Nadhodnota
Nadhodnota je jedním ze základních pojmů marxismu, ale nejen jeho. Uveřejnil ji Karl Marx (avšak mnoho lidí již na podobný koncept přišlo dříve[zdroj?]) a považuje ji za hlavní příčinu nesvobody v kapitalismu. Má vyjadřovat rozdíl mezi mzdou zaměstnance, která je mu vyplacena, a skutečnou hodnotou práce, jež odvádí, tj. zisk z produkce. Popírá tak oprávnění podnikatele přivlastnit si zisk.
Komunisté tvrdí, že kapitalista, tj. zaměstnavatel, si tak neprávem přisvojuje část hodnoty práce a tím zaměstnance vykořisťuje, okrádá; sám zároveň bohatne, dochází tedy k akumulaci kapitálu. Z pohledu marxismu má nakonec dojít k takovému stavu, kdy budou extrémně bohatí a extrémně chudí (imperialismus); právě ti druzí mají pod tíhou svých břemen provést velkou revoluci za spravedlivější společnost bez soukromého vlastnictví, odstranit celospolečenský rozpor mezi zaměstnanci, proletariátem na straně jedné a zaměstnavateli, kapitalisty, buržoazií na straně druhé.
Koncepci nadhodnoty popřelo několik ekonomů, a to již za Marxova života, známá je kritika například z tzv. Rakouské školy. Současná ekonomie vychází z oprávněnosti zisku pro zaměstnavatele. Také se dosud nenaplnila vize finálního boje a celosvětové revoluce, jež byla předvídána v důsledku rostoucích rozporů mezi zaměstnanci a jejich zaměstnavateli, jen k řadě revolucí v hospodářsky méně významných zemích.
