Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Vladimír Remek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Vladimír Remek
VladimirRemek.jpg
Státní příslušnost ČR
Datum narození 26. září 1948 (66 let)
Místo narození České Budějovice, Československo
Předchozí
zaměstnání
vojenský letec
Hodnost plukovník
Čas ve vesmíru 7 dní, 22 hodin a 17 minut
Kosmonaut od 1976
Mise Sojuz 28 (na Saljut 6)
Znaky misí Znak letu Sojuz 28
Kosmonaut do 1978
Příbuzenstvo
Otec Jozef Remek
sestra Jitka Remková
sestra Dana Remková
1. manželka Hana Davidová
Bývalý tchán Václav David
Dcera z 1. manželství Anna Brousková
Zeť Ondřej Brousek
2. manželka Jana Remková
Dcera z 2. manželství Jana Remková

Vladimír Remek (* 26. září 1948 České Budějovice) je bývalý vojenský letec a jediný československý kosmonaut, Hrdina Československé socialistické republiky a Hrdina Sovětského svazu. Je 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA. Díky pozdějšímu připojení Česka v roce 2004 k Evropské unii je považován za jejího prvního kosmonauta.[1][2]

Do kosmu Vladimír Remek letěl v rámci programu Interkosmos, když Sovětský svaz nabídl členským státům programu návštěvu jejich kosmonauta na sovětské vesmírné stanici. Ke svému letu na stanici Saljut 6 vzlétl společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut.

Po návratu do Československa do roku 1995 sloužil ve vojenském letectvu, naposledy jako ředitel Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. Poté byl obchodním zástupcem ČZ Strakonice v Rusku, dva roky obchodním radou na českém velvyslanectví v Moskvě a v letech 20042013 poslancem Evropského parlamentu za KSČM.

Od ledna 2014 vykonává funkci velvyslance České republiky v Rusku.

Dětství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Otec Jozef Remek byl Slovák, vojenský pilot, později v hodnosti generálporučíka dlouholetý velitel letectva Československé lidové armády.[pozn. 1] Matka byla Češka. Vladimír Remek dětství prožil v Českých Budějovicích, kde vychodil základní devítiletou školu a kam se kvůli babičce často vracel. Pak se rodina přestěhovala do Brna, kde chodil na střední školu a dva roky také do Klubu mladých astronomů při hvězdárně na Kraví hoře.[4] Vojenské povolání otce rodinu přivedlo do dalšího bydliště, Čáslavi, kde byla letecká základna. Na dvanáctiletce v Čáslavi začal studovat v roce 1963,[5] a její studium zakončil maturitou v roce 1966.[6]

Má sestry Jitku a Danu. Je podruhé ženatý, z každého manželství má jednu dceru. Hovoří plynule rusky a anglicky.

Vojenský pilot[editovat | editovat zdroj]

Remek s vyznamenáním[7] absolvoval čtyřleté studium na Vyšším leteckém učilišti v Košicích,[8] kde létal na cvičných proudových letounech L-29 Delfín. Po dokončení školy roku 1970 nastoupil k leteckému útvaru do Žatce, ale po měsíci byl přeložen k 1. Zvolenskému leteckému stíhacímu pluku v Českých Budějovicích vyzbrojenému MIGy 21.[9] Jeho otec tou dobou už byl vysoce postavený generál, Vladimír Remek však jakoukoli protekci odmítal; otci měl za zlé rozchod s matkou a jakékoliv narážky na něj mu vadily.[7] V roce 1972 zahájil studium na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moninu u Moskvy. V roce 1975 dostal vyznamenání Za službu vlasti. V Moninu studoval na výbornou, za čtyři roky měl na vysvědčení pouze jednu čtyřku (která v ruském známkování odpovídá české dvojce).[10] Po absolvování akademie se v roce 1976[8] vrátil nakrátko k mateřskému útvaru. Měl se stát zástupcem velitele pluku,[10] ale přišel neočekávaný obrat v kariéře – výběr kandidátů pro kosmický let.

