Vladimír Remek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Vladimír Remek
Vladimír Remek
St. příslušnost ČR
Datum narození 26. září 1948 (65 let)
České Budějovice, Československo
Předchozí
zaměstnání
vojenský letec
Hodnost plukovník
Čas ve vesmíru 7 dní, 22 hodin a 17 minut
Kosmonaut od 1976
Mise Sojuz 28 (na Saljut 6)
Znaky
misí
Znak letu Sojuz 28
Kosmonaut do 1978
Pozdější zaměstnání europoslanec za KSČM (20042013)
velvyslanec ČR v Rusku (od 2014)
Příbuzenstvo
1. manželka Hana Davidová
Bývalý tchán Václav David
Dcera z 1. manželství Anna Brousková
Zeť Ondřej Brousek
2. manželka Jana Remková
Dcera z 2. manželství Jana Remková

Vladimír Remek (* 26. září 1948 České Budějovice) je bývalý vojenský letec a jediný československý kosmonaut, Hrdina Československé socialistické republiky a Hrdina Sovětského svazu. Je 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA. Díky pozdějšímu připojení Česka v roce 2004 k Evropské unii je považován za jejího prvního kosmonauta.[1][2]

Do kosmu Vladimír Remek letěl v rámci programu Interkosmos, když Sovětský svaz nabídl členským státům programu návštěvu jejich kosmonauta na sovětské vesmírné stanici. Ke svému letu na stanici Saljut 6 vzlétl společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut.

Po návratu do Československa do roku 1995 sloužil ve vojenském letectvu, naposledy jako ředitel Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. Poté byl obchodním zástupcem ČZ Strakonice v Rusku, dva roky obchodním radou na českém velvyslanectví v Moskvě a v letech 20042013 poslancem Evropského parlamentu za KSČM.

Od ledna 2014 vykonává funkci velvyslance České republiky v Rusku.

Dětství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Otec Jozef Remek byl Slovák, vojenský pilot, později v hodnosti generálporučíka dlouholetý velitel letectva Československé lidové armády.[pozn. 1] Matka byla Češka. Vladimír Remek dětství prožil v Českých Budějovicích, kde vychodil základní devítiletou školu a kam se kvůli babičce často vracel. Pak se rodina přestěhovala do Brna, kde chodil na střední školu a dva roky také do Klubu mladých astronomů při hvězdárně na Kraví hoře.[4] Vojenské povolání otce rodinu přivedlo do dalšího bydliště, Čáslavi, kde byla letecká základna. Na dvanáctiletce v Čáslavi začal studovat v roce 1963,[5] a její studium zakončil maturitou v roce 1966.[6]

Má sestry Jitku a Danu. Je podruhé ženatý, z každého manželství má jednu dceru. Hovoří plynule rusky a anglicky.

Vojenský pilot[editovat | editovat zdroj]

Remek s vyznamenáním[7] absolvoval čtyřleté studium na Vyšším leteckém učilišti v Košicích,[8] kde létal na cvičných proudových letounech L-29 Delfín. Po dokončení školy roku 1970 nastoupil k leteckému útvaru do Žatce, ale po měsíci byl přeložen k 1. Zvolenskému leteckému stíhacímu pluku v Českých Budějovicích vyzbrojenému MIGy 21.[9] Jeho otec tou dobou už byl vysoce postavený generál, Vladimír Remek však jakoukoli protekci odmítal; otci měl za zlé rozchod s matkou a jakékoliv narážky na něj mu vadily.[7] V roce 1972 zahájil studium na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moninu u Moskvy. V roce 1975 dostal vyznamenání Za službu vlasti. V Moninu studoval na výbornou, za čtyři roky měl na vysvědčení pouze jednu čtyřku (která v ruském známkování odpovídá české dvojce).[10] Po absolvování akademie se v roce 1976[8] vrátil nakrátko k mateřskému útvaru. Měl se stát zástupcem velitele pluku,[10] ale přišel neočekávaný obrat v kariéře – výběr kandidátů pro kosmický let.

