Pražské Jezulátko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Jezulátko. Tento článek pojednává o artefaktu Pražské Jezulátko. O Vánočním oratoriu Pavla Helebranda pojednává článek Jezulátko (oratorium).
Soška v šatičkách

Pražské Jezulátko (latinsky Jesulus Pragensis) je malá vosková soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství, vystavená v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.

Popis[editovat | editovat zdroj]

48 centimetrů vysoká plastika je vyřezaná ze dřeva potaženého snad plátnem, povrch je vymodelován z barveného vosku. Voskový povrch je křehký, kvůli ochraně před poškozením je proto soška vsazena do stříbrného pouzdra sahajícího pod oblečením až do pasu. Soška představuje Ježíše jako dítě ve věku několika let, oblečeného do dlouhé splývavé košilky, zpod jejíhož dolního okraje vykukují obě bosé nožky. Líbezný obličej je velmi jemně modelován a orámován středně dlouhými vlnitými vlasy. Pravici má Ježíšek zdviženou k požehnání, v levici drží zemský globus završený křížem na znamení toho, že celý náš svět spočívá v jeho rukou; na hlavě má vždy královskou korunu a na prsou zavěšen pektorální křížek. Tyto královské insignie vyjadřují víru v Ježíšovo božství společnou všem křesťanům.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oltář Pražského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítězné

Soška pochází ze Španělska, kde byla vyrobena zřejmě kolem poloviny 16. století. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který na základě jeho podoby tuto sošku vymodeloval. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy.

Do kláštera karmelitánů se soška dostala v roce 1628, kdy ji se slovy „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“ karmelitánům věnovala ovdovělá Polyxena z Lobkovic. Polyxena sošku dostala a přivezla do Prahy roku 1603 ke svému druhému sňatku jako svatební dar od své matky, španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara, dvorní dámy španělské královny. Soška byla zprvu uctívána v kapli Lobkovického paláce na Pražském hradě. Sošce začala být brzy po darování u karmelitánů přisuzována zázračná moc, neboť císař Ferdinand II. krátce nato nařídil, aby Česká komora vyplácela klášteru důchod a zásobovala mnichy potravinami z královských důchodů. Do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně, v němž je soška Jezulátka vystavena, začalo proudit mnoho prosebníků, včetně významných šlechticů císařova dvora, jako například generál, don Baltasar Marradas i Vich. V roce 1648 její přítomnost v chrámě klášter zachránila od drancování švédskými vojáky, neboť v něm byl zřízen vojenský lazaret.[1]

Soška a její oltář bývaly v minulosti zdobeny četnými drobnými šperky, které pocházely z darů věřících. Nejcennějším klenotem byla dnes ztracená kopie Řádu Zlatého rouna. Neméně významné jsou skříňka ze zlaceného stříbra a barokní korunka.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

První korunka z roku 1655, kterou daroval Bernard Ignác Bořita hrabě Martinic, se pravděpodobně ztratila. Korunka, která v současné době zdobí Jezulátko, byla vyrobena v letech 18101820. Kromě této korunky má Jezulátko ještě jednu z roku 1767. Obě pocházejí z dílen pražských zlatníků. Korunka se nenasazuje přímo na sošku, je připevněna samostatně těsně nad Jezulátkem.

26. září 2009, při návštěvě v chrámu Panny Marie Vítězné, daroval papež Benedikt XVI. Jezulátku novou, třetí zlatou korunku.[2][3]

Jezulátko oblékají sestry karmelitky Dítěte Ježíše do královských šatů, jejichž barva se střídá podle období církevního roku (fialová, bílá, zelená, červená) a další podle církevních slavností a svátků. Bílá alba a královský oděv připomínají na jedné straně bezbrannost Božího Dítěte, na druhé straně pak Ježíšův královský titul a božskou všemohoucnost.

I v dnešní době k sošce denně přicházejí stovky návštěvníků z desítek zemí světa. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili k Bohu, přinesla údajně zázračná a neobvyklá vyslyšení. Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali.

Jezulátko není pražskou specialitou, Jezulátka jsou k vidění i jinde ve světě, známé je například salcburské Jezulátko.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eduard Škoda: Pražské svatyně, Praha : Libri 2002, ISBN 80-7277-098-5
  2. Jezulátko má k dispozici oblečky z různých koutů světa
  3. Video: Pražské Jezulátko vyměnilo kvůli papeži svůj šat

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŤOUPALÍK, František, Milostné Pražské Jezulátko. Praha 1929
  • NOVOTNÝ Antonín, Milostné Pražské Jezulátko. Praha 1948
  • FORBELSKÝ, Josef; ROYT, Jan; HORYNA, Mojmír. Pražské Jezulátko. Praha : Aventinum, 2004. ISBN 80-903284-5-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Infant Jesus of Prague ve Wikimedia Commons

Souřadnice: 50°5′8,39″ s. š., 14°24′12,39″ v. d.