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Kulatá nášivka uprostřed stříbřitá kosmická loď, za ní Zeměkoule obklopená modrými prudy, dole rudá pěticípá hvězdamezi československou a sovětskou vlajkou.
Emblém letu Sojuz 28

V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský svaz zemím sdruženým v programu výzkumu vesmíru Interkosmos účast v pilotovaných kosmických letech. V Praze probíhal výběr od června 1976. Z pilotů vojenského letectva bylo na základě pravidelných každoročních prohlídek vybráno 24 kandidátů, včetně Remka. Při dalších testech měl výborné výsledky – při práci pod časovým tlakem, při zátěži, při testech orgánu rovnováhy, trpěl však rýmou a nadváhou[11] – musel shodit 12 kg.[12] Postupně se počet kandidátů snížil na 8 a pak na čtyři – Ladislava Klímu, Oldřicha Pelčáka, Vladimíra Remka a Michala Vondrouška.[11][13] Po dalším kole testů už ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina v Hvězdném městečku zůstali Remek a Pelčák. V listopadu 1976 byl Remek povýšen na kapitána.[14]

Od prosince 1976 se v Hvězdném městečku s Oldřichem Pelčákem a dalšími kandidáty z Polska a NDR začal připravovat ke kosmickému letu. V červnu 1977 byly sestaveny posádky pro budoucí československo-sovětský let. První posádku tvořili sovětský kosmonaut plukovník Alexej Gubarev (velitel), který již měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4, a kapitán Vladimír Remek ve funkci kosmonaut-výzkumník.[11][14] Druhou Nikolaj Rukavišnikov, který absolvoval dva lety (Sojuz 10 a Sojuz 16) celkem v délce 8 dnů, a Oldřich Pelčák.[11]

Do vesmíru Gubarev s Remkem odstartovali z kosmodromu Bajkonur 2. března 1978 v 15:28 UTC v lodi Sojuz 28.[pozn. 2] Byla to první mezinárodní posádka v rámci programu Interkosmos i v historii kosmických letů vůbec.[8] Se stanicí Saljut 6 se Sojuz 28 spojil 3. března v 17:06 UTC, po spojení se kosmonauti přivítali se členy dlouhodobé posádky stanice Jurijem Romaněnkem a Georgijem Grečkem.

Pracovní den kosmonautů trval od 6 do 21 hodin,[15] zahrnoval i dvě hodiny cvičení.[11] Takřka na poslední chvíli bylo do výcviku Gubareva a Remka zahrnuto i ovládání zubní vrtačky, Romaněnko a Grečko na Saljutu 6 si totiž začali stěžovat na bolesti zubů. Po příletu Gubarev s Remkem sdělili kolegům, že jim zuby ošetří. Poté, co vyšlo najevo, že se ošetřování zubů začali učit před dvěma týdny, byli odmítnuti. Ovšem stížnosti na zuby řídící středisko už neslyšelo.[16][17]

V následujících dnech kosmonauti uskutečnili několik televizních reportáží, pomáhali stálé posádce a věnovali se vlastnímu vědeckému programu. Experimenty připravené československými vědci byly:[18]

  • Chlorella-1, zkoumající rozmnožování řas Chlorella.[19]
  • Tepelná výměna-2, srovnávající naměřenou teplotu těla s pocity kosmonautů.
  • Oxymetr, měření okysličení tkání kosmonautů. Při zahájení prací kosmonauti zjistili poruchu napájení přístroje, zdroj sice improvizovaně nahradili sadou monočlánků, měření však už neproběhlo kompletně.[15]
  • Supos, spočívající ve zjišťování psychologického stavu kosmonautů před, během a po letu.
  • Extinkce, ve kterém Remek sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
  • Morava-splav, který využíval sovětskou pec Splav-1 k roztavení a pomalému (45 hodin)[15] chladnutí vzorků chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého.[18]
Zrezlý přistávací modul tvaru oblého komolého kužele ležící na boku.
Přistávací modul Sojuzu 28, ve kterém se Vladimír Remek a Alexej Gubarev vrátili na Zem (Letecké muzeum Kbely, 2009)

Remek patřil k většině kosmonautů, kteří z počátku letu trpěli nevolností způsobenou nezvykem organizmu na stav beztíže. Výjimečný ovšem byl otevřeným popisem svých obtíží, jeho sovětští kolegové se totiž obávali, že přiznáním potíží přijdou o šanci znova letět do vesmíru.[11] Třetí den letu, 4. března ve 14 a 20 hodin, proběhla tradiční tisková konference s kosmonauty, v tomto případě vysílaná československou televizí v přímém přenosu. Pro Remka nedopadla dobře, stále ještě trpěl nevolností a po více než roce v ruském prostředí byl pro něj rozhovor o letu a prováděných experimentech v češtině obtížný, těžce hledal správná slova.[11][20]

