Tridentský koncil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tridentský koncil, neznámý malíř, 1600 cca, Museo Diocesiano Tridentino, Trento

Tridentský koncil (latinsky Tridentinum) je 19. ekumenický koncil uznaný katolickou církví. Svolal jej papež Pavel III. roku 1545 a zasedal v italském Trentu (čes. Trident, lat. Tridentum). Účastnilo se jej asi 255 biskupů, kteří řešili otázku protestantství a katolické reformace. Plodem koncilu je celkem 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům katolictví.

Koncil zasedal v období 13. prosincem 1545 a 4. prosincem 1563 a předsedali mu postupně tří papežové – Pavel III., Julius III. a Pius IV. Jeho průběh se ročlenil do tří období (1545-1549, 1551-1552 a 1562-1563) a 25 zasedání. Jasně vymezil katolickou nauku o spáse a ospravedlnění, svátostech a biblickém kánonu proti reformaci. Zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe; tím byla fixována podoba tzv. tridentské mše, která přetrvala v užívání římskokatolické církve až do obnovy liturgie po Druhém vatikánském koncilu a která je v menší míře sloužena dodnes jako tzv. mimořádná forma mše sv. a její četnost ve slavení po vydání motu propria Summorum Pontificum papeže Benedikta XVI. postupně roste po celém světě.

Cíl a výsledek koncilu[editovat | editovat zdroj]

Paolo Farinatis: Tridentský koncil

Cíle koncilu byly dva:

  1. Reagovat na vznik protestantství a definovat nauku katolické církve v diskutovaných otázkách. Císař Karel V. se zasazoval, aby protestanti měli na koncilu svůj hlas, přestože byl sám katolíkem. Oproti papeži se také snažil o znovusjednocení víry v německých zemích, protože to nejlépe odpovídalo jeho potřebám centralizace moci. Během druhého zasedání koncilu v letech 15511552 byli protestanti dvakrát pozváni a koncil vydal záruky pro bezpečnost reformátorských vyslanců. Bylo jim nabídnuto právo diskutovat, avšak upřeno hlasování. Philipp Melanchthon a Johann Brenz spolu s dalšími německými lutherány vyrazili na cestu na koncil, a to spolu se svými vyznáními (Melanchthon se svým irenickým vyznáním známým jako Confessio Saxonica). Avšak upření práva hlasovat a průběžný úspěch vojenské kampaně proti císaři Karlu V. je přimělo ukončit protestantskou spolupráci s koncilem.
  2. Připravit reformu církevní discipliny a správy. Tento cíl byl důvodem svolání i předešlého, Pátého lateránského koncilu, kterému předsedali Julius II. a Lev X., a jedním z důvodů úspěchu reformace. Koncil zasedal v 25 zasedáních, avšak celá polovina z nich byla věnována slavnostním vyhlášením. Hlavní část práce byla vykonána ve výborech a kongregacích, jejichž práci koordinoval papežský legát. Koncil učinil přítrž zneužívání církevní moci a zavedl disciplinární reformu, která zahrnovala i odpustky, stav řádů, vzdělání kléru, rezidence biskupů a zákaz soubojů.

Doktrinální rozhodnutí koncilu jsou rozdělena do dekretů, které obsahují pozitivní vyjádření dogmat katolické církve a kratší kánony, které zavrhují (anathematizují) protestantský pohled na sporné otázky. Tato vyjádření jsou velmi strohá a přesná. Protestantské pozice však často dokumenty zachycují ve vyhrocené podobě a někdy jsou směšovány s jinými herezemi, které zavrhují i protestanti.

Kánony a dekrety[editovat | editovat zdroj]

Po znovustvrzení Nicejsko-konstantinopolského vyznání víry (3. zasedání) byl schválen dekret (4. zasedání) stvrzující, že deuterokanonické knihy jsou na stejné úrovni jako ostatní knihy biblického kánonu (proti Lutherovu zúžení biblického kánonu). Tentýž dekret staví do vztahu k Písmu tradici jako měřítko víry. Latinská Vulgáta je označena za autoritativní text pro použití v teologii.

Ospravedlnění (6. zasedání) podle koncilu je nabídnuto na základě víry a dobrých skutků proti luteránské nauce „sola fide“ a popisuje víru jako postoj, který v průběhu života člověka postupně roste. Je odmítnuta také teze, že člověk je pod vlivem milosti zcela pasivní a nečinný.

