Vietnamská menšina v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vietnamská menšina v Česku je tvořena jednak občany České republiky hlásícími se k vietnamské národnosti, a jednak občany Socialistické republiky Vietnam majícími v ČR krátkodobý či trvalý pobyt.

Pokud menšinu pojmeme jako počet občanů jiného státu /Socialistické republiky Vietnam/ pobývající na území ČR, jedná se po Slovácích a Ukrajincích o početně třetí největší národnostní menšinu v Česku. Nejvíce obyvatel hlásících se k vietnamské národnosti žije v Praze a v Karlovarském kraji, převážně v Chebu. Jejich počet se od 90. let 20. století neustále zvyšoval a kulminoval v roce 2009 na počtu 61.000 osob. V roce 2008 vláda ČR pozastavila vydávání vstupních víz pro občany SRV a to na základě zprávy tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera. Od té doby se počet těchto osob mírně snižuje, zejména v důsledku vyhošťování pro kriminální činnost. V roce 2012 činil počet občanů SRV pobývajících v ČR podle statistik MV ČR cca 57.000 osob.

Pokud však národnostní menšinu pojmeme podle tzv. Menšinového zákona /č.273/2001 Sb./, pak počet vietnamské menšiny v ČR čítá odhadem pouze několik set osob, neboť podle tohoto zákona se za menšinu považují pouze občané ČR hlásící se k vietnamské národnosti. ČR resp. Československo totiž v uplynulých 40 letech přiznávalo občanství občanům SRV jen minimálně, řádově pouze několika desítkám osob ročně. Vláda ČR z důvodu malého počtu příslušníků vietnamské menšiny, ale i jiných důvodů, nechce a ani nemůže této menšině přiznat status oficiální menšiny.

Je nutné poznamenat, protože se vyskytly i mylné výklady, že počet 29.660 osob vietnamské národnosti vyskytujících se v Sčítání lidu, domů a bytů 2011, není počtem občanů ČR vietnamské národnosti. Tento počet v tomto sčítání zahrnuje jak občany SRV /cizince/, tak občany ČR hlásící se k vietnamské národnosti. Občanů ČR hlásících se k vietnamské národnosti bylo pouhých 824 obyvatel.

I přes tento zanedbatelný počet Nečasova vláda v demisi na svém posledním zasedání nečekaně dne 3.července 2013 rozhodla uznat vietnamskou menšinu za oficiální a to návrh ministra zahraničí v demisi Karla Schwarzenberga. To znamená, že při určitém počtu Vietnamců v obci či městě například mají nárok na školní vyučování v mateřském jazyce, podání u úřadů činit též ve své mateřštině a nárok dotace na kulturní a vzdělávací činnost apod. Stát či obec musí na zmíněné vyčlenit nově příslušné finanční prostředky.


Další průběžné počty: Podle údajů ČSÚ žilo k 1. březnu 2001 v ČR 17 462 osob /občanů SRV i ČR/ hlásících se k vietnamské národnosti.[1] V roce 2007 povolení k pobytu v ČR mělo více než 45 000 Vietnamců a k 31. prosinci 2009 tu žilo již 61 012 občanů Vietnamu s krátkodobým či trvalým pobytem.[2] Podle statistik ministerstva vnitra počty později poklesly – na konci listopadu 2011 pobývalo v ČR legálně 55 585 Vietnamců, z toho 37 497 natrvalo.[3] Další desítky tisíc (dle odhadů) jsou v Česku nelegálně a další desítky tisíc mají pouze české občanství a nezapočítávají se do statistiky. Skutečný celkový počet Vietnamců v ČR byl v roce 2012 odhadnut na 100 000.[4]

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vietnamec a Kubánka ve východoněmecké továrně na boty – fotografie z konce 80. let zachycuje realitu obdobnou té v Československu

Příslušníci vietnamské národnosti se začali usazovat na území Česka již za dob komunistického režimu; konkrétně mezi lety 19561967 a dále zejména po r. 1973. Šlo o státní program přizvání obyvatel Vietnamu, jakožto země se stejným politickým přesvědčením, do tehdejší ČSSR za prací a na studia. Tato migrace byla podporována vietnamskou vládou (ta si dokonce pozvání svých lidí do ČSSR „naléhavě vyžádala“), která tím sledovala zlepšení pracovní kvalifikace svých občanů.[5] Počty stážistů a dělníků postupně stoupaly, takže v polovině 80. let už v celém Československu bylo kolem 28 000 Vietnamců. Většinou se jednalo o zasloužilé členy komunistické strany, nebo zasloužilé veterány vietnamské války.[zdroj?] Ke konci tohoto období se projevovala snaha čs. vlády o omezení „internacionální pomoci“, takže v době ukončení mezistátní smlouvy (1990) zde pobývalo kolem 10 000 vietnamských občanů.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po pádu komunistického režimu v Československu se mnoho Vietnamců rozhodlo zůstat, jelikož pro ně byla zdejší situace z ekonomických důvodů výhodnější, než návrat zpět do Vietnamu. Mnozí další přišli nelegálně z bývalé NDR (sjednocené Německo donutilo Vietnamce k vystěhování), Slovenska, Maďarska, Polska a Ruska. Pomohla jim korupce úředníků a nedostatečná legislativa. Byla to první generace Vietnamců, kteří zde začali zakládat rodiny. Jejich ekonomickou doménou se stal pouliční prodej ve stáncích a na tržnicích – především šatstva (často padělků) dováženého z Číny a jihovýchodní Asie, dále ovoce, zeleniny a alkoholu (mnohdy nelegálně vyráběného či pašovaného). Později přibyla i drogová zločinnost (marihuana, pervitin), padělání i nelegální vývoz peněz, vydírání a obchod s lidmi (novodobé otrokářství).[6][7] V posledních letech se čím dál více zdejších Vietnamců rozhodlo zakládat vlastní kamenné obchody, což je příčinou následné migrace dalších Vietnamců, jak se tomu tak stalo již v jiných západních zemích.[8]

Vietnamská migrace pokračovala v průběhu 90. let a nyní, začátkem 21. století, se počet Vietnamců žijících na území ČR stále zvyšuje. Druhá generace Vietnamců jsou už zde narozené děti, odmala vystavené působení české/evropské kultury, čemuž odpovídá i míra jejich ovlivnění většinovou společností. Ani tato generace však nejeví příliš velkou chuť do českého prostředí nějak hlouběji vplynout.[9] Nicméně část z těchto tzv. banánových dětí („navrch žluté, uvnitř bílé“) se již cítí s Českem spjata jako se svou druhou vlastí a vyvíjí snahy (zejména od r. 2009) po větším sblížení vietnamského a českého společenství.[10]

Současné aktivity[editovat | editovat zdroj]

Tržiště a obchody[editovat | editovat zdroj]

Na maloobchodní konferenci „Retail Summit“ zveřejnila agentura Nielsen Czech Republic v roce 2012 údaje, že na tuzemském trhu od roku 2001 do roku 2010 pod vlivem expanze obchodních řetězců i vietnamských obchodníků poklesl počet tradičních malých prodejen s potravinami a smíšeným zbožím z původních 20 442 na 14 706, přičemž počet prodejen do 50 m² poklesl z 12 319 na 8 129 a v kategorii 50 m² do 400 m² poklesl počet z 8173 na 6577. Aktuální počet vietnamských obchodů odhadl Lubomír Mechura z Nielsen Czech Republic na zhruba 3000.[11]

Podle blíže nespecifikovaných odhadů zmiňovaných serverem Aktuálně.cz v roce 2012 provozují Vietnamci na českém trhu už 19 000 až 20 000 prodejen.[12]

Poutač prodejny Potraviny u Rákosníčka u rybníku v pražské okrajové čtvrti Slivenec kombinuje českou pohádkovou postavu s českým lidovým označením pro Vietnamce
Vietnamská večerka na náměstí v Prčici

Podle generálního ředitele nákupní aliance ČEPOS Petra Moravy vietnamští obchodníci mnohé zanikající malé prodejny přebírají, protože díky nižším nákladům dokážou působit i v lokalitách s malými tržbami, kde by jiní obchodníci neuspěli, a tím brzdí jejich úbytek. Vietnamští obchodníci podle Moravy mají lepší nabídku ovoce a zeleniny, jsou vstřícnější k zákazníkům, mají dlouhou otevírací dobu a nechybí jim bojovnost.[11] V témže rozhovoru prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a předseda Sdružení českých a moravských spotřebních družstev COOP Zdeněk Juračka dodal, že vietnamské prodejny se v regionech rozšiřují doslova kobercovým způsobem, protože si vietnamští obchodníci nedělají starosti s jakýmikoliv odvody a povinnostmi vůči státu, což si české subjekty nechtějí a ani nemohou dovolit.[11] Vietnamští obchodníci mají také čím dál větší podíl na tržbách velkoobchodní sítě Makro. V prvním čtvrtletí 2011 zaznamenalo Makro meziroční nárůst v této kategorii maloobchodníků o 13,4 %. Makro kvůli tomu zřídilo pozici manažera pro komunikaci s asijskými a vietnamskými zákazníky.[11]

Koncem roku 2011 spustilo vietnamské společenství vlastní slevový server Cungmua.eu, zatím jen ve vietnamskojazyčné verzi. Server zahrnuje i zpravodajství a diskusní fórum. Kontaktní adresu uvádí server v Praze-Libuši poblíž tržnice Sapa.[12]

Jako „Malá Hanoj“ je označována asijská tržnice TTTM Sapa v Praze-Libuši, která se rozvíjí od přelomu let 1999/2000 v areálech bývalé libušské drůbežárny a písnického masokombinátu. V povědomí pražské a vůbec české veřejnosti je toto centrum nechvalně známo případy vražd, opakovanými těžkými požáry a raziemi policie nebo ČOI. České bezpečnostní služby a vysoce postavení političtí činitelé Sapu označili za sídlo organizovaného vietnamského zločinu a za bezpečnostní hrozbu státu.[13] Také z těchto důvodů jsou zamítány požadavky vedení tržnice na povolení další výstavby a rozšíření areálu.

Kriminalita[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 byl vietnamský organizovaný zločin považován za nejprogresivnější formu organizovaného zločinu v České republice.[14] Na závažné nelegální činnosti se však podílí pouze zlomek vietnamské menšiny v Česku.[14]

Počátky kriminálních aktivit[editovat | editovat zdroj]

Počátky aktivit Vietnamců na českém černém trhu jsou datovány zhruba do poloviny 80. let a jsou přičítány nízké životní úrovni vietnamských pracovníků, kteří zde dostávali jen 40–50 % své reálné mzdy. Z exportního textilního materiálu ukradeného v československých továrnách začali vyrábět textilní zboží s falešnými značkami renomovaných firem a též dováželi z Asie žádané zboží, zejména džíny, hodinky, walkmany a levnou elektroniku s falešnými obchodními značkami.[15] Do původně drobného podnikání se postupně zapojili dohlížitelé pracovních skupin a podle neověřených informací údajně i pracovníci vietnamského velvyslanectví v Praze. Literatura zmiňuje údajná očitá svědectví, podle nichž pracovníci vietnamského velvyslanectví na starém ruzyňském letišti kryli vykládky neprocleného asijského zboží ze zvláštních letadel.[15][16] Postupné otevírání hranic po roce 1989 posílilo přeshraniční pohyb osob i zboží a ekonomické změny rozšířily možnosti legálního i nelegálního podnikání a do Československa pronikly aktivity nadnárodních kriminálních uskupení z nejrůznějších zemí světa. Zatímco dosud z Vietnamu přicházeli jen pečlivě prověření jedinci, po roce 1989 nastal příliv lidí z chudých oblastí Vietnamu a Vietnamci si začátkem 90. let začali masově pronajímat stánky na tržištích ve velkých městech a v pohraničí a nabízeli zejména levnou elektroniku a textilní zboží.[15]

Organizační uspořádání[editovat | editovat zdroj]

Seďa rozlišuje organizované zločinné skupiny na tři typy, od malých (tzv. gangů) po velké.[15]

Malé skupiny z nejnižší kategorie vietnamského podsvětí, bez kontaktu na státní správu, se údajně zaměřuje na široké spektrum trestné činnosti: vydírání, krádeže, vraždy na objednávku, pašování lidí, drobné krádeže, překupnictví drog atd. Životnost takových skupin je krátká, protože jsou zranitelné ze strany státní správy i konkurenčních gangů. V případě úspěšnosti se transformují do skupin vyšší úrovně. Drogy distribuují zejména konzumentům z asijské a romské komunity. Drogoví dealeři jsou však prý v rámci vietnamské komunity považování za „odpad“.[15]

Střední skupiny se zabývají kvalifikovanější činností, jako je obchod s bílým masem, převaděčství, korumpování úředníků cizinecké policie, praní špinavých peněz, výroba tabákových a alkoholických nápojů, výroba drog atd. Díky svým finančním zdrojům pronikají i do státní správy. Zisk je legalizován přepíráním přes účelově vytvořené firmy, nákupy nemovitostí či prostřednictvím směnáren na tržištích.[15]

Největší organizované skupiny působí mezinárodně zajišťují například vývoz finanční hotovosti z České republiky, dovoz zboží do České republiky, provozování restaurací, karaoke barů a heren i násilnou trestnou činnost. Představitelé těchto skupin mají v komunitě velký vliv a často působí jako mediátoři, kteří urovnávají spory mezi jednotlivci nebo jednotlivými kriminálními skupinami. Mají též vlivné kontakty na českou i vietnamskou státní správu. Kriminální činnost je kryta řádným podnikáním, například provozováním restaurací či nehtových studií. Manažersko-podnikatelská struktura těchto skupin je často příbuzensky provázaná.[15]

Vlček rozlišuje čtyři typy zločineckých skupin: první z nich je nahodilá, příležitostná skupina zhruba do pěti osob zpravidla pro jednorázovou akci (loupeže, vykrádání, vydírání), druhou je parta neboli gang kolem 5 až 10 osob spjatých s určitým místem (hernou, barem) s náznakem hierarchie, jehož členové ale nejsou zaměřeni primárně na kriminální činnost, ale spíše na bohémský život, na nějž si kriminální činností podle potřeby získávají prostředky. Třetím druhem pak organizovaná kriminální skupina o zhruba 10 až 20 členech s propracovanou hierarchií a dlouhodobější, často specializovanou trestnou činností. Nožina a Němec po roce 2000 odhadovali počet takových skupin na území České republiky na přibližně dvě desítky, skupiny však nemají žádná jména a různě se průběžně transformují. Vlček tyto skupiny dále rozděluje do tří podtypů (klasický, rodinný a manažerský) a podle toho, odkud se jejich členové přesunuli (místní, ze západních zemí, z východní Evropy). Nejvyšším typem pak je zločinecký syndikát neboli mafie, v níž nejnižší články ani neznají svého bosse, aktivity jsou maskovány živnostenskými a obchodními činnostmi a skupina působí nadnárodně a má dobré napojení na státní správu. Vlček v roce 2008 uváděl, že o existenci této nejvyšší formy dosud nejsou žádné přímé informace, ale jmenoval tři skupiny, které měly aspirace se takovými syndikáty stát anebo se jimi již stávaly. Mělo jít například o skupiny nazývané Střední Vietnam (s centrem v Hradci Králové) a Východní Větev, které se specializovaly na migraci osob z Asie do západní Evropy. Původem slovenská skupina Vuong Van Vua se zabývá primárně pašováním zboží, druhotně pašováním lidí a organizováním prostituce. Mezi nejnebezpečnější jsou řazeny pražské skupiny Nguyen Van Hiena (racketeering, krádeže, únosy, zejména v Praze) a The Flying Dragon (původem z New Yorku, české centrum v Chebu), která se specializuje na parazitování na vietnamských a čínských obchodnících. Přízeň veřejné správy si získávají například značnými příspěvky do obecních rozpočtů formou nájemného za tržnice.[14]

Vlček rozlišuje aktéry kriminálních skupiny na čtyři „profily“: nejnižší článek, členy kriminálních skupin (tzv. vojáky), šéfy kriminálních skupin (střední vrstvu) a elitu. Toto dělení však podle něj nelze aplikovat na vietnamskou komunitu jako na celek, ale jen na problematiku organizovaného zločinu.[14] Nejnižší článek podle Vlčka jsou lidé, kteří se nelegálních aktivit účastní nedobrovolně nebo i nevědomě. Nejčastěji jde o nelegální migranty pocházející z chudých vietnamských rodin a krajů. Pracují jako prodavači, kurýři nebo dealeři. Mívají nízkou znalost českého jazyka a kultury. Ze svého výdělku často zaopatřují své rodiny zde a své rodiče ve Vietnamu.[14] Druhý článek, řadoví členové kriminálních skupin, se vypracovali z nejnižší skupiny díky své píli, kontaktům a schopnostem. Jsou méně vykořisťováni, ale přízeň musejí oplácet loajalitou, spolehlivostí a kázní. Provádějí například kurýrství, dealerství, ochranu, přepravu zboží, velkoobchodní prodej, dozor nad určitým územím, dozor nad odvětvím obchodu, koordinaci nejnižších článků, zastrašování či mírnější násilí a racketeering. Obvykle jsou v této skupině mladí Vietnamci bez rodinných příslušníků v hostitelské zemi a bez kontaktu na své rodiny. Třetí skupinou jsou šéfové kriminálních skupin a jejich pobočníci. Jde již o poměrně úzkou skupinu. Řeší problémy Vietnamců, ale ti mu pak jsou zavázáni službou. Bývají v kontaktu jak s nižšími vrstvami a podsvětím, tak s úředními orgány, zpravidla na lokální úrovni, českými právníky, ekonomy atd. Obvykle se bossové rekrutují ze starousedlíků, kteří pocházejí ze studijních a pracovních pobytů v 70. a 80. letech či z okruhu přátel těchto starousedlíků. Hlavní činností je praní nelegálně získaných peněz. Pobočníky, kteří bývají společníky v bossových firmách, bývají členové jeho rodiny a bývalí spolužáci či spolupracovníci, kteří mají jeho důvěru. Nejvyšší skupina, tzv. elita, se snaží maximálně vyvarovat přímých styků s podsvětím a kriminálními činnostmi a v české společenské elitě vystupuje jako seriózní a uznávaní obchodníci. Přeprané finance mivá uloženy v zahraničních bankách a nemovitostech.[14]

Obory trestné činnosti[editovat | editovat zdroj]

Vietnamské kriminální skupiny se údajně soustředí zejména na hospodářskou trestnou činnost, násilnou trestnou činnost, obchod s drogami a lichvu.[15] Hospodářská kriminalita spočívá zejména v tzv. porušováním práv duševního vlastnictví, v nelegální výrobě zboží podléhajícího spotřební dani, porušování celních a daňových předpisů a praní špinavých peněz. Úniků na clu je dosahováno například podhodnocováním zboží ze strany prostředkovatelských firem zastupovaných „mrtvými dušemi“. Ze strany vietnamské komunity jsou tyto činnosti zpravidla ceněny.[15]

Násilná trestná činnost slouží zejména k upevnění hierarchických vazeb uvnitř vietnamské komunity, k upevnění moci a izolaci elity a udržování strachu u zbytku komunity. Nejčastěji jde o konkurenční boj, vydírání formou výpalného, vymáhání dlužných částek či vylupování skladů. Na tyto činnosti se specializují tzv. Bo Doi, kteří fungují jako ochranka v tržnicích. Oběti násilí zpravidla odmítají spolupracovat s policií.[15]

Vietnamské drogové překupnictví zahrnuje heroin, hašiš, LSD, pervitin a marihuanu. Drogy údajně Vietnamci nakupují od překupníků z řad kosovských Albánců, Rusů, Bulharů a Číňanů. Ve vietnamských nevěstincích, karaoke barech či rodinných domech a bytech ve větších městech se nacházejí tzv. šlehárny, kde si zákazník může drogu aplikovat a je mu k tomu za poplatek poskytnut nocleh a strava.[15]

Výroba marihuany[editovat | editovat zdroj]

Zhruba od roku 2007 zaznamenaly české bezpečnostní orgány obrovský nárust vietnamských hydroponních pěstíren marihuany. Nizozemské technologie údajně dovezl Vietnamec s přezdívkou Binh Noc (Malý Binh), kterého se českým bezpečnostním orgánům nepodařilo identifikovat ani dopadnout. Technologie se soustavně zdokonalují.[15]

V roce 2012 zveřejnil Deník informaci od policie České republiky, že oblast drogové kriminality v oblasti pěstování konopí mají v Čechách už delší dobu pod palcem vietnamské zločinecké gangy, které přesídlily z prodeje padělků cigaret a oblečení. Zatímco v roce 2003 odhalila a zlikvidovala police jen 2 pěstírny konopí, v roce 2006 celkem 17 pěstíren, v roce 2010 již 145 pěstíren a v roce 2011 již 165 pěstíren. Podle výroční zprávy Národní protidrogové centrály za rok 2011 tento druh trestné činnosti Vietnamcům přináší vysoké zisky a velmi rychlý návrat investovaných peněz. Policie přiznává, že se jí nepodařilo rozkrýt a odhalit organizátory a daří se jim zatýkat pouze koncové pracovníky, tzv. zahradníky, kteří při výsleších mlčí nebo si vymýšlejí. Měsíční mzda těchto zahradníků se podle zprávy Národní protidrogové centrály za rok 2011 pohybuje okolo jednoho tisíce euro. NPC uvádí, že v České republice existuje několik Vietnamci založených obchodních společností, které se zabývají dovozem potřebných technologií z Nizozemí a Velké Británie. Podle NPC se v posledních letech prohlubuje spolupráce Vietnamců s českými občany, kteří jsou jim nápomocni jako servis, například obstarávají pronájmy budov a komunikují s českými úřady.[17] Prostory pro pěstírny si Vietnamci zpravidla pronajímají prostřednictvím jedinců, kteří vzbuzují důvěru pronajímatele. Nájemné platí včas a v hotovosti, elektřinu obvykle odebírají zdarma a nelegálně.[15] Deník uvedl, že Vietnamci vypěstované konopí je velmi kvalitní a obsah THC dosahuje prý až 20 procent. Většina je určena na vývoz do ciziny (zejména do Německa[15]), ale dodává se i na domácí trh.[17] Distribuováno je například v krabičkách od CD nebo od cigaret.[15]

Mobilní operátor[editovat | editovat zdroj]

25. července 2008 oznámila vietnamská telekomunikační společnost VNPT (Vietnam Posts and Telecommunications) svůj vstup na český trh. Společnost se zaměřuje na místní vietnamskou komunitu a poskytuje výhodná volání do Vietnamu. Česko je tak první evropskou zemí, kde tento operátor nabízí své služby drobným klientům. Společnost následně plánuje rozvoj i do jiných evropských zemí.[18][19]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Asi čtyři pětiny Vietnamců jsou buddhistického vyznání.[3]

V roce 2008 otevřela vietnamská komunita ve Varnsdorfu první buddhistický chrám v Česku.[20]

