Che Guevara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét Che Guevara, autor: Alberto Korda

Ernesto Rafael Guevara de la Serna (oficiálně 14. června 1928, Rosario, Argentina9. října 1967, La Higuera, Bolívie), běžně přezdívaný Che Guevara nebo el Che, byl marxistický revolucionář a vůdce kubánských gueril. Původně vystudoval v Argentině lékařství. Otec, architekt Ernesto Guevara Lynch, byl irského a španělského původu, matka Celia de la Serna y Llosa pocházela ze španělské rodiny.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Ze zdravotního důvodu, kterým bylo těžké astma, nechodil do běžné školy. Učila ho jeho matka a pěstovala v něm lásku ke knihám. Byla to ona, která v něm probudila náklonnost ke komunismu a levici prostřednictvím knih Marxe a Engelse.[zdroj?] Dětství bez školního kolektivu se odrazilo v jeho uzavřenosti a introverzi. Rodinné zázemí jeho raného dětství nemělo daleko k ideálnímu: rodinu neprovázely žádné konflikty či rozepře.[zdroj?] Na střední školu nastoupil v roce 1941, o studium projevoval malý zájem, více ho zajímal tělocvik. Hrál ragby, kde se projevily jeho vůdcovské sklony a taky odhodlání a cílevědomost. Ve studiu samotném byl však nadprůměrným. Lékařskou fakultu studoval na Univerzitě v Buenos Aires a v červenci 1953 ji dokončil bez větších problémů. Do Castrových jednotek narukoval právě jako lékař, brzy se však vypracoval až na Castrovu pravou ruku. Castro, který původně neměl ke komunismu vztah, se pod působením svého přítele Guevary postupně stal radikálním marxistou.

Ernesto Rafael Guevara de la Serna (asi 1945)

Slovo Che je rozšířeno v Argentině a Bolívii a používá se jako oslovení, případně jako ekvivalent zvolání „hej“ nebo „hele“. Guevara si svou přezdívku získal právě pro časté používání zmíněného slova, které jeho kubánským soudruhům muselo připadat jako pozoruhodný prvek jeho mluvy.

Motocyklové cesty po Jižní Americe[editovat | editovat zdroj]

Ernesto byl velkým čtenářem a diskutérem, a přesto, že měl jisté politické povědomí, stranil se zapojení do politiky až do věku hodně nad 20 let. V roce 1944 se Guevarova rodina přestěhovala do Buenos Aires. Měli vážné finanční problémy. V roce 1946 ukončil svá středoškolská studia a začal pracovat. Současně se přihlásil na lékařskou fakultu. V prvních letech studia procestoval severní a západní Argentinu, kde v tamních vesnicích studoval lepru a tropické nemoci. V posledním roce studia se Che vydal napříč Latinskou Amerikou na starém motocyklu. Na cestě ho doprovázel Alberto Granado. Jeho deníky a dopisy postupně odhalují, jak si stále více uvědomoval nespravedlnost, chudobu a útlak, které měl šanci na cestách poznat.

Che z těchto toulek napsal knihu Motocyklové deníky. V úvodu vzpomíná na svého syna Ernestův otec Ernesto Guevara Lynch. A kromě jiného také říká, proč se jeho syn osmělil jako mladík na tak dobrodružné putování: Potřeboval do hloubky poznat potřeby chudých národů a věděl, že aby je poznal, musí k nim najít cestu ne jako obyčejný turista, nýbrž tak jak to udělal on. Na své pouti se často zastavoval ne proto, aby si vyfotil krajinu nebo prošel zajímavosti, ale aby nechal do sebe proniknout lidskou bídu přítomnou v každém záhybu cesty, kterou se rozhodl jít, a aby vypátral příčinu této bídy. Cestoval jako badatel společnosti, který jde a pátrá a také co možná ulevuje lidské bolesti.