Po splnění programu letu se 10. března Gubarev s Remkem rozloučili s hostiteli, v 10:23 UTC oddělili se Sojuzem 28 od stanice a v 14:45 UTC přistáli v Kazachstánu, asi 135 km severně od Arkalyku.[18] Celková délka Remkova letu činila 190 hodin a 18 minut.[21]

Důvody, proč byla vybrána posádka Gubarev-Remek, zatímco Nikolaj Rukavišnikov a Oldřich Pelčák zůstali jako náhradníci, jsou dodnes předmětem diskusí. Podle Tomáše Přibyla pravděpodobně ležely v soupeření mezi zainteresovanými sovětskými institucemi. Po neúspěchu letu Sojuzu 25 v říjnu 1977 byly posádky sestavovány vždy s nejméně jedním kosmonautem se zkušenostmi z předchozího letu. U mezinárodních posádek to musel být sovětský velitel, což při nedostatku zkušených vojenských kosmonautů z oddílu CPK přineslo nutnost zařadit na velitelskou pozici také kosmonauty – inženýry z Eněrgije. Prolomení dlouhá léta platícího pravidla „velitel je voják“ se pochopitelně zástupci CPK, a vojáci obecně, bránili.[22] V této situaci měla Gubarevova posádka výhodu proti Rukavišnikovi s Pelčákem prostě proto, že Rukavišnikov nebyl voják. I u závěrečných zkoušek (ve kterých byla dvojice Gubarev–Remek hodnocena jako o něco lepší)[11] se projevila zákulisní rivalita, když obě soupeřící skupiny nařkly protistranu, že napovídala „své“ posádce.[22]

Voják, obchodník, diplomat[editovat | editovat zdroj]

Podpis Remka, v druhé řádce datum 27. 10. 01
Podpis Vladimíra Remka

Po návratu do vlasti rok působil na Hlavní politické správě ČSLA,[23] poté byl vedoucím pracovníkem ve Výzkumném ústavu letectva v Praze-Kbelích.[8] V roce 1979 o svém životě, výcviku i samotném letu napsal s pomocí Karla Richtera knihu Pod námi planeta Země. Další knihou vydanou téhož roku byla Splněné naděje.[24]

Coby známá osobnost působil ve veřejných organizacích. Roku 1980 se stal členem Světové rady míru, byl členem předsednictva ÚV Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP). Roku 1990 se stal předsedou Společnosti přátel národů východu (transformovaného SČSP),[25] v jejím čele zůstal i po přejmenování na Česko-ruskou společnost roku 2006.[26]

Od roku 1985 studoval na Vojenské akademii Generálního štábu v Moskvě, absolvoval ji o tři roky později. V následujících dvou letech sloužil v Brně ve funkci zástupce velitele 2. divize PVOS (protivzdušné obrany státu). Už od roku 1967 byl členem Komunistické strany Československa, v roce 1990 musel podle zákona členství ve straně jako voják ukončit. V letech 1990–1995 byl ředitelem Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. V červnu 1995 odešel do zálohy v hodnosti plukovníka.[8]

Poté působil jako obchodní zástupce ČZ Strakonice v Ruské federaci, kde využíval své staré kontakty a prestiž kosmonauta. Byl mimo jiné generálním ředitelem společného podniku CZ-Turbo-GAZ v Nižném Novgorodu a v Moskvě, kde působil od roku 2001 jako ředitel zastoupení. V letech 2002 až 2004 byl obchodním radou a vedoucím obchodně ekonomického úseku velvyslanectví ČR v Moskvě.[8]

Evropský poslanec[editovat | editovat zdroj]

Remek držící v ruce misku s třešněmi obklopen skupinou postarších lidí.
Vladimír Remek rozdává třešně, symbol KSČM. Volební kampaň do Evropského parlamentu, 27. května 2009.

V červnu 2004 byl zvolen do Evropského parlamentu na kandidátce KSČM jako nestraník. S ostatními komunistickými poslanci vstoupil do frakce Evropské spojené levice a Severské zelené levice (EUL/NGL), byl členem parlamentního výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, parlamentní delegace EU-Rusko a náhradníkem výboru pro dopravu a cestovní ruch.[27] Patřil k nejaktivnějším českým poslancům, věnoval se zejména letectví a kosmonautice. Byl oceňován pro svůj přehled v otázkách týkajících se navigačního systému Galileo, ale i pro znalost Ruska.[28]

Ve volbách 2009 svůj mandát obhájil na dalších 5 let.[29] Stal se členem rozpočtového výboru a náhradníkem výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, zůstal v parlamentní delegaci EU-Rusko.[27] Kanceláře měl mj. v Bruselu a Štrasburku.

Na podzim 2012 zvažovalo vedení KSČM jeho kandidaturu v první přímé volbě prezidenta České republiky, která proběhla v lednu 2013, ale Remek kandidovat odmítl. Výkonný výbor ÚV KSČM poté nevybral jiného kandidáta „aby se netříštily síly levice“.[30]

Vzhledem k přechodu do diplomatických služeb rezignoval dne 15. prosince 2013 na mandát poslance Evropského parlamentu.[31]

Velvyslanec[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2013 nový český prezident Miloš Zeman vnesl Remkovo jméno do diskuze o novém velvyslanci v Rusku.[32] Dne 31. července 2013 vláda Jiřího Rusnoka nástup Remka do funkce velvyslance schválila.[33] Dne 13. listopadu 2013 podepsal prezident Zeman Remkovu pověřovací listinu a v lednu 2014 jeho pověřovací listinu převzal v Moskvě za přítomnosti televizních kamer prezident Putin.[34][35]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. března 1978, několik dní po letu, obdržel sovětský titul hrdina Sovětského svazu s Leninovým řádem, československý čestný titul letec-kosmonaut ČSSR a titul hrdina Československé socialistické republiky s Řádem Klementa Gottwalda. Byl vyznamenán medailí „Za službu vlasti“.[14]

Dne 24. září 1978 objevil Antonín Mrkos pozorováním z Hvězdárny na Kleti planetku obíhající v hlavním pásu, kterou pojmenoval po Vladimíru Remkovi – Remek (číslo 2552).[14]

K 30. výročí letu do vesmíru jej v roce 2008 vyznamenal Svaz letců ČR vyznamenáním spolu s dalšími význačnými letci.[36] Při 50. výročí letu prvního kosmonauta Jurije Gagarina, 12. dubna 2011, mu ruský prezident Dmitrij Medveděv udělil medaili „Za zásluhy o dobývání kosmu“, v Radě federace obdržel řád Jurije Gagarina.[pozn. 3][37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jozef Remek byl v letech 1973–1975 náměstek ministra národní obrany a náčelník letectva a vojsk protivzdušné obrany státu, poté do roku 1989 velitel letectva.[3]
  2. Podle vzpomínek Oldřicha Pelčáka měl Sojuz 28 původně startovat 25. února, ke 30. výročí Únorového převratu, ale nakonec byl start o týden posunut.[11]
  3. Rada federace je horní komora ruského parlamentu. Řád Jurije Gagarina je vyznamenání Mezinárodního společenského fondu pro podporu letectví a kosmonautiky (Международный общественный фонд поддержки авиации и космонавтики).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Evropská kosmická agentura. Global space event in the Golden City [online]. 2010-9-7, [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Evropská kosmická agentura. First European in space meets first European Space Station commander [online]. 2011-10-12, [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MINAŘÍK, Pavel; ŠRÁMEK, Pavel. Velitelé letectva a protivzdušné obrany státu (PVOS) [online]. Československá armáda (vojenství.cz), [cit. 2011-10-09]. Dostupné online.  
  4. Historie [online]. Brno: Hvězdárna a planetárium Brno, [cit. 2011-11-07]. Kapitola Léta šedesátá – umělé i skutečné hvězdy. Dostupné online.  
  5. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola První mezinárodní, s. 80.  
  6. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2003-3-2, [cit. 2011-11-11]. Kapitola Sojuz 28 v L+K č. 5/1978. Dostupné online.  
  7. a b PACNER, Karel. Kolumbové vesmíru. 2. díl, Souboj o stanice. 2., přeprac. a dopl.. vyd. Praha; Litomyšl : Paseka, 2007. 428 s. [Dále jen Pacner (2007)]. ISBN 978-80-7185-749-5. Kapitola Osmdesátý sedmý. Příběh prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka, s. 194–223, na s. 196.  
  8. a b c d e f PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 442.  
  9. On-line rozhovor : Ptejte se prvního a zatím posledního Čechoslováka ve vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-3-10, [cit. 2011-11-07]. Strana 2. Dostupné online.  
  10. a b Pacner (2007), s. 197.
  11. a b c d e f g h i PACNER, Karel. Před třiceti lety: jak se dostal první Čechoslovák do vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  12. KRUPIČKA, J.; KROULÍK, J.. S československou vlajkou na rukávu. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 7–15. Dostupné online. ISSN 0024-1156.  
  13. VÁCLAVÍK, Michal. Před třiceti roky vzlétl do kosmu československý kosmonaut [online]. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2008-2-28, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  14. a b c d IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: [cit. 2008-11-16]. Kapitola Vladimír Remek. Dostupné online. (rusky) 
  15. a b c SOBOTKA, Petr. Jak probíhal let Vladimíra Remka [online]. Praha: Český rozhlas. Leonardo, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  16. bar. Remek letěl do vesmíru vrtat kosmonautům zuby [online]. aktuálně.cz, 2008-3-1, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  17. FUCIMANOVÁ, Pavla. Remek: do kosmu jsme vezli i zubní vrtačku [online]. Naše Frýdecko-Místecko.cz, 2009-4-17, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  18. a b c HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 200-3-2, [cit. 2011-10-09]. Kapitola Sojuz 28. Dostupné online.  
  19. KORDYUM, V. A., et al. Biological studies of Chlorella pyrenoidosa (strain LARG-1) cultures grown under space flight conditions. Life sciences and space research. 1980, roč. 18, s. 199–204. Abstrakt článku na Pubmed.gov: [1]. (anglicky) 
  20. On-line rozhovor : Ptejte se prvního a zatím posledního Čechoslováka ve vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-3-10, [cit. 2011-11-07]. Strana 1. Dostupné online.  
  21. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Vladimír Remek, s. 413.  
  22. a b PŘIBYL, Tomáš. Jak to bylo s výběrem posádek?. Letectví a kosmonautika. březen 2008, čís. 3, s. 13–14. ISSN 0024-1156.  
  23. Vladimír Remek: Prvý od nás. Život. 10 2008. Dostupné online.  
  24. Vladimír Remek. Českopis. březen 2008, roč. 3, čís. 3, s. 70. ISSN 1801-7258.  
  25. Ing. Vladimír Remek [online]. Naši politici o.s., rev. 2011-7-18, [cit. 2011-10-16]. Dostupné online.  
