Anselm z Canterbury
| Sv. Anselm z Canterbury | |
|---|---|
![]() |
|
| Učitel církve | |
| Narození | 1033 nebo 1034, Aosta |
| Úmrtí | 21. dubna 1109 |
| Svátek | 21. duben |
| Pohřben | Canterbury |
| Svatořečen | 1494 papežem Alexandrem VI. |
| Úřady | Arcibiskup |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev, anglikánská církev |
| Atributy | kniha, pero, loď |
| Patronem | filosofů |
Svatý Anselm z Canterbury (1033 nebo 1034 Aosta v severní Itálii – 21. dubna 1109 Canterbury), byl opat, arcibiskup v Canterbury, teolog a filosof, jeden ze zakladatelů scholastiky a člen řádu svatého Benedikta. V roce 1720 ho papež Klement XI. jmenoval učitelem církve.
Obsah |
[editovat] Život
Anselm se narodil v Aostě v Italských Alpách v zámožné šlechtické rodině a v patnácti letech chtěl vstoupit do blízkého kláštera. Tomu patrně zabránil jeho otec, který ho chtěl získat pro šlechtickou kariéru. Ve 23 letech odešel z domova a po třech letech putování po Francii přišel do benediktinského kláštera v Le Bec v Normandii, kde byl převorem slavný Lanfrank, pozdější arcibiskup v Canterbury. Roku 1075 zde byl Anselm zvolen opatem. Roku 1066 dobyli Normani Anglii a klášter Le Bec tam získal velké majetky. Lanfrank i Anselm proto do Británie často zajížděli a Anselm si tam získal velice dobrou pověst. Proto byl po smrti svého předchůdce Lanfranka 1089 přirozeným kandidátem a s jistými průtahy byl roku 1093 skutečně ustanoven arcibiskupem v Canterbury.
V té době právě začínal dlouhodobý zápas mezi papežem a panovníky o svrchovanost ve věcech církve, tak zvaný boj o investituru. Anselm velmi rázně zastával papežské stanovisko a snažil se také získat zpět králem zabavené statky, takže léta 1097 - 1100 a opět 1103 - 1107 musel strávit v exilu v Lyonu ve Francii. Zemřel 21. dubna roku 1109 v Canterbury. Roku 1494 byl prohlášen za svatého a katolická, luterská i anglikánská církev slaví jeho památku 21. dubna.
[editovat] Dílo
Hlavní Anselmova díla pocházejí z doby jeho působení v klášteře Le Bec. Nejznámější je Monologion (Samomluva) a Proslogion (Oslovení), v němž Anselm formuloval tak zvaný ontologický důkaz Boží existence. Anselm jej ovšem nechápe jako důkaz v logickém smyslu, nýbrž jako rozumovou podporu své víry: kniha je psána jako oslovení a modlitba k Bohu. Vychází z toho, že Bůh je ta nejdokonalejší bytost, jakou lze vůbec myslet. Kdyby však existovala pouze v naší mysli, bylo by možné myslet bytost ještě dokonalejší, jež by existovala i ve skutečnosti – což je spor. Proti této úvaze se postavil mnich Gaunilo a Anselm v další knize, Liber apologeticus, odpovídá na jeho námitky.
Anselm také vystoupil proti Roscelinovi z Compiegne, zakladateli nominalismu, na obranu realistického názoru, že obecné pojmy (univerzálie) představují svébytné skutečnosti. Další významné dílo Cur Deus homo (Proč se Bůh stal člověkem) se snaží vysvětlit úlohu Krista a jeho smrti na kříži. Podle Anselma Kristus svou obětí usmířil spravedlivý hněv Boží, způsobený lidskou neposlušností (tzv. satisfakční teorie). Dále napsal řadu filosofických a dogmatických dialogů (O pravdě, O svobodné vůli, O prvotním hříchu a panenském početí) a dialog o souladu Boží vševědoucnosti s lidskou svobodou. Kromě toho se zachovala řada jeho kázání, modliteb a dopisů.
