky odebrala celkem 107 vozidel Pandur II šesti verzí, rozdělených do dvou skupin: kolová bojová vozidla a kolové obrněné transportéry.[15] Sedmou verzi představují vozidla dodatečně upravená na standard KBVP M1 RVS. Čtyři vozidla byla v rámci českého kontingentu bojově nasazena v Afghánistánu.

Kolová bojová vozidla (KBV)[editovat | editovat zdroj]

  • KBVP: kolové bojové vozidlo pěchoty, dodáno celkem 72 vozidel
  • KBVP M1 RVS: kolové bojové vozidlo pěchoty s přídavným mřížovým pancéřováním, na tuto verzi byla upravena čtyři vozidla KBVP před nasazením v Afghánistánu
  • KBV-VR: kolové bojové vozidlo velitele roty, 11 vozidel
  • KBV-PZLOK: kolové bojové vozidlo průzkumné s radiolokátorem, dodáno 8 vozidel
  • KBV-PZ: kolové bojové vozidlo průzkumné, dodáno 8 vozidel

Kolové obrněné transportéry (KOT)[editovat | editovat zdroj]

  • KOT-Ž: kolový obrněný transportér ženijní, 4 vozidla
  • KOT-ZDR: kolový obrněný transportér zdravotnický, 4 vozidla

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolový obrněný transportér Pandur II 8x8 [online]. acr.army.cz, [cit. 2014-03-23]. Dostupné online.  
  2. Pandury již používají vojáci v Rakousku, Belgii, Slovinsku či USA
  3. http://www.publico.pt/Pol%C3%ADtica/empresa-austriaca-quer-transferir-fabrico-de-blindados-pandur-de-portugal-para-a-republica-checa_1369147.
  4. Vojáci dostanou 107 transportérů Pandur II, zakázku posvětila vláda
  5. Výrobce pandurů si platil schůzky s politiky. Miliardovou zakázku získal, 17. února 2010
  6. Nákup obrněných transportérů Pandur, 18. února 2010
  7. Rakouští vyšetřovatelé prohledali firmu Steyr a dva exmanažery
  8. České pandury jsou výrazně dražší než portugalské, mají i horší výbavu
  9. Policie zadržela a obvinila lobbistu Marka Dalíka. Kvůli kauze Pandur, Tyden, 8. 10. 2012
  10. Policie zatkla lobistu Dalíka kvůli kauze Pandur, iDNES, 8. 10. 2012
  11. Policie zadržela lobbistu Dalíka, Novinky, 8. 10. 2012
  12. Předražené obojživelné pandury s pancířem už neplavou
  13. Pandury nejen že neplavou, ale jsou rakvemi
  14. ZDOBINSKÝ, Michal. Bojová vozidla pěchoty. Praha : Naše vojsko, 2009. 149 s. ISBN 978-80-206-1045-4.  
  15. ZDOBINSKÝ, Michal. Pandur po vojskových zkouškách. ATM. , roč. 41, čís. 9/2009, s. 2-3. ISSN 1802-4823.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]