Denní modlitba církve

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Denní modlitba církve, staršími názvy též liturgie hodin (latinsky liturgia horarum) nebo božské oficium (latinsky officium divinum) tvoří oficiální liturgickou modlitbu římskokatolické církve. Liturgie hodin je pro církev prostředek, jak naslouchat Božímu slovu a vstupovat do tajemství Ježíše Krista a spásy a bez přestání se modlit – Ef 6, 18 (Kral, ČEP). Texty potřebné k soukromé (individuální) modlitbě hodinek v západní církvi jsou obsaženy v liturgické knize nazývané breviář.

Liturgii hodin tvoří několik modliteb během celého dne, které tvoří především žalmy a biblická čtení. Tyto texty se obvykle zpívají nebo společně recitují. Denní modlitbu církve se modlí klerici, tj. kněží, dále mnišské komunity a řeholníci, avšak mohou se ji modlit i laici, jak se stalo zvykem zvláště po Druhém vatikánském koncilu. Některé řeholní řády, např. dominikáni, používají pozměněné varianty liturgie hodin.

Tradiční uspořádání liturgie hodin[editovat | editovat zdroj]

Liturgie hodin prodělala ve svých dlouhých dějinách velký vývoj. Chórová modlitba žalmů byla obvyklá již ve starých mnišských klášterech, zvláště benediktinského řádu. Hodinky se poté rozšířily i mezi laiky a tato modlitba byla tak běžná, že její záznam patří k nejčastějším dochovaným středověkým rukopisům. Pro diecézní klérus a řeholníky stanovila její podobu reforma Tridentského koncilu v 16. století. Tato podoba obsahovala osm „hodinek“ (označovaných obvykle jako „hóry“; z lat. hora, hodina). Tyto hodinky odpovídají Řeholi sv. Benedikta.

  • matutinum — v noci;
  • laudy (lat. laudes) — při svítání;
  • prima — o první hodině, tj. v závislosti na roční době hodinu po východu slunce (v létě tedy asi v 6 hodin);
  • tercie (lat. tertia) — o třetí hodině, tj. kolem 9 h;
  • sexta — o šesté hodině, tj. v poledne;
  • nona — o deváté hodině, tj. asi v 15 h;
  • nešpory (lat. vesperae) — večer při rozsvěcení světel;
  • kompletář (lat. completorium) — před spaním.

Modlitba byla strukturována veršem 119. žalmu:

Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy (Žl 119,164).

Benedikt z Nursie ovšem do své Řehole přejal toto schéma z východní mnišské praxe, kterou zprostředkoval Ioannes Cassianus ve svých Collationes a Institutiones. Ve východní praxi prima neexistovala až do doby, kdy někteří mniši si začali chodit po laudách ještě na chvíli lehnout namísto práce či studia – teprve tehdy byla prima zavedena, aby se tomu předcházelo. I v potridentském breviáři jsou matutinum a laudy s výjimkou Vánoc spojeny.

Moderní podoba[editovat | editovat zdroj]

Liturgická reforma po Druhém vatikánském koncilu zasáhla i liturgii hodin, která se výrazně zjednodušila a není zatížena tolik jako potridentský breviář rubrikami. Současné části Denní modlitby církve, jak se oficiálně dnes modlitba nazývá, jsou:

  • Pozvání k modlitbě čili invitatorium není samostatné, ale je úvodem do první modlitby dne. Je každý den stejné, skládá se ze zvolání "Pane, otevři mé rty a má ústa tě budou chválit" (latinskyDomine, labia mea aperies et os meum annuntiabit laudem tuam.) a žalmu 95 (případně 100, 67, 24).
  • Modlitba se čtením byla tradičně první modlitbou dne, dnes je však možné modlit se jí kdykoli. Některé kláštery se modlitbu se čtením modlí v noci, jinde se spojuje s laudy. Modlitba obsahuje hymnus, tři žalmy, čtení z bible a ze spisů církevních otců, o svátcích chvalozpěv Te Deum a závěrečnou modlitbu (v případě, že je modlitba se čtením vigilií, vsouvají se mezi druhé čtení a Te Deum tři novozákonní kantika a úryvek z evangelia).
  • Ranní chvály čili laudy se modlí vždy ráno. Začínají zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Následuje hymnus, dva žalmy, kratší, nebo delší biblické čtení, responsoriální zpěv, Zachariášovo kantikum (Lk 1, 68-79), prosby za zasvěcení dne, modlitba Otčenáš a závěrečná modlitba.
  • Modlitba uprostřed dne se modlí během dne, někteří řeholníci (v mnišských řádech a řádech řeholních kanovníků) se jí modlí natřikráte (dopoledne, v poledne, odpoledne), ostatní řeholníci a diecézní klérus pouze jedinkrát. Začíná zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Následuje hymnus (vybírá se jeden ze tří hymnů podle toho, v kterou denní dobu se modlitba uprostřed dne modlí), tři žalmy, krátké čtení a závěrečná modlitba.
  • Večerní chvály čili nešpory se modlí večer, ideálně při západu slunce. Začínají zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Dále následuje hymnus, dva žalmy a novozákonní kantikum, krátké biblické čtení a poté modlitba Magnificat. Po jejím skončení se modlí přímluvné prosby, Otčenáš a závěrečná modlitba.
  • Modlitba před spaním čili kompletář se modlí před usnutím. Skládá se ze zvolání "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." (latinsky „Deus, in adiutorium meum intende. Domine, ad adiuvandum me festina.“) Poté následuje hymnus, žalm a krátké čtení z Nového zákona. Následně se modlí tzv. Simeonovo kantikum (Lk 2, 29-32), zvláštní (proměnlivá) modlitba, zvolání "Dej nám, Bože, pokojnou noc a posiluj nás, ať vytrváme v dobrém až do konce." (případně "Pokojnou noc a svatou smrt nechť nám dopřeje Všemohoucí Pán") Na závěr kompletáře se připojuje libovolná z mariánských antifon (např. Zdrávas Maria, u dominikánů a mnišských řádů tradičně Salve Regina).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]