Další, menší buddhistický chrám funguje v areálu tržnice Sapa. Vietnamské buddhistické sdružení usiluje o výstavbu nového, většího chrámu v rámci zamýšleného kulturního centra na pozemcích mezi tržnicí a Vídeňskou ulicí, které již byly pro tento účel zakoupeny, ale záměru zatím stojí v cestě zejména územní plán.[3]

Známí Čechovietnamci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČSÚ: Obyvatelstvo podle národnosti
  2. ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství
  3. a b c V Praze by mohl být větší buddhistický chrám, plánují Vietnamci, České noviny, 17. 4. 2012, ČTK
  4. Chceme být uznanou menšinou a chceme dotace, volají Vietnamci
  5. (anglicky)Článek o vietnamské komunitě v ČR
  6. Organizační struktura vietnamských zločineckých gangů působících v České republice a hlavní druhy jimi páchané kriminality – studie vyšlá v časopise Policista 11/2004
  7. Co nastane s Vietnamci v Česku po období zlatého deště? – soubor článků R. Krištofa, otisknutých v Lidových a Literárních novinách v letech 2009–2010
  8. (anglicky)Článek o česko-vietnamských vztazích
  9. BROUČEK, Stanislav. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR [online]. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003, [cit. 2009-10-28]. S. 5–7. Dostupné online.  
  10. viz např. dokument České televize Kosmopolis: Vietnamská komunita – druhá generace
  11. a b c d Vietnamských obchodů je více než družstevních prodejen, Aktuálně.cz, 1. 2. 2012
  12. a b Vietnamci spustili v Česku vlastní slevový portál, Aktuálně.cz 28. 12. 2011
  13. Vietnamci ze Sapy mají „agenty“ ve státní správě, říká Bublan – rozhovor s F. Bublanem, předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost PS Parlamentu ČR
  14. a b c d e f Tomáš Vlček: Vietnamský organizovaný zločin v ČR, bakalářská práce, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, katedra politologie, Brno, 2008
  15. a b c d e f g h i j k l m n o Roman Seďa: Kriminalita vietnamské komunity, diplomová práce, 2013, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
  16. Miroslav Nožina, Filip Kraus: Bossové, vojáci a zrnka rýže. Vietnamské kriminální sítě v ČR a jejich mezinárodní dimenze. 1. vyd. Praha: KLP, 2012, s. 80
  17. a b Monika Procházková: Marihuanové kšefty mají pod palcem Vietnamci, Deník, 22. 4. 2012
  18. http://mobilenet.cz/aktuality/clanek.php?id=c006&do-cr-miri-vietnamsky-operator-s-volanim-do-vietnamu
  19. http://www.finance.cz/zpravy/finance/181135-do-cr-vstupuje-vietnamsky-operator-s-nabidkou-volani-do-vietnamu/
  20. http://www.buddhistchannel.tv/index.php?id=3,5874,0,0,1,0
  21. Ve školce jsem stavěla tanky, vzpomíná na Vietnam herečka z Ordinace
  22. http://www.csfd.cz/tvurce/35616-anh-thu-nguyen-thi/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Klub Hanoi – občanské sdružení zabývající se především propagací vietnamské kultury a začleněním Vietnamců do společnosti
  • (anglicky) ?, článek o vietnamském organizovaném zločinu v České republice. Text nedostupný, název, autor a datum zveřejnění neznámé.
  • Jana Drlíková: Vietnamskou kriminalitou se začal zabývat i parlament, Česká pozice, 14. 10. 2011
  • (anglicky) ?, článek o otevření první buddhistické vietnamské pagody ve Varnsdorfu. Text nedostupný, název, autor a datum zveřejnění neznámé.
  • (anglicky) Rob Cameron: A glimpse at Prague's secretive Vietnamese community, rozhovor s vietnamskou studentkou o situaci v komunitě, Český rozhlas, Radio Prague, 25. 10. 2004