Souboj
Souboj nebo duel je dobrovolné střetnutí dvou osob se zbraněmi, které se řídí pravidly a má poskytnout satisfakci uraženému, to jest odčinit předchozí urážku, resp. obnovit jeho čest. Výzvou k souboji („hozenou rukavicí“) uražený prokázal, že si své cti cení víc než života a tím se urážky zbavil. Pro satisfakci nebylo důležité, kdo v souboji zvítězí a taková otázka se ani nekladla. Souboje patřily ke starému kodexu cti bojovníků, šlechty a později zejména důstojníků. V době romantismu se souboje rozšířily i mezi měšťany a hlavně studenty.
Souboje se konaly za účasti sekundantů, přátel obou účastníků, kteří se pokusili spor urovnat smírem, případně vyjednali podmínky souboje. Souboje se konaly šavlemi, pistolemi nebo někdy i okovanými holemi. U soubojů s pistolemi sekundanti vyjednali vzdálenost (obvykle kolem 50 m) a počet výstřelů a dbali na to, aby obě zbraně byly stejné. U souboje šavlemi se bojovalo buď do první krvavé rány, anebo až do zneschopnění protivníka.
Křesťanská církev souboje od roku 1215 zakazovala a klasifikovala jako vraždu (respektive dvojí pokus o vraždu), podobně jako pozdější právní systémy států, v důstojnických sborech se však za jistých okolností pokládaly za povinnost, v Německu a v Rakousku až do První světové války. Protože však byly už v 19. století většinou zakázané, konaly se brzy ráno na nějakém odlehlém místě. V Jižní Americe docházelo k soubojům ještě v polovině 20. století, jedním ze slavných duelantů byl Salvador Allende.
Mezi slavné oběti soubojů patří ruský básník Alexandr Sergejevič Puškin (1837), americký politik Alexander Hamilton (1804), francouzský matematik Évariste Galois (1832) nebo německý dělnický vůdce Ferdinand Lassalle (1864). Souboje se hojně vyskytují v literatuře 19. století, například v románech „Kronika Pickwickova klubu“ Ch. Dickense, „Tři mušketýři“ A. Dumase, „Dáma s kaméliemi“ A. Dumase mladšího, „Pochod Radeckého“ J. Rotha, „Souboj“ J. Conrada nebo ještě v románu maďarského spisovatele S. Máraie „Svíce dohořívají“ (1942).
Odkazy[editovat]
Související články[editovat]
Literatura[editovat]
- J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha 2003, kapitola „Čest, ctnost a úcta“, str. 177-182
- F. H. Stuart, Honor. Chicago 1994
Externí odkazy[editovat]
- [1] J. L. Wilson, The Code of Honor; or, Rules for the Government of Principals and Seconds in Duelling], (1838)
- Allen, Douglas, W., and Reed, Clyde, G., 2006, "The Duel of Honor: Screening for Unobservable Social Capital," American Law and Economics Review: 1-35.
- "Duels and Dueling on the Web", "...a comprehensive guide and web directory to pistol and sword dueling in history, literature and film..."