Bolívie

Bolívie (španělsky Bolivia) je vnitrozemský stát Jižní Ameriky. Na západě hraničí s Peru a Chile, na jihu s Argentinou, na jihovýchodě s Paraguayí a na východě a severu pak s Brazílií. Své jméno má po prvním prezidentu Simónu Bolívarovi.

Obsah

1 Geografie
- 1.1 Geologie
- 1.2 Podnebí
2 Historie
3 Obyvatelstvo
4 Administrativní členění
5 Hospodářství
6 Externí odkazy

[editovat] Geografie

Mapa Bolívie

Země se nachází v centrální části Jižní Ameriky na ploše 1 098 581 km². Bolívie ztratila přístup k pobřeží Tichého oceánu v tzv. Pacifické válce roce 1879. Největšími městy jsou La Paz (v českém překladu mír), El Alto, Santa Cruz de la Sierra a Cochabamba. Hlavní města Sucre a La Paz patří mezi nejvýše položená hlavní města světa.

Severní část země je odvodňována systémem řek Beni a Mamoré do Amazonky. Oblast Gran Chaco na jihovýchodě je v povodí řeky Paraná (Paraguay).

[editovat] Geologie

Bolívijské Andy jsou v podstatě náhorní plošinou, ohraničenou vysokými horskými hřbety. Na jihozápadě je Altiplano vyplněno slaným jezerem Lago de Poopó a slanými močály Salar de Uyuni a Salar de Coipasa. Při hranicích s Peru na severozápadě zasahuje na území Bolívie pánev jezera Titicaca, které je tektonického původu. Altiplano lemují na západě Západní Kordillera (zde leží nejvyšší vrchol Bolívie vulkán Nevado Sajama s 6542 m) a na východě Centrální Kordillera. Na bolivijsko - chilsko - argentiském trojmezí ční nejvýše Co. Zapaleri, měřící 5655 m.n.m. Směrem k severu a severovýchodě sestupují Andy až do Amazonské nížiny, na jihovýchodě do Gran Chaca. Přechodná oblast andského předhůří se nazývá Yungas.

[editovat] Podnebí

Altiplano a Západní Kordillera jsou suché, spadne zde méně než 150 mm srážek a v Centrální Kordilleře jsou srážky bohatší, např. v La Pazu je průměrný roční úhrn srážek 570 mm. Průměrná teplota v nejteplejším měsíci lednu je v La Pazu 11,5°C, v nejstudenějším červenci 7°C. Podnebi Yungas je teplé s vydatnými srážkami - Concepción, průměrné měsíční teploty se pohybují mezi 20°C a 25°C, 1150 mm srážek za rok. Amazonská nížina je teplejší - teploty kolem 26°C, a vlhčí - až 3000 mm srážek.

[editovat] Historie

Bolívie byla domovem Tíwanaků, jedné z prvních významných andských kultur. Tato civilizace byla soustředěna kolem města Tiahuanaco a trvala přibližně do roku 1000 n.l. Do 15. století bylo toto území nejprve pod kontrolou Ajmarů a pak Inků. Ve 30. letech 16. století smetli španělští dobyvatelé inckou civilizaci a začala dvousetletá éra španělské nadvlády. V roce 1545 bylo objeveno na jihozápadě země největší naleziště stříbra na světě. V oblasti bylo vystavěno město Potosí, ketré se stalo ekonomickým centrem oblasti. V roce 1809 vypuklo povstání okolo měst Surce a La Plaz. V roce 1824 porazila armáda vedená Bolívarovým poručíkem Antonio José de Surcem španělské vojsko u Ayacucha v Peru. Rok na to se osadníci odtrhli od Španělska a pojmenovali svou zemi po velkém hrdinovi jihoamerických bojů za nezávislost, Venezuelci Simónu Bolívarovi Bolívie. Prvním prezidentem se stal už zníněný poručík de Surce.

Od získání nezávislosti je bolívijská historie ve znamení válek, nepokojů a vojenských vlád. V letech 1836 - 1839 byla Bolívie v konfederaci s Peru. Konfederade se rozpadla, když jí Chile vyhlásilo válku. V letech 1879 - 1883 proběhla Pacifická válka. Bolívie po boku Peru bojovala proti svému dlouholetému nepříteli z Chile. Chile zcela neutralizovalo peruánské loďstvo a vtrhlo do Bolívie a Peru. Válka skončila pro Bolívii a Peru katastrofou. Chilská armáda se dostala až k hlavnímu městu Peru k Limě. Obě země ztratily část svého území. Bolívie ztratila provincii Atacama, její jediný přístup k moři a největší naleziště ledku na světě.

V roce 1900 byly objeveny velké ložiska cínu. Země se začala ekomonicky rozvíjet. V letech 1932 - 1935 vedla Bolívie válku s Paraguaí. Výsledkem byla ztráta území Chaco na jihovýchodě země. Od roku 1943 následuje série krvavých pučů a vojenských diktatur. V roce 1952 byli vojáci zbaveni moci a moci se chopila civilní vláda. Byly národněny cínové doly a indiáni dostali poprvé volební právo. Další vlna vojenských vlád začala v roce 1964 a skončila až v roce 1982, kdy se k moci opět dostali civilisté. Prezidentem se stal Sánchez de Lozada. V letech 1993 - 2001 začal intenzivní rozvoj ekomoniky a infrastruktury. Země se zařadila mezi demokratické státy. Však stálým problémem je velký rozdíl mezi bohatým východem a chudým západem země. V roce 2007 vyhlásily východní provincie vedené největší a nejbohatší provincií Santa Cruz autonomii, aby mohly snáze kontrolovat své nerostné bohatství. Vláda vedená prezidentem Evo Moralesem tento akt neuznala a ani následné referendum v roce 2008 nebrala na vědomí. Tato situace je pčříčinou napětí v oblasti.

[editovat] Obyvatelstvo

Lidé na venkově žijí spíše v malých společenstvích; pěstují jen tolik plodin a chovají jen tolik domácích zvířat, aby uživili své rodiny. Některé ženy zhotovují keramiku nebo tkají látky, aby si něco přivydělaly. Ve městech je většina lidí zaměstnaná v továrnách a žije v tak zvaných barrios, což jsou čtvrti chatrných domů, jež obklopují městské centrum a neustále se rozrůstají. Hrstka bohatých oproti tomu bydlí v moderních domech či bytech a často vlastní velké pozemky.

Bolívie je zvláštní tím, že více než polovinu jejího obyvatelstva tvoří indiáni, zejména Kečuové (50%) a Ajmarové. Ostatní lidé jsou převážně španělského či smíšeného původu(40%). Úředním jazykem je španělština, tuto řeč však používá přibližně jen třetina obyvatel. Dominujícím náboženstvím je křesťanství (94% obzvatel jsou římští katolíci).

[editovat] Administrativní členění

Správní členění

Bolívie se člení na devět departementů/departamentos (v závorce uvedeno hlavní město):

Departmenty se dále dělí do 100 provincií (provincias), provincie se ještě člení do mnoha kantonů (cantones) a obcí (municipalidades).

[editovat] Hospodářství

Bolívie patří k nejchudším a nejméně rozvinutým zemím Jižní Ameriky. Vinou politické nestability země však většina jejích obyvatel, a zejména Indiánů, dodnes žije ve značné chudobě. Hlavním odvětvím hospodářství je těžba nerostných surovin. Bolívie disponuje nesmírným nerostným bohatstvím včetně rozsáhlých ložisek rud stříbra. Právě ta sem přivábila Španěly, kteří zemi vládli od 16. století až do chvíle, kdy povstala se zbraní v ruce a roku 1825 získala nezávislost. Dále se zde těží antimon, cín, wolfram, ropa, zemní plyn, zinek, olovo a zlato. Bolívie vyváží hlavně nerosty včetně cínu. Je střediskem rozsáhlého ilegálního obchodu s kokainem.

Hlavní odvětví průmyslu jsou potravinářství a petrochemie. Nejdůležitějšími zemědělskými plodinami jsou kukuřice, rýže, pšenice, ječmen, brambory, maniok, sója, cukrová třtina, banány, citrusy a káva. Živočišná výroba je orientována na chov skotu, prasat, ovcí, lam, alpak a drůbeže. Důležitá je produkce surové vlny. Významná je těžba dřeva a sběr kaučuku. Dopravní síť - silniční i železniční, je rozvinutá především v jižní polovině země. Důležitá je panamerická dálnice, pro vývoz je využívaná železnice La Paz - Arica v Chile. Cestovní ruch se rozvíjí (400 000 turistů ročně), nejnavštěvovanější turistickou oblastí je hraniční jezero Titicaca.