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Kulatá nášivka uprostřed stříbřitá kosmická loď, za ní Zeměkoule obklopená modrými prudy, dole rudá pěticípá hvězdamezi československou a sovětskou vlajkou.
Emblém letu Sojuz 28

V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský svaz zemím sdruženým v programu výzkumu vesmíru Interkosmos účast v pilotovaných kosmických letech. V Praze probíhal výběr od června 1976. Z pilotů vojenského letectva bylo na základě pravidelných každoročních prohlídek vybráno 24 kandidátů, včetně Remka. Při dalších testech měl výborné výsledky – při práci pod časovým tlakem, při zátěži, při testech orgánu rovnováhy, trpěl však rýmou a nadváhou[11] – musel shodit 12 kg.[12] Postupně se počet kandidátů snížil na 8 a pak na čtyři – Ladislava Klímu, Oldřicha Pelčáka, Vladimíra Remka a Michala Vondrouška.[11][13] Po dalším kole testů už ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina v Hvězdném městečku zůstali Remek a Pelčák. V listopadu 1976 byl Remek povýšen na kapitána.[14]

Od prosince 1976 se v Hvězdném městečku s Oldřichem Pelčákem a dalšími kandidáty z Polska a NDR začal připravovat ke kosmickému letu. V červnu 1977 byly sestaveny posádky pro budoucí československo-sovětský let. První posádku tvořili sovětský kosmonaut plukovník Alexej Gubarev (velitel), který již měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4, a kapitán Vladimír Remek ve funkci kosmonaut-výzkumník.[14][11] Druhou Nikolaj Rukavišnikov, který absolvoval dva lety (Sojuz 10 a Sojuz 16) celkem v délce 8 dnů, a Oldřich Pelčák.[11]

Do vesmíru Gubarev s Remkem odstartovali z kosmodromu Bajkonur 2. března 1978 v 15:28 UTC v lodi Sojuz 28.[pozn. 2] Byla to první mezinárodní posádka v rámci programu Interkosmos i v historii kosmických letů vůbec.[8] Se stanicí Saljut 6 se Sojuz 28 spojil 3. března v 17:06 UTC, po spojení se kosmonauti přivítali se členy dlouhodobé posádky stanice Jurijem Romaněnkem a Georgijem Grečkem.

Pracovní den kosmonautů trval od 6 do 21 hodin,[15] zahrnoval i dvě hodiny cvičení.[11] Takřka na poslední chvíli bylo do výcviku Gubareva a Remka zahrnuto i ovládání zubní vrtačky, Romaněnko a Grečko na Saljutu 6 si totiž začali stěžovat na bolesti zubů. Po příletu Gubarev s Remkem sdělili kolegům, že jim zuby ošetří. Poté, co vyšlo najevo, že se ošetřování zubů začali učit před dvěma týdny, byli odmítnuti. Ovšem stížnosti na zuby řídící středisko už neslyšelo.[16][17]

V následujících dnech kosmonauti uskutečnili několik televizních reportáží, pomáhali stálé posádce a věnovali se vlastnímu vědeckému programu. Experimenty připravené československými vědci byly:[18]

  • Chlorella-1, zkoumající rozmnožování řas Chlorella[19].
  • Tepelná výměna-2, srovnávající naměřenou teplotu těla s pocity kosmonautů.
  • Oxymetr, měření okysličení tkání kosmonautů. Při zahájení prací kosmonauti zjistili poruchu napájení přístroje, zdroj sice improvizovaně nahradili sadou monočlánků, měření však už neproběhlo kompletně.[15]
  • Supos, spočívající ve zjišťování psychologického stavu kosmonautů před, během a po letu.
  • Extinkce, ve kterém Remek sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
  • Morava-splav, který využíval sovětskou pec Splav-1 k roztavení a pomalému (45 hodin)[15] chladnutí vzorků chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého.[18]
Zrezlý přistávací modul tvaru oblého komolého kužele ležící na boku.
Přistávací modul Sojuzu 28, ve kterém se Vladimír Remek a Alexej Gubarev vrátili na Zem (Letecké muzeum Kbely, 2009)

Remek patřil k většině kosmonautů, kteří z počátku letu trpěli nevolností způsobenou nezvykem organizmu na stav beztíže. Výjimečný ovšem byl otevřeným popisem svých obtíží, jeho sovětští kolegové se totiž obávali, že přiznáním potíží přijdou o šanci znova letět do vesmíru.[11] Třetí den letu, 4. března ve 14 a 20 hodin, proběhla tradiční tisková konference s kosmonauty, v tomto případě vysílaná československou televizí v přímém přenosu. Pro Remka nedopadla dobře, stále ještě trpěl nevolností a po více než roce v ruském prostředí byl pro něj rozhovor o letu a prováděných experimentech v češtině obtížný, těžce hledal správná slova.[11][20]

