Miloslav Ransdorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Miloslav Ransdorf b6dn202 1796.jpg

Místopředseda KSČM
Ve funkci:
26. června 1993 – 16. května 2004

Úřadující
Ve funkci od: 1. května 2004

Ve funkci:
1. června 1996 – 20. července 2004

Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992

Ve funkci:
14. listopadu 1998 – 1999

Narození 15. února 1953 (61 let)

Rakovník
Československo Československo

Politický subjekt KSČ (1972-1990)
KSČM (od 1990)
Choť ženatý
Děti dcera Aneta
Vzdělání

Univerzita Karlova

Miloslav Ransdorf (* 15. února 1953 Rakovník) je český komunistický politik, filozof a historik. Dlouholetý poslanec federálního a později českého parlamentu (1990-2004), od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání a profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 (dizertace Politické teorie rané renesance a reformace), titul CSc. v roce 1982 (dizertace Husitská ideologie a vznik raně buržoasního myšlení).[1] V letech 19841992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. Jak sám uvádí, aktivně nebo pasivně ovládá minimálně patnáct cizích jazyků.[2]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989.[3]

Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR (volební obvod Praha) za KSČ (KSČS), která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jejím postupném rozvolňování se rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Ransdorf přešel do poslaneckého klubu KSČM. Mandát obhájil za KSČM, respektive za koalici Levý blok, ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[4]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KSČM a poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1998 i volbách roku 2002. V dolní komoře českého parlamentu pak setrval do roku 2004.[5]

Je členem Výkonného výboru ÚV KSČM. Na počátku 21. století reprezentoval v KSČM reformní křídlo, které vystupovalo proti konzervativnějším funkcionářům. Podporoval vstup Česka do Evropské unie, za což ho část strany (zejména brněnská organizace) podrobila kritice. Kritický ohlas v části strany vyvolala i jeho kniha Nové čtení z Marxe. Spory mezi těmito dvěma křídly vrcholily v létě 2002. KSČM nakonec svým voličům v referendu o přistoupení k Unii doporučila hlasovat proti. 6. sjezd KSČM konaný v květnu 2004 měl přinést další měření sil mezi reformním a konzervativním křídlem KSČM, ale Miroslav Grebeníček obhájil svůj post předsedy a očekávání, že Ransdorf bude hlavním soupeřem stávajícího předsedy, se nenaplnila. Nejvíce konkurenčních hlasů získal Vojtěch Filip.[3]

Ve stínové vládě KSČM zastává post jejího místopředsedy pro zahraniční politiku a spravuje resort zahraničních věcí a průřezový resort vědy a výzkumu.[6]

Poslanec Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách roku 2004 byl zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu a ve volbách získal nejvyšší počet preferenčních hlasů - 142 444. Zde byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice.[7] Působil jako místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a náhradník ve Výboru pro rozvoj. Svůj mandát pak obhájil ve volbách roku 2009, a to s třetím nejvyšším počtem preferenčních hlasů.[8] Byl zde opět zařazen do Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.[9] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 4. místě kandidátky KSČM.[10] Získal 14 384 preferenčních hlasů, skončil na druhém místě v rámci kandidátky a vzhledem k zisku tří mandátů pro KSČM byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. V současné době je místopředsedou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE).

Hodnocení europoslance M. Ransdorfa (dle think-tanku Evropské hodnoty)[editovat | editovat zdroj]

Dle vydané zprávy think-tanku Evropské hodnoty, která se vztahuje na období před následujícími volbami do Evropského parlamentu (2014), vyplývá následující:[7]

  1. Docházka - obsadil 14. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  2. Účast na jmenovitých hlasování českých europoslanců - obsadil 9. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  3. Zprávy předložené zpravodajem českými europoslanci - obsadil 5.-9. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  4. Stanoviska předložená českými europoslanci - obsadil 11.-15. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  5. Pozměňovací návrhy českých europoslanců - obsadil 14.-15. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  6. Parlamentní otázky českých europoslanců - obsadil 18.-19. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  7. Písemná prohlášení českých europoslanců - obsadil 6.-22. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  8. Návrhy usnesení českých europoslanců - obsadil 8. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  9. Vystoupení na plenárním zasedání českých europoslanců - obsadil 15. místo z celkových 22 českých europoslanců.