  26. Schválen nový název: Česko-ruská společnost. Zpravodaj České rady Česko-ruské společnosti. 3 2006, čís. 1/2. Dostupné online.  
  27. a b Evropský parlament. Vladimír Remek [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné online.  
  28. tva. Čeští europoslanci: Hvězdy, průměr i neviditelní. iHNed.cz [online]. 2008-6-4 [cit. 2011-10-9]. Dostupné online.  
  29. ČSÚ. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. - 06.06.2009 [online]. ČSÚ, 2009, [cit. 2013-12-16]. Kapitola Jmenné seznamy Strana: Komunistická strana Čech a Moravy Výběr: zvolení poslanci dle abecedy. Dostupné online.  
  30. jov, Novinky. KSČM nepostaví prezidentského kandidáta, Remek odmítl. Novinky.cz [online]. 2012-10-25 [cit. 2013-3-12]. Dostupné online.  
  31. Poslanci EP - Vladimír Remek [online]. Evropský parlament, [cit. 2013-12-16]. Dostupné online.  
  32. OVČÁČEK, Jiří. Schwarzenberg u Zemana: Probrala se Nečasova vláda i velvyslanec v Rusku. Novinky.cz [online]. 2013-2-8, rev. 2013-2-8 [cit. 2013-3-12]. Dostupné online.  
  33. Rusnokova vláda bez důvěry schválila 'velvyslankyni' Klausovou. Utajeně. lidovky.cz [online]. 2013-08-13. Dostupné online.  
  34. Zahraničí, ČTK. Remek je velvyslancem, předal v Kremlu listiny. Aktuálně-centrum.cz [online]. 2014-01-16 [cit. 2014-01-16]. Dostupné online.  
  35. Пресс-служба Президента России. Вручение верительных грамот Президенту России [online]. Москва, Кремль: Администрация Президента РФ, 2014-1-16, [cit. 2014-01-16]. Zpráva tiskové služby prezidenta Ruské federace o předání pověřovacích listin diplomaty 18 zemí, včetně České republiky. (Fotografie Vladimíra Remka s prezidentem Putinem [2]). Dostupné online. (rusky) 
  36. Svaz letců ocenil vesmírného veterána Remka [online]. Novinky.cz, 2008-11-14, [cit. 2011-10-09]. Dostupné online.  
  37. JUST, Jiří. Remek: Zaplať pánbůh, že USA s Ruskem v kosmu nesoutěží [online]. Moskva: aktuálně.cz, 2011-4-12, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REMEK, Vladimír. Pod námi planeta Země. Lit. zprac. Karel Richter. 1. vyd. Praha : Naše Vojsko, 1979. 249 s. Roku 1982 vyšlo 2., rozš. (281 s.) vydání.  
  • GUBAREV, Alexej; REMEK, Vladimír. Splněné naděje. Překlad Libor Dvořák; Lit. zprac. B. Bobylev. 1. vyd. Praha : Panorama, 1979. 201 s.  
  • REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Kozmické návraty. Překlad Peter Čačko. Bratislava : Smena, 1987. 201 s. (slovensky) 
  • PACNER, Karel; REBROV, Michail; DUFEK, Otto. Devět dnů kosmických. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1978. 195 s.  
  • PACNER, Karel. Kolumbové vesmíru. 2. díl, Souboj o stanice. 2., přeprac. a dopl.. vyd. Praha; Litomyšl : Paseka, 2007. 428 s. ISBN 978-80-7185-749-5. Kapitola Osmdesátý sedmý. Příběh prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka, s. 194–223.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 33–34.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Remek ve Wikimedia Commons
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Remek
  • REMEK, Vladimír. "Per aspera ad astra" – "Přes překážky ke hvězdám" [online]. Praha: 2010, rev. 2011-10-7, [cit. 2011-11-14]. Osobní webové stránky Vladimíra Remka. Dostupné online.  
  • Evropský parlament : Informační kancelář v České republice. Remek Vladimír, Ing. [online]. Praha: [cit. 2013-12-16]. Životopis, kontaktní údaje, fotografie. Dostupné online.  
  • Evropský parlament. Vladimír Remek [online]. [cit. 2013-12-16]. Vladimír Remek na webu Evropského parlamentu. Parlamentní činnost: vystoupení, zařazení do výborů atd.. Dostupné online.  
  • HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2011-9-11, [cit. 2011-11-10]. Kapitola Remek, V.. Dostupné online.  
  • HOLUB, Aleš; LÁLA, Petr. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2003-3-2, [cit. 2011-11-10]. Kapitola Sojuz 28. Dostupné online.  
  • PACNER, Karel. Před třiceti lety: jak se dostal první Čechoslovák do vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  • SOBOTKA, Petr. Výročí letu Vladimíra Remka [online]. Praha: Český rozhlas. Leonardo, 2008-3-1, [cit. 2011-11-07]. Seriál Českého rozhlasu k 30. výročí Remkova letu. Dostupné online.  
  • MACHÁČEK, Štěpán. Před 35 lety se vydal do vesmíru Vladimír Remek, první evropský kosmonaut. Český rozhlas [online]. 2013-3-2 [cit. 2013-3-12]. Zahrnuje rozhovor s Milanem Halouskem. Dostupné online.  
  • ŠVANDRLÍK, Richard. Vladimír Remek první československý kosmonaut [online]. Mariánské Lázně: Hamelika, [cit. 2011-11-14]. Starší životopis. Dostupné online.  
  • HERTL, David. Půjdu, kam mne strana pošle. ČRo Plus [online]. 2013-2-28 [cit. 2013-7-11]. Obsahuje řadu unikátních archivních nahrávek Vladimíra Remka z jeho letu do vesmíru. Dostupné online.