Po splnění programu letu se 10. března Gubarev s Remkem rozloučili s hostiteli, v 10:23 UTC oddělili se Sojuzem 28 od stanice a v 14:45 UTC přistáli v Kazachstánu, asi 135 km severně od Arkalyku.[18] Celková délka Remkova letu činila 190 hodin a 18 minut.[21]

Důvody, proč byla vybrána posádka Gubarev-Remek, zatímco Nikolaj Rukavišnikov a Oldřich Pelčák zůstali jako náhradníci, jsou dodnes předmětem diskusí. Podle Tomáše Přibyla pravděpodobně ležely v soupeření mezi zainteresovanými sovětskými institucemi. Po neúspěchu letu Sojuzu 25 v říjnu 1977 byly posádky sestavovány vždy s nejméně jedním kosmonautem se zkušenostmi z předchozího letu. U mezinárodních posádek to musel být sovětský velitel, což při nedostatku zkušených vojenských kosmonautů z oddílu CPK přineslo nutnost zařadit na velitelskou pozici také kosmonauty – inženýry z Eněrgije. Prolomení dlouhá léta platícího pravidla „velitel je voják“ se pochopitelně zástupci CPK, a vojáci obecně, bránili.[22] V této situaci měla Gubarevova posádka výhodu proti Rukavišnikovi s Pelčákem prostě proto, že Rukavišnikov nebyl voják. I u závěrečných zkoušek (ve kterých byla dvojice Gubarev–Remek hodnocena jako o něco lepší)[11] se projevila zákulisní rivalita, když obě soupeřící skupiny nařkly protistranu, že napovídala „své“ posádce.[22]

Voják, obchodník, diplomat[editovat | editovat zdroj]

Podpis Remka, v druhé řádce datum 27. 10. 01
Podpis Vladimíra Remka

Po návratu do vlasti rok působil na Hlavní politické správě ČSLA,[23] poté byl vedoucím pracovníkem ve Výzkumném ústavu letectva v Praze-Kbelích.[8] V roce 1979 o svém životě, výcviku i samotném letu napsal s pomocí Karla Richtera knihu Pod námi planeta Země. Další knihou vydanou téhož roku byla Splněné naděje.[24]

Coby známá osobnost působil ve veřejných organizacích. Roku 1980 se stal členem Světové rady míru, byl členem předsednictva ÚV Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP). Roku 1990 se stal předsedou Společnosti přátel národů východu (transformovaného SČSP),[25] v jejím čele zůstal i po přejmenování na Česko-ruskou společnost roku 2006.[26]

Od roku 1985 studoval na Vojenské akademii Generálního štábu v Moskvě, absolvoval ji o tři roky později. V následujících dvou letech sloužil v Brně ve funkci zástupce velitele 2. divize PVOS (protivzdušné obrany státu). Už od roku 1967 byl členem Komunistické strany Československa, v roce 1990 musel podle zákona členství ve straně jako voják ukončit. V letech 1990–1995 byl ředitelem Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. V červnu 1995 odešel do zálohy v hodnosti plukovníka.[8]

Poté působil jako obchodní zástupce ČZ Strakonice v Ruské federaci, kde využíval své staré kontakty a prestiž kosmonauta. Byl mimo jiné generálním ředitelem společného podniku CZ-Turbo-GAZ v Nižném Novgorodu a v Moskvě, kde působil od roku 2001 jako ředitel zastoupení. V letech 2002 až 2004 byl obchodním radou a vedoucím obchodně ekonomického úseku velvyslanectví ČR v Moskvě.[8]

Evropský poslanec[editovat | editovat zdroj]

Remek držící v ruce misku s třešněmi obklopen skupinou postarších lidí.
Vladimír Remek rozdává třešně, symbol KSČM. Volební kampaň do Evropského parlamentu, 27. května 2009.