Největší péči věnuje koncil svátostem. Koncil stvrzuje svátostnou povahu sedmi svátostí a označuje eucharistii za účast na skutečné Kristově oběti, kdy je chleba a víno proměněno v tělo a krev Krista (13. a 22. zasedání). Koncil užívá pojmu transsubstanciace, avšak pouze v kontextu aristotelské hylemorfické teorie a nemá dogmatickou závaznost. Dekret stanovuje, že Kristus je „vere, realiter, substantialiter“ (opravdu, skutečně, podstatně) přítomen v konsekrovaných způsobách. Kristova oběť může být při mši vztažena na živé i zemřelé a její zpřítomňování se děje na základě Ježíšova příkazu apoštolům „To čiňte na mou památku,“ čímž ustanovil zároveň svátost kněžství. Koncil potvrdil praxi přijímání pod jednou způsobou (21. zasedání), ačkoli s určitými regionálními výjimkami, a předal v této otázce poslední slovo papeži.

Svěcení (23. zasedání) podle koncilu a učení církve vtiskuje nezrušitelné znamení (character) do duše. Kněžství Nového zákona nahrazuje kněžství starozákonní. Souhlas Božího lidu není nezbytný k platnosti svátostí.

V dekretu o manželství (24. zasedání) se potvrzuje hodnota celibátního způsobu života, zavrhuje se konkubinát. Platnost manželství je církevně-právně vázána na výměnu souhlasu před knězem a dvěma svědky. V případě rozvodu není nevinné straně dovoleno sezdat se za života manžela znovu, i když se ten dopustil cizoložství.

Koncil se zabývá i dalšími konkrétními praxemi v církvi, naukou o očistci, svatých, uctívání ostatků, o odpustcích. Koncil dává za úkol zvlášť zřízené komisi připravit seznam zakázaných knih (Index Librorum Prohibitorum), avšak tato komise index svěřuje do správy papeži. Papeži je postoupena i příprava katechismu a nové vydání breviáře a misálu.

Ustanovení koncilu schválil 26. ledna 1564 papež Pius IV. bulou, která zavazuje všechny členy katolické církve uposlechnout rozhodnutí koncilu.

Přehled koncilních dokumentů[editovat | editovat zdroj]

Předmět Zasedání Datum Kánonů Dekretů
Písmo svaté 4. 8. dubna 1546 -- 1
Prvotní hřích 5. 7. června 1546 5 4
Ospravedlnění 6. 13. ledna 1547 33 16
Svátosti obecně 7. 3. března 1547 13 1
Křest 7. 3. března 1547 14 --
Biřmování 7. 3. března 1547 3 --
Eucharistie 13. 11. října 1551 11 8
Svátost pokání 14. 15. listopadu 1551 15 15
Pomazání nemocných 14. 4. listopadu 1551 4 3
Eucharistie 21. 16. června 1562 4 3
Eucharistie 22. 9. září 1562 9 4
Kněžské svěcení 23. 15. července 1563 8 3
Manželství 24. 11. listopadu 1563 12 1
Očistec 25. 4. prosince 1563 -- 1
Úcta ke svatým, ostatkům, obrazům 25. 4. prosince 1563 -- 3
Odpustky 25. 4. prosince 1563 -- 1

Protestantská reakce[editovat | editovat zdroj]

Na svolání koncilu za podmínek nevýhodných pro protestanty reagoval již r. 1545 Martin Luther pamfletem Wider das Papsttum zu Rom, vom Teufel gestiftet („Proti římskému papežství založenému od ďábla“). Soustavný kritický rozbor dekretů Tridentského koncilu z luteránských pozic podal v letech 1566-72 teolog Martin Chemnitz ve čtyřsvazkovém díle Examen Concilii Tridentini („Zkoumání Tridentského sněmu“).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pramenné edice[editovat | editovat zdroj]

  • Concilium Tridentinum. Diariorum, actorum, epistularum, tractatuum nova collectio, vyd. Görres-Gesellschaft, 21 sv., Freiburg 1901-2001.
  • Šusta Josef (ed.), Die Römische Curie und das Konzil von Trient unter Pius IV. Actenstücke zur Geschichte des Conzils von Trient, I-IV, Wien, Alfred Hölder 1904-1914.

Ostatní literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Georg Schreiber: Das Weltkonzil von Trient. Sein Werden und Wirken. 2 Bände. Freiburg 1951.
  • Hubert Jedin: Geschichte des Konzils von Trient. 4 Bände. Freiburg im Breisgau 1949–1975 (I: 1949, II: 1957, III: 1970, IV: 1975).
  • Remigius Bäumer (Hrsg.): Concilium Tridentinum. Wege der Forschung 313. Darmstadt 1979.
  • Paolo Prodi (Hrsg.): Das Konzil von Trient und die Moderne. Schriften des Italienisch-Deutschen Historischen Instituts in Trient 16. Berlin 2001.
  • Kavka FrantišekSkýbová Anna, Husitský epilog na koncilu Tridentském a původní koncepce habsburské rekatolizace Čech. Počátky obnoveného pražského arcibiskupství 1561-1580, Praha, UK 1969.
  • Šusta Josef, Pius IV. před pontifikátem a na začátku pontifikátu, Praha 1900.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]