Hnutí 26. července

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka Hnutí 26. července

Hnutí 26. července (Movimiento 26 de Julio) bylo kubánské guerillové hnutí odpůrců diktátorského režimu Fulgencia Batisty pod velením Fidela Castra.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Po Batistově nástupu k moci v roce 1952, okolo sebe začal mladý opoziční politik Fidel Castro shromažďovat dělníky a univerzitní studenty, se kterými tehdy začínal v utajení budovat první buňky odporu proti Batistovu režimu. Tato skupina si říkala „Hnutí“. Počátkem roku 1953 čítala již na 1.500 bojovníků, mezi něž patřil také Raúl Castro Ruz, Fidelův mladší bratr.

Prvním plánovaným úderem, byl tehdy útok na kasárny Moncada v Santiagu de Cuba, druhé největší kasárny v zemi. Za peníze z řad sympatizantů pořídil Castro zbraně a uniformy a jako datum úderu určil se svými nejbližšími důvěrníky 26. července. V plánu bylo přepadení kasáren, otevření zbrojnice, obsazení justičního paláce naproti kasárnám a sousední městské nemocnice. Zároveň se také měla rozšířit rozhlasem zpráva o přepadení, se snahou rozpoutat lidové povstání.

Na tuto akci Castro vybral pouhých 160 mužů. Proti stovkám ozbrojených vojáků tak tehdy stála hrst Castrových příznivců s několika málo loveckými zbraněmi.

Manifest z Moncady, který Castro přečetl svým spolubojovníkům před začátkem akce:

„Revoluce prohlašuje, že neudržuje žádné spojení s cizími národy a že není ovlivněna žádnou ideologií. Vyhlašuje svou pevnou vůli přivést Kubu na cestu hospodářského blahobytu. Vyhlašuje svou lásku a důvěru k ctnosti, cti, slušnosti člověka...Toto není třídní revoluce...Revoluce se opírá o ideály Josého Martího, její jedinou vlajkou je trikolora s hvězdou. “

Celá akce kvůli své nedostatečné připravenosti skončila nezdarem. Bylo zabito 8 povstalců, části se podařilo uprchnout a asi stovka byla zajata armádní policií a následně krutě umučena. Fidelovi a jeho bratru Raúlovi se podařilo uprchnout do hor nedaleko Santiaga avšak zanedlouho byli objeveni armádní hlídkou a uvrhnuti do vazby.

Batista na celou situaci reagoval vyhlášením výjimečného stavu a hojným zatýkáním.

16. října dostal Fidel Castro příležitost se jako vystudovaný právník sám hájit a jeho slavná obhajovací řeč známá pod názvem „Dějiny mě osvobodí“ je dodnes mýtem kubánské revoluce. Po této řeči byl Castro společně s ostatními „chlapci z Moncady“, jak se jim později začalo říkat, odsouzen na 15 let vězení na ostrově Isla de Pinos.

Ve vězení s ostatními členy „Hnutí“ zakládá knihovnu a aktivně se věnuje výuce rétoriky, politické ekonomie a filozofie.

15. května 1955 Fulgencio Batista vyhlásil všeobecnou amnestii, která se týkala všech politických vězňů včetně Castra a spol. Tehdy Castro zakládá z podporovatelů v době věznění a z přeživších spolubojovníků z útoku na kasárny Moncada „Movimiento 26 de Julio“ – „Hnutí 26. července“ známé pod zkratkou „M-26“, nebo také „M-26-7“, odhodlané znovu shromažďovat síly proti Batistovu režimu.

Druhý úder – Sierra Maestra[editovat | editovat zdroj]

Záhy po propuštění odjíždějí Fidel s Raúlem pod politickým tlakem do Mexika, kde Fidel poznává mladého argentinského lékaře a oddaného marxistu Ernesta Guevaru, známého jako „Che“. Společně tehdy začali připravovat invazi na ostrov a následně shromažďovat peníze i zbrojit. 26. listopadu 1956 tak byly konečně na Kubu vyslány zakódované telegramy, které oznamovaly brzký příjezd guerillos na palubě legendární lodi známé jako Granma.

Z pohoří Sierry Maestry tehdy vedla guerilla organizovaný útok a nakonec také díky podpoře obyvatelstva, především rolnictva, svedla po urputném a únavném boji, rozhodující bitvu v El Jigue v červenci 1958 a téhož roku 20. srpna Castro vyhlašuje triumf v Radiu Rebelde a je tak uznán za revolučního vůdce Kuby.

2. ledna tak Fidel Castro vstupuje do Santiaga de Cuba, kde se mu nepostaví na odpor jediný voják. Symbolicky obsadil kasárny Moncada a odjel do Havany. Takto začíná Castrova kubánská revoluce.