Stalinismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
Stalinismus byla politická teorie a praxe spjatá s J. V. Stalinem. Teorie stalinismu se vyznačovala především koncepcí budování socialismu v jedné zemi.
Během 30. let proběhla kolektivizace zemědělství a industrializace. Dále Stalin a jeho spolupracovníci vytvořili systém, ve kterém byla veškerá moc soustředěna v rukou vedení Komunistické strany Sovětského svazu a tajné policie. Zastánci odlišných politických koncepcí v komunistické straně (např.Trockij, Bucharin, Kameněv, Zinověv) byli fyzicky zlikvidováni. Mimostranická opozice byla zcela eliminována (její členové popraveni nebo umístěni do gulagů).
Po druhé světové válce se stalinismus rozšířil i do dalších zemí za tzv. železnou oponou, měl velký vliv i v komunistických stranách některých západoevropských zemí.
Po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu a odsouzením kultu osobnosti začal proces destalinizace. V roce 1964 byl však zastaven, (Chruščova vystřídal Brežněv). Stalinský model socialismu pak v SSSR přežíval v trochu liberálnější formě (perestrojka) až do rozpadu SSSR v roce 1991.
[editovat] Stalinismus jako teorie
Stalinismus jako teorie je negace starého utopického a rovnostářského socialismu a komunismu s příměsí dogmatismu pravoslavné církve, jako praxe je to politický bonapartismus občas přerůstající ve fašismus, ačkoliv se halí do humanistického hávu. Je to přechodný jev, který může vzniknout pouze v zaostalých zemích a na přechodnou dobu, než revoluce zvítězí ve vyspělých a tradičně demokratických zemích. Není tedy perspektivou dlouhodobého vývoje.[zdroj?]

