Pátý lateránský koncil
| Pátý lateránský koncil | |
|---|---|
| Kdy | 1512-1517 |
| Uznávají jej | katolická církev |
| Předchozí koncil | Čtvrtý lateránský koncil |
| Následující koncil | Tridentský koncil |
| Svolal jej | papež Julius II. |
| Předsedal mu | papež Julius II., papež Lev X. |
| Účastníků | 100 biskupů především z Itálie |
| Diskutované otázky | církevní kázání |
| Dokumenty a prohlášení | 5 dekretů |
| Přehled ekumenických koncilů | |
Pátý lateránský koncil se sešel na popud papeže Julia II. v roce 1512. Po jeho smrti vedl koncil v letech 1513-1517 Lev X. Koncilu se zúčastnilo téměř 100 kleriků. Během koncilu se konalo 12 zasedání. Koncem prvního roku zasedání se koncilu zúčastnil i císař Maxmilián I. a v roce 1513 jej uznala i znepřátelená Francie.
Koncilní otcové rokovali o dogmatických, ba až reformních otázkách. Zavrhli učení některých filosofů o smrtelnosti duše. Sněm uznal úplnou jurisdikci papeže v celé církvi. Pátý lateránský koncil vyhlásil, že jedině papež může svolat koncil, přeložit ho, odročit nebo rozpustit. K samotné reformě, která se v církvi tak očekávala, vydal papež několik dekretů, které se však týkali pouze udělování beneficí, kazatelského řádu, řeholního života a života kardinálů.
Pátý lateránský koncil rozpustil papež Lev X. dne 10. března 1517, několik měsíců předtím, než Martin Luther vyvěsil na protest své Wittenberské téze.
