Filipíny

Filipíny jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii. Jejich nejbližšími sousedy jsou Tchaj-wan (300 km severně za Luzonským průlivem), Malajsie (ostrov Kalimantan se nachází jihozápadně za Suluským mořem, od Palawanského a Suluského souostroví v držení Filipín ho dělí jen úzké průlivy), na západě Vietnamská socialistická republika a na jihu Indonésie (severní výběžek ostrova Celebes se nachází asi 400 km jižně od filipínského Mindanaa).

[editovat] Poloha a charakter území

Filipíny se rozkládají na více než 7 tisících ostrovech v Tichém oceánu mezi 6. a 18. stupněm s.š. Celé souostroví je vzdáleno od břehů Asie asi 1000 km. Filipíny jsou omývány čtyřmi moři, z východu Filipínským, ze západu Jihočínským a z jihu Suluským a Celebeským. Tři čtvrtiny povrchu státu zaujímají vysočiny. Nížiny se nacházejí pouze při pobřežích nebo v říčních údolích. Samotné souostroví se nachází v neklidné oblasti, vždyť na samotných ostrovech je 50 mohutných sopek. Nejvyšší z nich Apo (2954 m n. m.). Dalším známým vulkánem je smíšená sopka Pinatubo (1600 m n. m.). Její nejznámější erupce se odehrála v červnu 1991. Turisticky velmi oblíbená sopka je Mayon Volcano (2462 m n. m.). V současné době stejně jako nedaleký Bulusan vykazuje vysokou sopečnou aktivitu.

[editovat] Podnebí

Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Období dešťů začíná v listopadu a končí v lednu. Roční úhrn srážek se pohybuje asi od 1000 do 5000 mm. V nížinách se průměrná roční teplota pohybuje mezi 23–30 °C, v horách mezi 15–20 °C. Velké nebezpečí představují tajfuny, které jsou zde poměrně časté.

[editovat] Flora a fauna

36 % rozlohy země zaujímají původní lesy. Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Ve vyšších oblastech převládají borovicové lesy, na pobřeží rostou mangrovy. Typickým zástupcem živočišné říše jsou zde opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí.

[editovat] Vodstvo

Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao (551 km). To znamená, že řeky v zemi jsou krátké, mají ale rychlý spád. I přest tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie, je vybudováno pouze několik vodních elektráren.

[editovat] Správní členění

Filipíny se dělí na 3 skupiny ostrovů: Luzon, Visayas a Mindanao. Ty se dále dělí na 17 regionů, 81 provincií,^[1] 131 měst, 1497 obcí a 41994 malých obcí zvaných barangay.^[2]

24.7.2006 filipínská prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo oznámila návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů, zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí.^[3]

[editovat] Hospodářství

[editovat] Nerostné bohatství

Co se nerostného bohatství týče, jsou Filipíny velmi bohaté. Nachází se zde naleziště rud železa, mědi, zinku, olova, manganu, chromu ,zlata, stříbra, rtuti a kobaltu. Jsou zde i ložiska dvou důležitých paliv, ropy a černého uhlí.

[editovat] Zemědělství

Zemědělstvím se živí asi 40% obyvatel. Zemědělská půda zaujímá asi 34% území státu. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv. kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice, maniok, rýže a tabák.

[editovat] Průmysl

Filipíny patří k rozvojovým zemím. Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu – průmysl potravinářský, textilní, dřevařský a částečně chemický. Od 70. let 20. století začíná na významu nabírat strojírenství. Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů, televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů. Největším průmyslovým centrem země je hlavní město Manila, zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu.

[editovat] Obyvatelstvo

Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci (96%). Zbytek tvoří nespočitatelné menšiny (např. Číňané). Obyvatelé mají svá sídla především v pobřežních nížinách. Střední délka života mužů je asi 65,3 let, u žen asi 71,1 let.

[editovat] Největší města

Quezon - 2,2 mil. obyvatel
Manila (hlavní město) - 10,6 mil. obyvatel (i s aglomeracemi)
Caloocan – 1,2 mil. obyvatel
Davao – 1,2 mil. obyvatel
Cebu – 730 000 obyvatel
Zamboanga – 620 000 obyvatel
Bacolod – 430 000 obyvatel

[editovat] Historie

Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví, v jejichž čele stáli rádžové (vesničtí předáci se nazývali dato). V 15. století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám (Suluské ostrovy, Mindanao). V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães. V roce 1542 se staly španělskou kolonií. Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o zisk nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal. V roce 1901 se Filipíny dostaly pod americkou nadvládu. Roku 1946 získala země nezávislost. V letech 1965-1966 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy. Po jeho svržení jsou voleni prezidenti, kteří jsou hlavou státu. Ze 14 prezidentů byly 2 ženy (Corazon Aquino a současná prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo).

[editovat] Zajímavosti

Oblíbenou zábavou místních obyvatel jsou kohoutí zápasy.
Název sopky Apo se často vyskytuje v křížovkách.
Pražské jezulátko (Bambino di Praga) pochází z Filipín. Je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño.