Lubomír Zaorálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek
Úřadující
Ve funkci od: 29. ledna 2014
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce Jan Kohout

Ve funkci:
11. července 2002 – 15. června 2006
Předchůdce Václav Klaus
Nástupce Miloslav Vlček

1. místopředseda
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
24. června 2010 – 28. srpna 2013
Předchůdce Miroslava Němcová
Nástupce Jaroslava Jermanová

Ve funkci:
14. srpna 2006 – 3. června 2010

místopředseda ČSSD
Úřadující
Ve funkci od: 21. března 2009

Úřadující
Ve funkci od: 26. října 2013
Ve funkci:
1. června 1996 – 28. srpna 2013

Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990


zastupitel a radní města Ostravy
Ve funkci:
1990 – 1996

Narození 6. září 1956 (57 let)

Ostrava
Československo Československo

Politický subjekt ČSS (1986-1989)
OF (1989-1991)
OH (1991-1994)
ČSSD (od 1994)
Choť rozvedený
Děti tři děti
Vzdělání UJEP v Brně
Profese politik
Náboženství římskokatolické[1]
Podpis Lubomír Zaorálek, podpis
Webová stránka www.lubomirzaoralek.cz

PhDr. Lubomír Zaorálek (* 6. září 1956 Ostrava) je český politik, člen ČSSD a od ledna 2014 ministr zahraničních věcí, dlouhodobý poslanec Poslanecké sněmovny (v letech 20022006 její předseda), po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 ukončil studium na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně, na filosofické fakultě obory marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie.[2] Podle svých slov se však přihlásil na obor „Filosofie“ a k jeho přejmenování na „Marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie“ došlo až během Zaorálkových studií. Během nich ve svých pracích, jak sám tvrdí, neobdivoval marxismus či leninismus, nýbrž se především zajímal o Tomáše Akvinského.[3] Po ukončení studia pracoval v Československé televizi Ostrava jako dramaturg. Podílel se např. na seriálu Velké sedlo.[4] Z politických důvodů musel zaměstnání opustit.[zdroj?] Od roku 1986 do 1989 byl zaměstnán u Československé socialistické strany. V listopadu 1989 patřil mezi spoluzakladatele Občanského fóra v Ostravě.

Profesně je k roku 1990 uváděn jako politický pracovník (v té době také začal přednášet v Ostravě[5]), bytem Ostrava-Kunčice.[6]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 113 - Ostrava II, Severomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve federálním parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990.[7][8]

V roce 1994 vstoupil do ČSSD v rámci vlny rozšiřování sociální demokracie o politiky menších levicových a liberálních stran.[9]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ČSSD a poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1998, volbách roku 2002, volbách roku 2006 i volbách roku 2010.[10] V letech 20022006 byl předsedou Poslanecké sněmovny. V letech 2010 až 2013 působil jako 1. místopředseda Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky a stínový ministr zahraničních věcí ČSSD. Je také předsedou představenstva Masarykovy demokratické akademie.[11]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Moravskoslezském kraji jako lídr ČSSD a znovu získal poslanecký mandát.[12] V lednu 2014 se stal kandidátem ČSSD na post ministra zahraničních věcí ve vládě Bohuslava Sobotky.[13] Dne 29. ledna 2014 byl do této funkce jmenován.

Dne 29. dubna 2014 podepsal spolu se svým čínským protějškem Wang I prohlášení o prohloubení vzájemné politické a ekonomické spolupráce. V textu mimo jiné stojí, že "Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě". To vyvolalo vlnu nevole zejména u opozičních pravicových stran.

V ČSSD se dlouhodobě věnuje otázkám politické a sociální filozofie, problematice Moravskoslezského kraje, či zahraniční politice.

Je rozvedený a má tři děti. Jeho bývalým švagrem je ostravský primátor Petr Kajnar.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/040schuz/s040065.htm#r4
  2. fragmenty.cz [online]. fragmenty.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. PÁLKOVÁ, Šárka. Peake: Pane Zaorálku, řečníte jako absolvent katedry marxismu-leninismu. Lidovky.cz [online]. 2013-01-06 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  4. ČSFD – seriál Velké sedlo' [online]. csfd.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  5. http://lubomirzaoralek.cz/zivotopis.php
  6. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  9. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1471. (česky) 
  10. Lubomír Zaorálek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. masarykovaakademie.cz [online]. masarykovaakademie.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  12. Kandidáti pro Moravskoslezský kraj [online]. ČSSD, [cit. 2013-08-29]. Dostupné online.  
  13. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06, [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.  
  14. http://www.lidovky.cz/insider-ostravsky-primator-kajnar-napadl-u-soudu-kandidatku-cssd-p9l-/zpravy-domov.aspx?c=A130829_155620_ln_domov_kys

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu