Římskokatolická církev v Norsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Římskokatolická církev není v Norsku příliš rozšířena, v současné době čítá asi 230 000 katolíků (cca 5 % obyvatel) a jejich počet pomalu roste, především díky imigraci. Tento fakt ještě posiluje tradiční nepřátelství většiny norské společnosti vůči katolicismu jako jakémusi cizorodému prvku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po reformaci a poprotestantštění Norska byla katolická církev dlouhodobě krutě potlačována a drtivá většina katolíků konvertovala, uprchla ze země či zahynula.

K opětovnému povolení katolické církve došlo v roce 1843, ústavní zákaz působení katolických řádů byl zrušen v roce 1897, plné náboženské svobody se katolická církev v Norsku dočkala v roce 1956, kdy norský parlament zrušil poslední restrikce namířené proti působení katolických řádů, zejména jezuitů. K intelektuálním úspěchům norského katolicismu je řazeno dílo spisovatelky Sigrid Undsetové, která konvertovala v r. 1928. Ve 2. pol. 20. stol. se spolu se zánikem posledních společenských a právních bariér několik norských římských katolíků uplatnilo i ve vysoké politice a v diplomacii.

Současná struktura[editovat | editovat zdroj]

Katolická církev v Norsku se člení na diecézi Oslo, která byla založena v r. 1953, a prelatury Trodheim a Tromsø. Ty se dále člení na celkem 35 farností. Norští biskupové jsou členy Skandinávské biskupské konference, která sdružuje biskupy Severských zemí.