Guatemala a první svatba[editovat | editovat zdroj]

Svatební cesta: Che Guevara s manželkou Hildou na mexickém Yucatánu

V tomto období hodně četl, zejména Lenina, Marxe, Engelse či Stalina. Guevara na medicíně promoval v březnu 1953 a rozhodl se pro práci v kolonii nemocných leprou ve Venezuele. Na cestě do Venezuely se v hlavním městě Peru potkal s Ricardem Rojem, právníkem, který vnesl do jeho života nový náhled. Che změnil svůj plán jet do Venezuely a místo toho odjel s Ricardem do Guatemaly. Zde se včlenil do levicového hnutí a aktivně podporoval vládu demokraticky zvoleného prezidenta Árbenze. Zde se také seznámil se svojí první manželkou, peruánskou ekonomkou Hildou Gadeou. Poté, co prezident Árbenz nakoupil zbraně od komunistického Československa (mj. značky Škoda), došlo v Guatemale k invazi jednotek podporovaných USA a sesazení Árbenze. Che Guevara, již tehdy aktivní v komunistické mládeži, byl nucen se uchýlit do ochrany argentinské ambasády a později uprchnout do Mexika.

Mexiko a seznámení s Fidelem Castrem[editovat | editovat zdroj]

Che Guevara a Fidel Castro (1961), autor: Alberto Korda

V Mexiku se seznámil s Fidelem Castrem, který zde cvičil malou skupinu bojovníků pro vpád na Kubu a připojil se k jeho hnutí 26. července. V prosinci 1956 byl mezi revolucionáři, kteří se pod Castrovým velením vylodili na Kubě na lodi Granma s úmyslem svrhnout diktátora Fulgencia Batistu. Z Guevary se brzy stal prominent, hrající klíčovou roli v dva roky trvající guerilové válce, která nakonec vedla k Batistově pádu.

Che Guevarovi osobně je z této doby připisováno 216 zdokumentovaných obětí mezi roky 1957 až 1959.[1]

Kuba – mistr popravčí, bankéř a ministr průmyslu[editovat | editovat zdroj]

Guevara obdržel kubánské občanství a začal působit na různých postech v nové Castrově vládě.

Krátce po revoluci se nejdříve angažoval v masových popravách v havanské pevnosti La Cabaña. V této souvislosti je známý i jeho výrok: "Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat" ("Sí, hemos fusilado, fusilamos y seguiremos fusilando...") pronesený při projevu v OSN v New Yorku.

Později se stal prezidentem kubánské národní banky a od roku 1961 řídil také ministerstvo průmyslu, během něhož se snažil dál propagovat svou vizi spravedlivé beztřídní společnosti. V této funkci byl zastáncem tvrdé centralizace a rozpočtového financování ekonomiky (v době výkonu této funkce mu poradce dělal i československý ekonom Valtr Komárek[2]). Byl jedním z hlavních nositelů problematické koncepce morálních, nikoliv finančních pracovních stimulů (tedy pracovat pro „potěšení“ z práce, nikoliv pro peníze), která způsobila značné potíže místní ekonomice. Za své působení byl kritizován již krátce po odchodu do Afriky i od svých současníků, včetně prezidenta Dorticóse v roce 1966.

Kongo a Bolívie, guerilová dobrodružství v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Che Guevara jako obchodník Adolfo Mena Gonzáles (1966)

V roce 1966 opustil Che Guevara kvůli rozporům s Castrem a představiteli Sovětského svazu Kubu, aby pokračoval v šíření revoluce v dalších státech; nejprve v Zairu (dnešní Kongo) a potom v Bolívii. Jeho mise však skončily neúspěchem.

