Římskokatolická církev
Římskokatolická církev, v běžné mluvě často označovaná nepřesně jako katolická církev, je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví a jedinou západní katolickou církví. Asi 1,13 miliardy pokřtěných římských katolíků činí římskokatolickou církev největší křesťanskou církví (zahrnující polovinu všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě.[1] V České republice, kde je zdaleka největší organizovanou náboženskou skupinou, se k této církvi podle posledního sčítání lidu z roku 2011 hlásí 1 083 899 lidí (10,26 % obyvatel Česka, 18,7 % z odpovídajících respondentů). V absolutních číslech poklesl počet lidí preferujících tuto církev na 40 % stavu oproti roku 2001.[2] K Římskokatolické církvi se hlásí 50 % lidí z celkového počtu všech věřících v ČR.
Kromě společenství s římským biskupem, papežem, které spojuje všechny katolické církve, je pro římskokatolickou církev typický latinský ritus; až na výjimky se jedná o ritus římský, místně církev užívá i jiných ritů (milánská arcidiecéze užívá ambrosiánský ritus, v Zairu se užívá upraveného ritu, označovaného často jako zairský ritus).
Počátky římskokatolické církve jakožto samostatné organizace oddělené od většiny východních církví souvisejí s Velkým schizmatem kolem roku 1054, kdy si papež, římský patriarcha, nárokoval moc nad čtyřmi východními patriarcháty, ty se odmítly podrobit a církevní představitelé Římu a Konstantinopole se po řadě teologických i mocenských sporů vzájemně exkomunikovali a prokleli. Katolická církev se považuje za přímou pokračovatelku prvotní církve založené Kristem, římského biskupa označuje za přímého následníka sv. Petra, jehož Kristus dle ní učinil hlavou církve, a biskupy těch církví, které dodržují při svěcení apoštolskou posloupnost, za přímé následníky dvanácti apoštolů.
Obsah |
[editovat] Věřící
Podle vatikánské ročenky Annuario Pontificio měla římskokatolická církev ke konci roku 2005 1 114 966 000 členů (pokřtěných katolíků), což ji činí největší křesťanskou církví (zahrnující asi 1/2 všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě (zahrnující cca 1/6 lidstva). Působí celosvětově, počet jejích příznivců se v jednotlivých oblastech liší.
Nejkatoličtějším kontinentem je Amerika, katolicismus drtivě převládá v prakticky celé Jižní a Střední Americe a hlásí se k němu něco málo přes polovinu věřících obyvatel Kanady, pouze v USA a některých ostrovních státech Karibiku je počet katolíků výrazněji převýšen počtem protestantů. Celkem žije v Jižní Americe asi polovina všech katolíků. Po ní následuje Evropa, kde se obvykle udává podíl katolíků v rozpětí 30-40 %. Žije zde 1/4 všech katolíků. V Austrálii se ke katolictví hlásí 25 % obyvatel a v Africe asi 1/6 obyvatel. Nejméně katolickým kontinentem je Asie, kde katolíci představují na území drtivé většiny asijských států zanedbatelnou menšinu, často pronásledovanou. Většinu obyvatelstva tvoří římští katolíci pouze ve dvou asijských státech (Filipíny a Východní Timor).
V současné době rychle roste podíl katolíků v Africe a Asii (zejména jihovýchodní), naproti tomu k stagnaci až poklesu dochází v Jižní Americe (zde speciálně v Brazílii, kde se v poslední době výrazně prosazují evangelikálové) a Evropě, kde dochází v řadě států k výraznému postupu sekularizace společnosti.
[editovat] Organizace
Coby organizaci určuje fungování římskokatolické církve Kodex kanonického práva (zkráceně CIC, vydán 1983).
Druhý vatikánský koncil deklaroval ve své konstituci Lumen gentium (čl. 8), že „jedna, svatá, katolická a apoštolská“ církev „subsistuje (subsistit, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“ Petrovým nástupcem se míní papež.
Církevní správa se člení na jurisdikční oblasti, nejčastěji vymezené na územním základě, existují však i jiné možnosti (například vymezení instituční, kupříkladu vojenský vikariát). Za základní a standardní jednotku lze považovat diecézi, která se obvykle dále dělí na farnosti. Diecéze se mohou sdružovat v církevní provincii.
[editovat] Vztah k ostatním katolickým církvím
Římskokatolická církev sdílí s ostatními katolickými církvemi společenství ve svátostech a umožňuje věřícím z jednotlivých katolických církví za určitých podmínek změnu příslušnosti k této církvi, např. při migraci, svatbě apod.; teoreticky může být papežem, tedy biskupem církve latinského obřadu, zvolen i věřící některé z východních katolických církví.
[editovat] Učení
Nauka katolické církve se v základních – a nejpodstatnějších – věcech shoduje s naukou i ostatních církví, jak o tom svědčí společná kréda, zvl. Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry. Souhrn katolické věrouky je obsažen v Katechismu katolické církve. Zde zmiňujeme některá specifika, jimiž se katolická církev vyznačuje.
[editovat] Svátosti
Katolická církev uznává sedm svátostí (čísla v seznamu označují příslušné odstavce Katechismu katolické církve (KKC).
- Křest: KKC 1213–1284 [3]
- Biřmování: KKC 1285–1321 [4]
- Eucharistie: KKC 1322–1419 [5]
- Svátost smíření: KKC 1422–1498 [6]
- Svátost nemocných: KKC 1499–1532 [7]
- Kněžství: KKC 1536–1600 [8]
- Manželství: KKC 1601–1666 [9]
[editovat] Liturgie a modlitba
Středem života církve je liturgie, v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba (= mše). Součástí liturgie je též Denní modlitba církve (zkráceně breviář, někdy též Liturgie hodin), což je modlitba založená na žalmech a jiných biblických textech, která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den. Krom toho existuje v církvi mnoho dalších způsobů modlitby, ať už spontánní nebo ustálené, společné nebo soukromé.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
- Římskokatolická církev v Česku
- Katolická církev
- Katolictví
- Církev
- Dějiny církve
- Seznam světců a mučedníků katolické církve
- Sedm hlavních hříchů
- Sexuální skandály katolických duchovních
- Církve ve společenství s Římsko-katolickou církví
[editovat] Reference
- ↑ iDnes.cz, 30. března 2008. Dostupné online. (čeština)
- ↑ Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, online
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1213
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1285
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1322
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1422
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1499
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1536
- ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1601
[editovat] Externí odkazy
Teritoria, kolonie a zámořská území: Americké Panenské ostrovy (USA) • Anguilla (GB) • Aruba (NL) • Bermudy (GB) • Britské Panenské ostrovy (GB) • Grónsko (DK) • Guadeloupe (F) • Kajmanské ostrovy (GB) • Martinik (F) • Montserrat (GB) • Nizozemské Antily (NL) • Turks a Caicos (GB) • Portoriko (USA) • Saint Pierre a Miquelon (F)