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Dopravní nehody[editovat | editovat zdroj]

Ransdorf po několik let budí zájem médií kvůli svým autonehodám. V červnu 2007 srazil chodkyni na přechodu pro chodce v Praze-Dejvicích a způsobil ji lehké zranění. Policie ho kvůli tomu obvinila, později obvinění zrušila kvůli imunitě a opětovně žádala Evropský parlament o jeho vydání.[11] Stejný typ nehody způsobil Miloslav Ransdrof opět v červenci 2008, kdy na přechodu v Karlovarské ulici v Praze srazil dívku, která utrpěla zranění hlavy a musela být hospitalizována. [12] V dubnu 2010 pak byl účastníkem další nehody, když nedal v Praze přednost zprava při výjezdu ze dvora a střetl se s dalším vozem. Tentokrát se kolize obešla bez zranění.[13] V lednu 2014 ho zachytil server idnes.cz, jak za volantem za jízdy drží v ruce mobilní telefon.[11]

Sám politik se přihlásil k vině za nehodu z roku 2007 a uvedl, že „s poškozenou jsem se mimosoudně finančně vyrovnal.“ Finanční vyrovnání zvolil i v případě nehody z roku 2008. Srážku s chodkyní přičítá mj. hustému dešti a snížené viditelnosti. Třetí nehodu označuje za banální střet, jehož výsledkem byl „několikacentimetrový škrábanec na laku auta“. Policie k ní byla přivolána prý jen proto, že řídil služební vůz.[14]

Spánek v Evropském parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Ke konci roku 2011 uveřejnila česká média záběr spícího českého poslance v Bruselu, a to právě v okamžiku snímaného projevu jeho zahraničního kolegy.[15][16]

Finanční problémy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 byla na majetek europoslance Ransdorfa - kvůli nesplácení dluhů - uvalena exekuce.[17] V červnu 2013 média uvedla, že Ransdorf po deseti letech splatil své milionové dluhy a předešel tak možné dražbě svého majetku. Na část splátky dluhu si ovšem nově půjčil.[18] Dle médií zakoupila jeho pražský byt jeho podřízená Helena Suchá.[19]

Muzeum dělnického hnutí, o.p.s.[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 obvinila RSDr. Libuše Eliášová poslance Miloslava Ransdorfa z podvodu a podala na něj žalobu. Dle vyjádření, které posléze poskytl médiím, vyplývá, že bylo "odloženo".[20][21][22]

Zneužívání poslaneckých náhrad[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 byl v Bruselu reportérem nizozemské televize Geen Stilj TV nařčen ze zneužívání poslaneckých náhrad.[23] Podle novináře měl Ransdorf účelově přijít do budovy Evropského parlamentu jen na dobu několika minut tak, aby podepsal prezenční listinu, díky čemuž by měl nárok na denní poslaneckou náhradu ve výši 300 euro. Europoslanec reportéra odstrčil a odmítl odpovídat na jeho otázky.[24] Sám pak později odmítl, že by zneužíval poslanecké diety: „Ten den jsem cestoval devět hodin, abych stihl odpolední konferenci o perspektivách levice. Poté jsem pracoval v kanceláři. Až večer v půl sedmé jsem se šel zapsat na prezenční listinu a chtěl odejít, ale před budovou se na mě vrhli novináři.“[25][26][27][28] Na nizozemského reportéra si pak stěžoval vedení parlamentu.[29]

V květnu 2014 podal trestní oznámení na televizi Nova, která ho měla poškodit reportážemi s negativním vyzněním.[30][31]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Miloslav Ransdorf je ženatý, má dceru Anetu (*1990).[32]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Kapitoly z geneze husitské ideologie, 1986, 1987
  • Zdeněk Nejedlý, 1988
  • Z myšlenkového světa reformace, 1989
  • The Roots of American Political Culture (s V. Dvořákovou), 1989
  • Anatomie parlamentu I–III, 1992
  • Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (s V. Dvořákovou a J. Kuncem), 1992
  • Mistr Jan Hus, 1993
  • Muž velké touhy. Komenský proti proudu dějin, 1995
  • Nové čtení Marxe, 1996
  • Hledali spravedlivější svět. Díl 1. Od Luthera po Jeffersona, 1996
  • Muž svědomí : Ernesto "Che" Guevara, 2000
  • ... není všem dnům konec, 2006
  • Svět zleva (s Stanislavem Sujou), 2007 (2. vyd. pod názvem Svět zleva : Nový pohled na současný svět, 2008)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Čvančara: Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. [2], 1941-1943. (překlad do němčiny a ruštiny, 3. vyd. 2008)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. heslo v Slovníku českých filozofů
  2. http://www.ransdorfmiloslav.com/otazky-a-odpovedi/cizi-jazyky
  3. a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1423. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc. [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. Stínová vláda KSČM - odborní mluvčí [online]. KSČM, [cit. 2014-03-22]. Dostupné online.  
  7. a b Jak pracovali čeští europoslanci v uplynulém období?
  8. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. - 06.06.2009 [online]. volby.cz, [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky) 
  9. V předsednictvu výborů v EP je zatím jeden Čech - Tošenovský
  10. Kandidátní listina KSČM pro volby do Evropského parlamentu 2014 [online]. KSČM, 2014-02-22, [cit. 2014-02-22]. Dostupné online.  
  11. a b NAVAROVÁ, Romana; VÁLKOVÁ, Hana. Tři nehody Ransdorfa nepoučily, za jízdy držel telefon u ucha. iDnes [online]. 6. ledna 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné online.  
  12. Policie obvinila Ransdorfa za sražení ženy na přechodu, idnes.cz, 18. července 2009
  13. Europoslanec Ransdorf opět boural v autě, potřetí za tři roky, novinky.cz, 25. dubna 2010
  14. Ransdorf (KSČM): Ransdorf měl nehodu píší Novinky jako první, parlamentnilisty.cz, 25. ledna 2014
  15. VIDEO: Komunista Ransdorf přistižen, jak spí v parlamentu, tyden.cz, 5. prosince 2011
  16. Ransdorf spí v europarlamentu, řečník poslance nebudil, lidovky.cz, 5. prosince 2011
  17. ČTK. Europoslanec Ransdorf je kvůli nesplacenému dluhu v exekuci. ČT24 [online]. 10-03-2012 [cit. 26-04-2012]. Dostupné online.  
  18. Ransdorf splatil milionový dluh, odvrátil tak exekuční dražbu majetk, idnes.cz, 18. června 2013u
  19. Ransdorf konečně splatí své dluhy. Šéfka jeho kanceláře si od něj koupila byt, parlamentnilisty.cz, 12. května 2014
  20. ČERNOTOVÁ, Martina. http://www.lidovky.cz/zadluzeny-europoslanec-ransdorf-je-obzalovany-z-podvodu-pme-/zpravy-domov.aspx?c=A130731_120609_ln_domov_mct [online]. .  
  21. HOMOLA, Miroslav. http://www.novinky.cz/domaci/309166-muzeum-delnickeho-hnuti-zaluje-ransdorfa-pro-podvod.html [online]. .  
  22. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Ransdorf-podal-trestni-oznameni-na-provozovatele-TV-NOVA-318901
  23. Ransdorf není jediný, kdo zneužívá náhrady, říká nizozemský reportér, idnes.cz, 26. června 2013
  24. (nizozemsky)Tom Staal trekt rioolput EU open: Brussel, 24. června 2013
  25. Podpis za 300 eur. Ransdorf podvádí, naznačují nizozemští novináři, idnes.cz, 25. června 2013
  26. Za nepříjemné otázky ránu: Europoslanec Ransdorf napadl reportéra, ceskatelevize.cz, 25. června 2013
  27. VIDEO: Ransdorf si zaskočil do práce na pár minut. Když zůstane déle, usne, metro.cz, 26. června 2013
  28. Ransdorfa viní ze zneužívání diet v europarlamentu. Ten to považuje za provokaci, rozhlas.cz, 26. června 2013
  29. Ransdorf si stěžoval na reportéra. Mikrofon může mít i terorista, tvrdí, lidovky.cz, 7. července 2013
  30. Milionová žaloba na TV Nova a mé dluhy. Upřímná zpověď komunisty Ransdorfa, parlamentnilisty.cz, 15. května 2014
  31. www.ransdorfmiloslav.com
  32. www.ransdorfmiloslav.com, 1.11.2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Osoba Miloslav Ransdorf ve Wikicitátech