V roce 1966 také pobýval pět měsíců v Československu v obci Ládví.[3]

V Bolívii byl zajat při vojenské operaci bolivijské armády, podporované americkou CIA. Podle svědků se tak stalo po udání některého z indiánských vesničanů, kteří jim nosili jídlo. Některým členům Che Guevarovy partyzánské jednotky se následně podařilo uprchnout, i díky pomoci tehdejšího československého diplomata Stanislava Svobody.[4]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Bolivijský prezident René Barrientos nařídil 9. října 1967 Guevarovu popravu. Poprava byla provedena v málo přístupné vesničce La Higuera tak, aby rány vypadaly jako rány z boje. Samotný rozkaz byl proveden bolivijským vojákem Mario Teránem i přesto, že vláda USA s ním nesouhlasila a požadovala Guevaru převézt do Panamy k výslechu.

Po své smrti se Che stal jako představitel guerillového boje hrdinou socialistických revolučních hnutí třetího světa. Pro levicové idealisty je i přes svou roli v masových popravách dodnes populární ikonou revolucionáře, inspiroval aktivisty po celé Latinské Americe k zasvěcení svých životů gerilovým potyčkám. Che Guevara na rozdíl od tehdejších teorií panujících v komunistické Evropě hlásal ozbrojený boj. Jeho ideály (stvoření beztřídní společnosti, vývoz revoluce z Kuby do Latinské Ameriky a Afriky, sesazení USA z pozice světové velmoci…) se mu však nepodařilo realizovat.

Ostatky Che Guevary byly později vykopány a slavnostně převezeny na Kubu 13. července 1997.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jon Lee Anderson: Che Guevara – A Revolutionary Life, London Bantam Books 1997, ISBN 0-553-40664-7
  • Reginaldo Ustariz Arze: Che Guevara – Život, smrt a zrození mýtu, Praha Mladá fronta 2011, ISBN 978-80-204-2266-8
  • Jorge G. Castañeda: Compañero – život a smrt Che Guevary, Praha BBart 2003, ISBN 80-7341-000-1, přeložil Josef Orel[5]
  • Ernesto Che Guevara: Motocyklové deníky, Praha Labyrint 2006, ISBN 80-85935-78-3
  • Simon Reid-Henry: Fidel & Che – Revoluční přátelství, Brno Nakladatelství Jota 2010, ISBN 978-80-7217-735-6
  • Felix I. Rodriguez, John Weisman: Neviditelný válečník, Praha Ivo Železný 1999, ISBN 80-240-0715-0

Film[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Busta Che Guevary
  • Che Guevaru znal osobně i Valtr Komárek, jeden z protagonistů sametové revoluce roku 1989, v té době ředitel Prognostického ústavu ČSAV. Guevara coby ministr průmyslu si ho na Kubu vyžádal jako ekonomického poradce. Z té doby Komárek vzpomínal hlavně na jejich dlouhé a rozsáhlé debaty.[6]
  • Kubánské bankovky vydávány za úřadování Guevary na postu ministra průmyslu nesly jako ministrův podpis pouze „Che“.
  • Zastřelení bolívijského konzula v Hamburku Quintanilly Pereiry 1. dubna 1971 bylo považováno za akt pomsty za smrt Che Guevary. Německý vyšetřovatel kvůli vraždě nechal hledat bolívijskou aktivistku německého původu Moniku Ertlovou, ale případ byl později uzavřen bez usvědčení pachatele.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cuba Archive: Seznam zdokumentovaných obětí Che Guevarry z let 1957–59
  2. Rozhovor s Valtrem Komárkem, aneb Che Guevara – poslední politický romantik [online]. Nekultura.cz, 2001-1-23, [cit. 2010-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. Che Guevara se skrýval s milenkou v domě u Prahy. Vypátrali jsme, kde
  4. Někdejší československý diplomat na záchranu spolubojovníků Ernesta Che Guevary z Bolívie
  5. Kniha v nabídce nakladatelství Kosmas
  6. Lidovky.cz, 4. ledna 2009: rozhovor s Valtrem Komárkem: Vymklo se to kontrole

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Che Guevara ve Wikimedia Commons