Římskokatolická církev v Itálii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Římskokatolická církev v Itálii je hlavním italskou náboženskou organizací, v roce 1994 bylo v Itálii 57 665 000 katolíků, kteří tvoří 96,55 % populace. Od roku 1929, kdy byly podepsány lateránské dohody, je papež primasem Itálie a vysílá k Itálii svého nuncia. Předsedou italské biskupské konference je kardinál Gualtiero Bassetti.

Správní členění římskokatolické církve v Itálii[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1976 je Itálie rozdělena do šestnácti církevních oblastí, které zhruba odpovídají i správním oblastem Itálie (některé jsou sloučeny). Tyto oblasti zahrnují vždy více církevních provincií (těch je v Itálii celkem 42: Apoštolský Stolec v Římě, Benátský patriarchát a 40 metropolitních arcibiskupství). Ty sdružují jednotlivé diecéze (20 sufragánních arcidiecézí, 155 diecézí), 2 územní prelatury a 6 územních opatství. Pro celou Itálii existuje jeden společný vojenský ordinariát se sídlem v Římě.

Církevní oblast Abruzzo-Molise[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Apulie[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Basilicata[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Emilia-Romagna[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Kalábrie[editovat | editovat zdroj]


Církevní oblast Kampánie[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Lazio[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Ligurie[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Lombardie[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Marche[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Piemonte – Val d'Aosta[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Sardinie[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Sicílie[editovat | editovat zdroj]


Církevní oblast Toskánsko[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Triveneto[editovat | editovat zdroj]

Církevní oblast Umbrie[editovat | editovat zdroj]


Mimo církevní oblasti[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Atlante delle diocesi d'Italia, a cura di Conferenza Episcopale Italiana e Istituto Geografico De Agostini, Roma, 2000.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]