V červnu 2004 byl zvolen do Evropského parlamentu na kandidátce KSČM jako nestraník. S ostatními komunistickými poslanci vstoupil do frakce Evropské spojené levice a Severské zelené levice (EUL/NGL), byl členem parlamentního výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, parlamentní delegace EU-Rusko a náhradníkem výboru pro dopravu a cestovní ruch.[27] Patřil k nejaktivnějším českým poslancům, věnoval se zejména letectví a kosmonautice. Byl oceňován pro svůj přehled v otázkách týkajících se navigačního systému Galileo, ale i pro znalost Ruska.[28]

Ve volbách 2009 svůj mandát obhájil na dalších 5 let.[29] Stal se členem rozpočtového výboru a náhradníkem výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, zůstal v parlamentní delegaci EU-Rusko.[27] Kanceláře měl mj. v Bruselu a Štrasburku.

Na podzim 2012 zvažovalo vedení KSČM jeho kandidaturu v první přímé volbě prezidenta České republiky, která proběhla v lednu 2013, ale Remek kandidovat odmítl. Výkonný výbor ÚV KSČM poté nevybral jiného kandidáta „aby se netříštily síly levice“.[30]

Vzhledem k přechodu do diplomatických služeb rezignoval dne 15. prosince 2013 na mandát poslance Evropského parlamentu. [31]

Velvyslanec[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2013 nový český prezident Miloš Zeman vnesl Remkovo jméno do diskuze o novém velvyslanci v Rusku.[32] Dne 31. července 2013 vláda Jiřího Rusnoka nástup Remka do funkce velvyslance schválila.[33] Dne 13. listopadu 2013 podepsal prezident Zeman Remkovu pověřovací listinu a v lednu 2014 jeho pověřovací listinu převzal v Moskvě za přítomnosti televizních kamer prezident Putin.[34][35]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. března 1978, několik dní po letu, obdržel sovětský titul hrdina Sovětského svazu s Leninovým řádem, československý čestný titul letec-kosmonaut ČSSR a titul hrdina Československé socialistické republiky s Řádem Klementa Gottwalda. Byl vyznamenán medailí „Za službu vlasti“.[14]

Dne 24. září 1978 objevil Antonín Mrkos pozorováním z Hvězdárny na Kleti planetku obíhající v hlavním pásu, kterou pojmenoval po Vladimíru Remkovi – Remek (číslo 2552).[14]

K 30. výročí letu do vesmíru jej v roce 2008 vyznamenal Svaz letců ČR vyznamenáním spolu s dalšími význačnými letci.[36] Při 50. výročí letu prvního kosmonauta Jurije Gagarina, 12. dubna 2011, mu ruský prezident Dmitrij Medveděv udělil medaili „Za zásluhy o dobývání kosmu“, v Radě federace obdržel řád Jurije Gagarina.[pozn. 3][37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jozef Remek byl v letech 1973–1975 náměstek ministra národní obrany a náčelník letectva a vojsk protivzdušné obrany státu, poté do roku 1989 velitel letectva.[3]
  2. Podle vzpomínek Oldřicha Pelčáka měl Sojuz 28 původně startovat 25. února, ke 30. výročí Únorového převratu, ale nakonec byl start o týden posunut.[11]
  3. Rada federace je horní komora ruského parlamentu. Řád Jurije Gagarina je vyznamenání Mezinárodního společenského fondu pro podporu letectví a kosmonautiky (Международный общественный фонд поддержки авиации и космонавтики).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Evropská kosmická agentura. Global space event in the Golden City [online]. 2010-9-7, [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Evropská kosmická agentura. First European in space meets first European Space Station commander [online]. 2011-10-12, [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MINAŘÍK, Pavel; ŠRÁMEK, Pavel. Velitelé letectva a protivzdušné obrany státu (PVOS) [online]. Československá armáda (vojenství.cz), [cit. 2011-10-09]. Dostupné online.  
  4. Historie [online]. Brno: Hvězdárna a planetárium Brno, [cit. 2011-11-07]. Kapitola Léta šedesátá – umělé i skutečné hvězdy. Dostupné online.  
  5. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola První mezinárodní, s. 80.  
  6. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2003-3-2, [cit. 2011-11-11]. Kapitola Sojuz 28 v L+K č. 5/1978. Dostupné online.  
  7. a b PACNER, Karel. Kolumbové vesmíru. 2. díl, Souboj o stanice. 2., přeprac. a dopl.. vyd. Praha; Litomyšl : Paseka, 2007. 428 s. [Dále jen Pacner (2007)]. ISBN 978-80-7185-749-5. Kapitola Osmdesátý sedmý. Příběh prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka, s. 194–223, na s. 196.  
  8. a b c d e f PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 442.  
  9. On-line rozhovor : Ptejte se prvního a zatím posledního Čechoslováka ve vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-3-10, [cit. 2011-11-07]. Strana 2. Dostupné online.  
  10. a b Pacner (2007), s. 197.
  11. a b c d e f g h i PACNER, Karel. Před třiceti lety: jak se dostal první Čechoslovák do vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  12. KRUPIČKA, J.; KROULÍK, J.. S československou vlajkou na rukávu. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 7–15. Dostupné online. ISSN 0024-1156.  
  13. VÁCLAVÍK, Michal. Před třiceti roky vzlétl do kosmu československý kosmonaut [online]. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky, 2008-2-28, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  14. a b c d IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: [cit. 2008-11-16]. Kapitola Vladimír Remek. Dostupné online. (rusky) 
  15. a b c SOBOTKA, Petr. Jak probíhal let Vladimíra Remka [online]. Praha: Český rozhlas. Leonardo, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  16. bar. Remek letěl do vesmíru vrtat kosmonautům zuby [online]. aktuálně.cz, 2008-3-1, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  17. FUCIMANOVÁ, Pavla. Remek: do kosmu jsme vezli i zubní vrtačku [online]. Naše Frýdecko-Místecko.cz, 2009-4-17, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  18. a b c HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 200-3-2, [cit. 2011-10-09]. Kapitola Sojuz 28. Dostupné online.  
  19. KORDYUM, V. A., et al. Biological studies of Chlorella pyrenoidosa (strain LARG-1) cultures grown under space flight conditions. [s.l.] : Life sciences and space research, 1980. 5 s. Dostupné online. S. 199-204. (anglicky) 
  20. On-line rozhovor : Ptejte se prvního a zatím posledního Čechoslováka ve vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-3-10, [cit. 2011-11-07]. Strana 1. Dostupné online.  
  21. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Vladimír Remek, s. 413.  
  22. a b PŘIBYL, Tomáš. Jak to bylo s výběrem posádek?. Letectví a kosmonautika. březen 2008, čís. 3, s. 13–14. ISSN 0024-1156.  
  23. Vladimír Remek: Prvý od nás. Život. 10 2008. Dostupné online.  
  24. Vladimír Remek. Českopis. březen 2008, roč. 3, čís. 3, s. 70. ISSN 1801-7258.  
  25. Ing. Vladimír Remek [online]. Naši politici o.s., rev. 2011-7-18, [cit. 2011-10-16]. Dostupné online.  
