Miloslav Ransdorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Miloslav Ransdorf b6dn202 1796.jpg

místopředseda KSČM
Ve funkci:
26. června 1993 – 16. května 2004

Úřadující
Ve funkci od: 1. května 2004

Ve funkci:
1. června 1996 – 20. července 2004

Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992

Ve funkci:
14. listopadu 1998 – 1999

Narození 15. února 1953 (61 let)

Rakovník
Československo Československo

Politický subjekt KSČ (1972-1990)
KSČM (od 1990)
Choť ženatý
Děti dcera Aneta
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze

PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc. (* 15. února 1953 Rakovník) je český komunistický politik, filozof, polyglot a historik.

Vzdělání a profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 (dizertace Politické teorie rané renesance a reformace), titul CSc. v roce 1982 (dizertace Husitská ideologie a vznik raně buržoasního myšlení).[1] V letech 19841992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. Má rovněž status jednoho z nejvýznamnějších českých polyglotů, i díky svým politickým stykům aktivně ovládá přes 20 jazyků, mimo jiné angličtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, ruštinu, portugalštinu, maďarštinu, nizozemštinu, novořečtinu, latinu, jidiš a některé další jazyky.[2]

Je ženatý, má dceru Anetu (*1990).[3]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989.[4]

Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR (volební obvod Praha) za KSČ (KSČS), která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jejím postupném rozvolňování se rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Ransdorf přešel do poslaneckého klubu KSČM. Mandát obhájil za KSČM, respektive za koalici Levý blok, ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[5]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KSČM a poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1998 i volbách roku 2002. V dolní komoře českého parlamentu setrval do roku 2004,[6] kdy byl ve volbách roku 2004 zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu a ve volbách získal nejvyšší počet preferenčních hlasů - 142 444. Zde byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Působil jako místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a náhradník ve Výboru pro rozvoj. Mandát obhájil ve volbách roku 2009 s třetím nejvyšším počtem preferenčních hlasů.[7] Byl opět zařazen do Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.[8] K výrazným úspěchům jeho práce v Evropském parlamentu se řadí například regulace cen roamingu.

Je členem Výkonného výboru ÚV KSČM. Na počátku 21. století reprezentoval v KSČM reformní křídlo, které vystupovalo proti konzervativnějším funkcionářům. Podporoval vstup Česka do Evropské unie, za což ho část strany (zejména brněnská organizace) podrobila kritice. Kritický ohlas v části strany vyvolala i jeho kniha Nové čtení z Marxe. Spory mezi těmito dvěma křídly vrcholily v létě 2002. KSČM nakonec svým voličům v referendu o přistoupení k Unii doporučila hlasovat proti. 6. sjezd KSČM konaný v květnu 2004 měl přinést další měření sil mezi reformním a konzervativním křídlem KSČM, ale Miroslav Grebeníček obhájil svůj post předsedy a očekávání, že Ransdorf bude hlavním soupeřem stávajícího předsedy, se nenaplnila. Nejvíce konkurenčních hlasů získal Vojtěch Filip.[4]

Ve stínové vládě KSČM zastává post jejího místopředsedy pro zahraniční politiku a spravuje resort zahraničních věcí a průřezový resort vědy a výzkumu.[9]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 bude kandidovat na 4. místě kandidátky KSČM.[10]

Ransdorf a média[editovat | editovat zdroj]

Ransdorf je již několik let v nemilosti médií, především ohledně svých autonehod. V roce 2007 způsobil nehodu s lehkým zraněním, o rok později byl pak spoluviníkem, ve třetím případě se jednalo o škrábanec na laku.[11] V novinách se několikrát objevilo tvrzení, že Ransdorf řídí opilý.[12] Přestože policejní vyšetřování prokázalo opak (Ransdorf se vždy podrobil odběru krve), média toto nařčení opakovaně zveřejňují. V roce 2014 byl novináři přistižen, jak za volantem za jízdy drží v ruce mobilní telefon.[12] Sám Ransdorf v lednu 2014 uvedl pravdivá fakta ohledně svých nehod v článku pro Parlamentní listy.[13]

V roce 2012 byla na majetek europoslance uvalena exekuce.[14] Ke svým neustále připomínaným osobním problémům, které média s oblibou opakují, se koncem roku 2013 vyjádřil v textu pro Právo.[15] Mimo jiné vysvětluje důvod svých finančních problémů a uvádí na pravou míru incident, kdy měl v Bruselu konflikt s novinářem bulvární televize.

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Kapitoly z geneze husitské ideologie, 1986, 1987
  • Zdeněk Nejedlý, 1988
  • Z myšlenkového světa reformace, 1989
  • The Roots of American Political Culture (s V. Dvořákovou), 1989
  • Anatomie parlamentu I–III, 1992
  • Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (s V. Dvořákovou a J. Kuncem), 1992
  • Mistr Jan Hus, 1993
  • Muž velké touhy. Komenský proti proudu dějin, 1995
  • Nové čtení Marxe, 1996
  • Hledali spravedlivější svět. Díl 1. Od Luthera po Jeffersona, 1996
  • Muž svědomí : Ernesto "Che" Guevara, 2000
  • ... není všem dnům konec, 2006
  • Svět zleva (s Stanislavem Sujou), 2007 (2. vyd. pod názvem Svět zleva : Nový pohled na současný svět, 2008)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Čvančara: Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. [2], 1941-1943. (překlad do němčiny a ruštiny, 3. vyd. 2008)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/ransd.html 1.11.2008
  2. http://www.kscm.cz/nasi-lide/evropsky-parlament/miloslav-ransdorf/24301/profil-poslance-evropskeho-parlamentu-phdr-miloslava-ransdorfa-csc-
  3. http://www.ransdorf.com/kratce/kratce.html 1.11.2008
  4. a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1423. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  7. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. - 06.06.2009 [online]. volby.cz, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  8. V předsednictvu výborů v EP je zatím jeden Čech - Tošenovský
  9. Stínová vláda KSČM - odborní mluvčí [online]. KSČM, [cit. 2014-03-22]. Dostupné online.  
  10. Kandidátní listina KSČM pro volby do Evropského parlamentu 2014 [online]. KSČM, 2014-02-22, [cit. 2014-02-22]. Dostupné online.  
  11. http://www.novinky.cz/krimi/198533-europoslanec-ransdorf-opet-boural-v-aute-potreti-za-tri-roky.html
  12. a b NAVAROVÁ, Romana; VÁLKOVÁ, Hana. Tři nehody Ransdorfa nepoučily, za jízdy držel telefon u ucha. iDnes [online]. 6. ledna 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné online.  
  13. http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/Ransdorf-KSCM-Ransdorf-mel-nehodu-pisi-Novinky-jako-prvni-301317
  14. ČTK. Europoslanec Ransdorf je kvůli nesplacenému dluhu v exekuci. ČT24 [online]. 10-03-2012 [cit. 26-04-2012]. Dostupné online.  
  15. http://www.parlamentnilisty.cz/profily/PhDr-Miloslav-Ransdorf-CSc-3263/clanek/Vazeni-obcane-29288

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu