Etničtí Němci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Za etnické Němce (německy zvuk Deutschstämmige) jsou v tradičním označení považovány osoby, jejichž předkové jsou nebo byli Němci, a kteří nemají německé občanství, respektive kteří se ho vzdali, či je ztratili. Užití přídomku deutschstämmig na německé občany je v běžné řeči relativně nové a je spíše zřídka k slyšení.

Užití slova[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření němčiny:      původní jazyk      druhý nebo neoficiální jazyk      německá menšina

Mnoho etnických Němců je ve Spojených státech[1], Rusku[2], Kanadě[3], Austrálie[4] a Jižní Americe[5]. Mnoho z nich již nehovoří německy (coby svým mateřským jazykem). Často jsou Deutschstämmige lidé, kteří sami, či jejich předkové emigrovali (vycestovali) z Německa nebo některého jiného německojazyčného území v Evropě.

Problematika identity[editovat | editovat zdroj]

Změna ve vnímání vlastního obrazu lidí, kteří se stali „německými“ oběťmi deportací za stalinské éry v SSSR, exemplárně popisuje Goethe-Institut v Tbilisi (Gruzie):[6] „Elsa Gilbertová se cítí být Němkou, ačkoli ví, že nikdy se do Německa již nikdy nepodívá. […] Diana Kessnersová svůj pocit sounáležitosti k němectví znovu objevila teprve poté, co se stala členkou ‚Einung‘ [organizace založené roku 1991]. […] Pro Mageritu Henningovou pocit německé identity neexistuje, neboť se za Němku nepovažuje.“

V některých zemích jako například v Polsku jsou Němci pod ochranou státu jako „národnostní menšina“ ve smyslu „základního usnesení pro ochranu národnostních menšin“ Evropské rady z 1. února 1995[7]. O „německé výuce německojazyčných školáků“ píše Hornoslezské zemské muzeum v Ratingenu, „že 35 456 školáků německé menšiny je vyučováno ve 350 vzdělávacích zařízeních německy“.[8]

Podle publikací Spolkového střediska pro politické vzdělávání je změna jazyka v Německu exemplárně rozpoznatelná: ještě v roce 2000 se hovořilo o „osudu Němců v Polsku, Rumunsku, ale především v Sovětském svazu“.[9] Nicméně již v roce 2005 Spolkové středisko vyjádřilo pochybnost, zda v nástupnických státech SSSR ještě existuje významnější počet Němců.[10] Správně jsou jako Deutschstämmige označováni dosud tam žijící potomci příslušníků německé národnosti.

Česko a Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Německá menšina v Česku.

Před druhou světovou válkou asi 30% osídlení českých zemí bylo tvořeno etnickými Němci.[11] V České republice je asi 40 000 Němců (počet Čechů, kteří mají alespoň částečně německý původ se odhaduje na stovky tisíc).[12] Jejich počet soustavně od konce války klesá. Podle sčítání lidu z roku 2001 zbylo v Česku 13 měst a obcí s více než 10% podílem Němců.

Situace na Slovensku se od té české liší v tom, že původní počet německých občanů byl významně nižší a že Němci ze Slovenska byli téměř úplně evakuováni na německá území, jak Rudá armáda postupovala od východu přes Slovensko na západ, a pouze zlomek z nich se po skončení války vrátil zpět na Slovensko poté, co byli deportováni společně s Němci z Čech, Moravy a Slezska.

Mnoho představitelů různých spolků vyhnaných podporuje vztyčení dvojjazyčných návěstí na původně německojazyčných územích jako viditelný znak společného kulturní dědictví regionu. Vztyčení dvojjazyčných návěstí se připouští, pokud menšina tvoří alespoň 10% osídlení.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. US demographic census [online]. [cit. 2007-04-15]. Dostupné online.  .
  2. Němci v Rusku a ostatních státech SNS.
  3. Im Blickpunkt: Deutsche in Kanada. V: Globus 2/2006.
  4. Německy mluvící v Austrálii.
  5. Ulrike Ziebur: Die soziolinguistische Situation von Chilenen deutscher Abstammung. In: Linguistik online Ausgabe 7 (3/2000).
  6. Goethe-Institut Tbilissi: Deutsche in Georgien
  7. Evropská rada: rámcové dohody pro ochranu národnostních menšin
  8. Hornoslezské zemské muzeum: Situace německé menšiny v Polsku
  9. Úvod ke svazku 267 Informationen zur politischen Bildung
  10. Aussiedlermigration in Deutschland
  11. Liberation - Post War Changes
  12. Etnické německé menšiny v České republice, Polsku a na Slovensku
  13. http://www.bruntal.net/2008090012-dvoujazycne-nazvy-obci Dvoujazyčné názvy obcí – jak naplňuje Česká republika Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků?

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karl-Markus Gauß: Die versprengten Deutschen. Unterwegs in Litauen, durch die Zips und am Schwarzen Meer. Zsolnay 2005, ISBN 3-552-05354-9.
  • Kleineberg,A.; Marx,Ch.; Knobloch, E.; Lelgemann D.: Germania und die Insel Thule. Die Entschlüsselung von Ptolemaios`"Atlas der Oikumene" WbG, 2010. ISBN 978-3-534-23757-9.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Projev předsedy vlády dr. Jürgena Rüttgersa u příležitosti uspořádání „325 let prvního německého přistěhovalce do USA“ v německém historickém institutu ve Washingtonu a German Society in Philadelphia 30. ledna 2008 v Union League of Philadelphia. http://www.nrw.de/Presseservice/redenDokumente/01_2008/080130USA-MP.php