Německá menšina v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Za počátek historie německé menšiny v Česku je považována kolonizace českého pohraničí, která započala na sklonku 12. století. Německý živel postupně do značné míry ovládl i města a vyšší společenské vrstvy, k německé národnosti se v období počátků Československa hlásila téměř třetina obyvatelstva českých zemí. Nacionalismus 19. století, vznik Československa v roce 1918 a události související s druhou světovou válkou vyústily po roce 1945 ve vysídlení Němců z Československa, jemuž unikl jen malý podíl německého obyvatelstva českých zemí. Pád socialismu a vstup České republiky do Evropské unie usnadnil volný pohyb obyvatelstva a obnovil přirozenou migraci i mezi Českem a Německem. Za příslušníky německé menšiny v Česku jsou Českým statistickým úřadem považováni občané České republiky hlásící se k německé národnosti a občané Spolkové republiky Německo mající v České republice krátkodobý či trvalý pobyt. Podle údajů z 1. března 2001 žije v ČR 39 106 občanů České republiky hlásících se k německé národnosti, což jsou 0,4 % populace.[1] Zároveň v ČR žije 15 186 občanů Spolkové republiky Německo s krátkodobým či trvalým pobytem.

Německá kolonizace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Velká kolonizace a Sudetští Němci.

Německá kolonizace českého pohraničí počala nejpozději vládou pozdních Přemyslovců, především Přemysla Otakara I. Etničtí Němci přišli na pozvání českých panovníků, aby málo nebo zcela neosídlené pohraniční české oblasti kultivovali. Češi totiž žili převážně v nížinách podél říčních toků a neměli zkušenosti s životem v horských oblastech. Příchozí Němci tuto oblast osídlili, půdu zúrodnili a vesměs úspěšně zde hospodařili. Postupem času, zčásti již ve středověku a zejména pak v novověku v rámci Habsburské monarchie, němčina do značné míry ovládla i města, úřední život a vyšší vrstvy obyvatelstva.

Tato dvě etnika, tj. Češi a Němci, žila v českém prostoru pospolu po dlouhá staletí, situace kolem jejich soužití se začala vyhrocovat s příchodem nacionalismů 19. století.

Národní obrození a vzestup nacionalismu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku České národní obrození.

České národní obrození probíhalo v Zemích Koruny české jako součásti habsburské monarchie zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho vedoucích představitelů bylo pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. V 19. století vznikla řada kulturních institucí zdůrazňujících národní myšlenku, zejména Národní muzeum a Národní divadlo.

Demokratizace veřejné správy po roce 1848 vytvořila nový prostor pro nacionalistické spory. V českých zemích vznikala řada českých či německých spolků, divadel či škol, docházelo ke střetům (např. Chuchelská bitka roku 1881 související s národnostním rozdělením Karlo-Ferdinandovy univerzity, pražská polytechnika se rozdělila již roku 1869). Německý nacionalismus byl spojen například se sjednocením Německa v roce 1871 – extrémní varianta, tzv. Velkoněmecká koncepce, počítala dokonce se zahrnutím Rakouska i českých zemí. Jubilejní zemskou výstavu v Praze roku 1891 se němečtí poslanci zemského sněmu a němečtí podnikatelé rozhodli bojkotovat a výstava se tak proměnila v českou národní akci. Oboustranný nacionalismus a národnostní napětí v českých zemích pak přetrvalo přes zánik Rakousko-Uherska. První Československá republika měla více obyvatel německé národnosti než slovenské – podle sčítání lidu z roku 1921 žily v českých zemích téměř 3 miliony Němců a zhruba 6,5 milionu osob československé národnosti.

Po nástupu nacistického režimu v Německu se vyhrotil německý nacionalismus v Sudetech, následovala Mnichovská dohoda a zábor Sudet Německou říší spojený s vyháněním Čechů, Protektorát Čechy a Morava spojený s germanizačními plány Německé říše, vysídlení Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska a poválečné vysídlení Němců z Československa, kde zůstal jen nepatrný podíl prokazatelných antifašistů a ti, na které se při odsunu z různých důvodů zapomnělo. Dozvuky nacionálního napětí jsou patrné dosud, například v citlivosti tématu Benešových dekretů.

Občané České republiky s německou národností[editovat | editovat zdroj]

Dnešní českou menšinu tvoří zčásti potomci někdejších sudetských Němců, kteří nebyli po druhé světové válce vysídleni, nyní se však již někteří za sudetské Němce nepovažují.

Početně je německá menšina na území ČR v rámci krajského členění nejsilnější v Ústeckém kraji (okolo 9500 příslušníků), poměrně je zastoupena nejvíce v Karlovarském kraji (cca 3 %), v jeho rámci pak nejvíce v okrese Sokolov (4,5 %). V obci Měděnec v okrese Chomutov (Ústecký kraj) se k německé národnosti hlásí čtvrtina obyvatel, v Tatrovicích (okres Sokolov), Horské Kvildě (okres Klatovy) a v Kryštofových Hamrech (okres Chomutov) pětina obyvatel. Jedná se vždy o sídla s méně než 199 obyvateli.[2]

V následujících obcích je procento Němců vyšší než 10 %:[3]

Nářečí německé menšiny žijící na území ČR zkoumá projekt Atlas historických německých nářečí na území České republiky (ANČ) / Atlas der historischen deutschen Mundarten auf dem Gebiet der Tschechischen Republik (ADT).[4]

Občané SRN žijící na území ČR[editovat | editovat zdroj]

Kromě skupiny výše zmíněných Němců se v poslední době v České republice, zvláště pak po vstupu ČR do EU, stále zvyšuje počet státních příslušníků SRN. Tato skupina přijíždí do ČR (nejčastěji do Prahy) většinou z pracovních důvodů. Na konci roku 2008 žilo v ČR cca 16 500 občanů SRN (z toho tvoří muži asi 80 %, ženy 20 %), z nichž cca 4 400 mělo v České republice trvalý pobyt, zbývající mají pobyt omezený.[5][6][7] Ke konci roku 2007 žilo na území České republiky nejvíce Němců v Ústeckém kraji (4 805), následovaným Prahou (2 437) a Plzeňským krajem (2 219). Ústecký a Karlovarský kraj jsou také s počtem 1 768 kraji s největším procentem Němců (0,58 %), následovány Plzeňským s 0,4 %.[8] V posledních letech přijímá jen málo Němců české státní občanství. V letech 2001-2007 se stalo pouze 36 Němců občany ČR.[9]

Tabulka znázorňující vzrůstající počet Němců žijících na území ČR (nezobrazuje však počet občanů ČR hlásících se k německé národnosti, viz Občané ČR s německou národností) [10][11][12][13]:

datum počet Němců
v ČR
podíl na celkové
populaci
podíl v rámci
všech cizinců
v ČR
31. 12. 1994
4 195
0,04 %
4,02 %
31. 12. 1995
5 553
0,05 %
3,49 %
31. 12. 1996
5 875
0,06 %
2,95 %
31. 12. 1997
5 927
0,06 %
2,70 %
31. 12. 1998
6 248
0,06 %
2,73 %
31. 12. 1999
6 112
0,06 %
2,67 %
31. 12. 2000
4 968
0,05 %
2,47 %
31. 12. 2001
4 937
0,05 %
3,01 %
31. 12. 2002
5 183
0,05 %
2,89 %
31. 12. 2003
5 188
0,05 %
2,66 %
31. 12. 2004
5 772
0,06 %
2,98 %
31. 12. 2005
7 187
0,07 %
2,78 %
31. 12. 2006
10 109
0,10 %
3,14 %
31. 12. 2007
15 700
0,15 %
4,00 %
31. 12. 2008
17 496
0,17 %
3,99 %
31. 12. 2009
13 792
0,13 %
3,18 %
31. 12. 2010
13 871
0,13 %
3,26 %
31. 5. 2011
15 186
0,14 %
3,62 %

Německojazyčná média a instituce v Česku[editovat | editovat zdroj]

ČRo 7 Radio Praha provozuje vysílání Českého rozhlasu do zahraničí, vysílá kromě češtiny a jiných jazyků i německy. V České republice také vychází tisk vydávaný pouze v němčině: týdeník Prager Zeitung (Pražské noviny) (založený roku 1991) a čtrnáctideník Landeszeitung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien (Zemské noviny Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku).

V roce 1989 byla založena Německá škola v Praze (Deutsche Schule Prag). Jedná se o německou školu, zprvu financovanou NDR, později podporovanou už SRN. Tato škola zahrnuje školku, základní a střední školu. Je zde možnost složení maturity kromě českého jazyka i v německém.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deutsche in Tschechien na německé Wikipedii.

  1. ČSÚ: Obyvatelstvo podle národnosti
  2. ČSÚ: Německá národnost na území ČR
  3. (německy) Článek o německé menšině v ČR na Prager Zeitung
  4. (německy) Projekt o německém nářečí na území ČR na stránkách univerzity v Řezně
  5. ČSÚ: Cizinci v ČR podle státního občanství 1994-2007 (31. 12.)
  6. ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 12. 2008
  7. ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 30. 4. 2009
  8. ČSÚ: Cizinci v ČR podle kraje, okresu a státního občanství - k 31. 12. 2007
  9. ČSÚ: Státní občanství ČR nabytá během roku, podle předchozího státního občanství; 2001-2007 - k 31. 12. 2007
  10. ČSÚ: Státní občanství ČR nabytá během roku, podle předchozího státního občanství; 2001-2008 - k 31. 12. 2008
  11. ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 12. 2009
  12. ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 12. 2010
  13. ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 5. 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]