  26. Schválen nový název: Česko-ruská společnost. Zpravodaj České rady Česko-ruské společnosti. 3 2006, čís. 1/2. Dostupné online.  
  27. a b Evropský parlament. Vladimír Remek [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné online.  
  28. tva. Čeští europoslanci: Hvězdy, průměr i neviditelní. iHNed.cz [online]. 2008-6-4 [cit. 2011-10-9]. Dostupné online.  
  29. ČSÚ. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. - 06.06.2009 [online]. ČSÚ, 2009, [cit. 2013-12-16]. Kapitola Jmenné seznamy Strana: Komunistická strana Čech a Moravy Výběr: zvolení poslanci dle abecedy. Dostupné online.  
  30. jov, Novinky. KSČM nepostaví prezidentského kandidáta, Remek odmítl. Novinky.cz [online]. 2012-10-25 [cit. 2013-3-12]. Dostupné online.  
  31. Poslanci EP - Vladimír Remek [online]. Evropský parlament, [cit. 2013-12-16]. Dostupné online.  
  32. OVČÁČEK, Jiří. Schwarzenberg u Zemana: Probrala se Nečasova vláda i velvyslanec v Rusku. Novinky.cz [online]. 2013-2-8, rev. 2013-2-8 [cit. 2013-3-12]. Dostupné online.  
  33. Rusnokova vláda bez důvěry schválila 'velvyslankyni' Klausovou. Utajeně. lidovky.cz [online]. 2013-08-13. Dostupné online.  
  34. Zahraničí, ČTK. Remek je velvyslancem, předal v Kremlu listiny. Aktuálně-centrum.cz [online]. 2014-01-16 [cit. 2014-01-16]. Dostupné online.  
  35. Пресс-служба Президента России. Вручение верительных грамот Президенту России [online]. Москва, Кремль: Администрация Президента РФ, 2014-1-16, [cit. 2014-01-16]. Zpráva tiskové služby prezidenta Ruské federace o předání pověřovacích listin diplomaty 18 zemí, včetně České republiky. (Fotografie Vladimíra Remka s prezidentem Putinem [1]). Dostupné online. (rusky) 
  36. Svaz letců ocenil vesmírného veterána Remka [online]. Novinky.cz, 2008-11-14, [cit. 2011-10-09]. Dostupné online.  
  37. JUST, Jiří. Remek: Zaplať pánbůh, že USA s Ruskem v kosmu nesoutěží [online]. Moskva: aktuálně.cz, 2011-4-12, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REMEK, Vladimír. Pod námi planeta Země. Lit. zprac. Karel Richter. 1. vyd. Praha : Naše Vojsko, 1979. 249 s. Roku 1982 vyšlo 2., rozš. (281 s.) vydání.  
  • GUBAREV, Alexej; REMEK, Vladimír. Splněné naděje. Překlad Libor Dvořák; Lit. zprac. B. Bobylev. 1. vyd. Praha : Panorama, 1979. 201 s.  
  • REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Kozmické návraty. Překlad Peter Čačko. Bratislava : Smena, 1987. 201 s. (slovensky) 
  • PACNER, Karel; REBROV, Michail; DUFEK, Otto. Devět dnů kosmických. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1978. 195 s.  
  • PACNER, Karel. Kolumbové vesmíru. 2. díl, Souboj o stanice. 2., přeprac. a dopl.. vyd. Praha; Litomyšl : Paseka, 2007. 428 s. ISBN 978-80-7185-749-5. Kapitola Osmdesátý sedmý. Příběh prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka, s. 194–223.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 33–34.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Remek
  • REMEK, Vladimír. "Per aspera ad astra" – "Přes překážky ke hvězdám" [online]. Praha: 2010, rev. 2011-10-7, [cit. 2011-11-14]. Osobní webové stránky Vladimíra Remka. Dostupné online.  
  • Evropský parlament : Informační kancelář v České republice. Remek Vladimír, Ing. [online]. Praha: [cit. 2013-12-16]. Životopis, kontaktní údaje, fotografie. Dostupné online.  
  • Evropský parlament. Vladimír Remek [online]. [cit. 2013-12-16]. Vladimír Remek na webu Evropského parlamentu. Parlamentní činnost: vystoupení, zařazení do výborů atd.. Dostupné online.  
  • HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2011-9-11, [cit. 2011-11-10]. Kapitola Remek, V.. Dostupné online.  
  • HOLUB, Aleš; LÁLA, Petr. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2003-3-2, [cit. 2011-11-10]. Kapitola Sojuz 28. Dostupné online.  
  • PACNER, Karel. Před třiceti lety: jak se dostal první Čechoslovák do vesmíru [online]. Praha: technet.idnes.cz, 2008-2-29, [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.  
  • SOBOTKA, Petr. Výročí letu Vladimíra Remka [online]. Praha: Český rozhlas. Leonardo, 2008-3-1, [cit. 2011-11-07]. Seriál Českého rozhlasu k 30. výročí Remkova letu. Dostupné online.  
  • MACHÁČEK, Štěpán. Před 35 lety se vydal do vesmíru Vladimír Remek, první evropský kosmonaut. Český rozhlas [online]. 2013-3-2 [cit. 2013-3-12]. Zahrnuje rozhovor s Milanem Halouskem. Dostupné online.  
  • ŠVANDRLÍK, Richard. Vladimír Remek první československý kosmonaut [online]. Mariánské Lázně: Hamelika, [cit. 2011-11-14]. Starší životopis. Dostupné online.  
  • HERTL, David. Půjdu, kam mne strana pošle. ČRo Plus [online]. 2013-2-28 [cit. 2013-7-11]. Obsahuje řadu unikátních archivních nahrávek Vladimíra Remka z jeho letu do vesmíru. Dostupné online.