Anselm se také účastnil sporu o výklad omnipotence Boží[1], v němž byl jeho ideovým oponentem Petr Damián.
[editovat] Význam
Anselm patřil mezi první učence mezi křesťanskými teology, kteří se snažili svou víru také pochopit, případně opřít o rozumovou úvahu. Z této snahy o racionální vyjádření a diskusi teologických otázek vznikla scholastická filosofie a Anselm se pokládá za jejího zakladatele. Svůj filosoficko-teologický program vyjadřuje Anselm například takto: „Nehledám pochopení, abych uvěřil, nýbrž věřím, abych mohl pochopit. Neboť věřím i to, že kdybych nejdříve nevěřil, nemohl bych ani rozumět.“ To pak shrnul do slavné věty „fides quaerens intellectum“ (víra, jež hledá porozumění).
Velký význam v dějinách filosofie měl jeho důkaz Boží existence, později nazvaný ontologický, a to zejména použitím „metody sporu“. Patří mezi nejdiskutovanější filosofická témata. Anselmův postup odmítl už jeho současník, mnich Gaunilo, a později Tomáš Akvinský s poukazem na to, že od ideje nelze přecházet k věci. Jan Duns Scotus Anselmovu argumentaci zdokonalil a v plné šíři ji použil René Descartes v Meditacích o první filosofii, důkaz rozvíjel taktéž G. W. Leibniz. Naopak Immanuel Kant převzal argument Gaunilův a Tomášův a poukázal na rozdíl mezi existencí danou v pojmu a reálnou existencí věci vnímané smysly a odmítl taktéž i poněkud odlišný důkaz Leibnizův.[2] Přeskočení z jedné roviny do druhé (ve scholastické terminologii „přechod do jiného rodu“) zakládá logický omyl a proto argument podle něj neplatí. K tomu se dnes kloní většina logiků i filosofů, Anselmova metoda je však stále předmětem rozmýšlení a diskusí. Anselmův výklad Kristovy oběti jako náhrady za urážku Boha člověkem (satisfakční teorie) měl nesmírný vliv na praxi západní církve a sehrál významnou úlohu i v argumentaci reformátorů. Je také tvůrcem westminsterského konkordátu.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
Primární:
- Anselm z Canterbury: Fides quaerens intellectum. Přel. L. Karfíková. Praha: Evangelické nakladatelství 1990
- Anselm z Canterbury: Proslogion, in: J. Sokol (vyd.), Mistr Eckhart a středověká mystika. Praha 1993, str. 77-100.
Sekundární:
- HEINZMANN, Richard. Středověká filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000. Přel. B. Horyna.
- LIBERA, Alain de. Středověká filosofie. Praha: OIKOYMENH, 2001. Přel. M. Pokorný.
- OTISK, Marek. Aristoteles christianus. Peripatetická tradice v latinském myšlení 10. a 11. století. Ostrava: Montanex, 2008.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
[editovat] Reference
- ↑ OTISK, Marek. Aristoteles christianus, s. 149-174.
- ↑ *MOREAU, Joseph. Svět Leibnizova myšlení. Překlad Martin Pokorný. Praha : ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2000. ISBN 80-7298-008-4.
[editovat] Externí odkazy
- Heslo Anselm ve Stanford Encyclopedia – en
- Heslo v Catholic Encyclopedia: St. Anselm - en
- Prof. Jasper Hopkins: Anselm of Canterbury Obsahuje anglický překlad většiny Anselmových děl - en
- Latin Library: Anselm of Canterbury - la
- Anselmovy spisy v The Online Library of Liberty - en
- Heslo ve slovníku světců - de
- Monologion lat - de
- Proslogion lat - de
- bibliotheca Augustana: latinské texty - la
| Arcibiskup v Canterbury | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Lanfrank z Pavie |
1093–1109 Anselm z Canterbury |
Nástupce: Ralph d'Escures |
