Mona Lisa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mona Lisa, by Leonardo da Vinci, from C2RMF retouched.jpg
Mona Lisa
Leonardo da Vinci, 1503 - 1506
Olej na topolu, 77 × 53 cm
Louvre, Paříž
Další významy jsou uvedeny v článku Mona Lisa (rozcestník).

Mona Lisa, též označovaná La Gioconda, je patrně nejslavnější portrét všech dob, na počátku 16. století (přesněji v letech 15031506, ho během svého florentského pobytu) namaloval Leonardo da Vinci. Monu Lisu však dodělával až do roku 1517. Autor si toto své dílo přibalil mezi svá zavazadla[1], když v roce 1516 nuceně opouštěl Řím po udání svých spolupracovníků. Leonardo před svou smrtí prodal Monu Lisu francouzskému králi Františku I., na jehož pozvání do Francie přijel, za poměrně vysokou částku 4000 zlatých dukátů.

Dnes obraz vlastní francouzská vláda a je vystaven v Louvru v Paříži. V průběhu historie byl však obraz nejprve na zámku Fontainebleau, a později ve Versailles. Po Velké francouzské revoluci byl umístěn v Louvru krom doby, kdy byl pověšen v ložnici samotného Napoleona.

Jde o malbu olejem na dřevo topolu s využitím techniky sfumato. Žena na obraze sleduje diváka s nenapodobitelným, tajuplným úsměvem, který se stal předmětem mnoha pověstí a spekulací.

Kdo stál Leonardovi pro tento obraz modelem, je do dnešní doby předmětem dohadů. Tradičně se uvádí Lisa del Giocondo, žena florentského obchodníka Francesca del Giocondo. Zmiňuje se o ní první Leonardův životopisec Giorgio Vasari. Tento názor zastává i odborník z knihovny německé univerzity v Heidelbergu Armin Schlechter, a to na základě nálezu rukopisné poznámky na okraji knihy florentského úředníka Agostina Vespucciho z října 1503. Ital, který patřil mezi známé da Vinciho, přirovnává ve svých zápiscích renesančního velikána ke starověkému řeckému malíři Apelléovi a uvádí, že právě pracuje souběžně na třech malbách, z nichž jedna je portrét Lisy del Giocondo.[2]

Rysy díla[editovat | editovat zdroj]

Da Vinci v Mona Lise představil hned několik převratných postupů:

  • „Šířka záběru“ použitá v obrazu (tedy zobrazení přibližně horní poloviny těla) se do té doby nepoužívala – osoby byly zobrazeny buď celé, nebo jejich busty.
  • Tehdejší středověcí portrétisté malovali převážně z profilu; malba částečně z profilu, částečně z anfasu byla na počátku 16. století až na výjimky nepoužívaná. Nezvyklé též bylo, aby postava na portrétu udržovala s divákem „oční kontakt“, jak tomu v případě Mony Lisy je.
  • Pozadí za Monou Lisou je rozostřené. V soudobých malbách bylo naopak vše stejně ostré. Navíc, čím je na obraze pozadí vzdálenější, tím je rozostřenější a mdlejší. V pozadí je také možno vidět něco jako armagedon neboli konec světa. Vyskytuje se tam několik mostů a větší vlny. Poblíž je vidět několik sopek. Za nimi jsou útesy.
  • Do té doby zdaleka nejprokreslenější stínování a tónování, související s technikou sfumato.
  • Vysoká anatomická věrnost (ruce).
  • Do té doby neviděné detaily, např. v tkanině šatů.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Významnou roli pro celosvětovou známost obrazu sehrála až krádež z Louvru roku 1911[3]. Původně z ní byli podezíráni stoupenci umělecké moderny – např. básník Guillaume Apollinaire, který byl dokonce zatčen, nebo Pablo Picasso, který musel k výslechu. Skutečný zloděj dělník zasklívač obrazů, zaměstnanec Louvru Vincenzo Perugia dostal Monu Lisu až do Florencie, kde ji nabídl ke koupi antikváři Alfrédu Gerimu. Byl však při svém naivním prodeji zatčen (přenechal obraz antikváři k expertíze a čekal na peníze v hotelu), a tak se obraz vrátil zpět do Paříže, kde byl roku 1913 slavnostně vrácen do Louvru, za krádež dostal pouhých 7 měsíců, hájil se patriotstvím, chtěl vrátit obraz zpět do Itálie. Zjištění nasvědčují, že nápad na odcizení nepocházel od něj, existuje více hypotéz.
  • V místě, kde deska (z topolového dřeva) praskla, má Mona Lisa nad hlavou zelený vertikální proužek. Podklad i barva se vydrolily; neexistuje technologie, která by původní barevný charakter díla nahradila v otázce pigmentů, ze kterých je barva, pojidla, či techniky.
  • V roce 2006 se objevila další z teorií objasňující „tajemný úsměv“ Mony Lisy. Kanadští vědci došli k závěru, že úsměv patří ženě po porodu. Důvodem je nalezení stopy původní malby na obraze, kde má Mona Lisa přes tvář tenký šátek, který nosívaly florentské ženy před a krátce po porodu.[4]
  • Z obrazu prý byla kdysi odříznuta dvojice sloupů terasy, které původně postavu rámovaly.[1]
  • Krajina za Monou Lisou je fantaskní; horizonty z levé a pravé strany jsou na výrazně rozdílné úrovni a je fyzicky téměř nemožné, aby se za zády Mony Lisy mohly spojit.[1]

Kopie z Museo del Prado[editovat | editovat zdroj]

Restaurovaná kopie La Gioconda v Museo del Prado, Madrid. Předpokládá se, že malbu vytvořil učeň ve stejné době jako originál.

V lednu 2012 Museo del Prado v Madridu oznámilo, že téměř dokončilo restauraci kopie malby od žáka Leonarda. Tato kopie je dlouho známa, ale po odstranění černého nánosu barvy z 18. století se ukázalo, že obraz není jen obyčejnou kopií. Na obraze jsou provedeny i stejné změny jako u originálu, což nasvědčuje tomu, že malba byla s největší pravděpodobností namalována v přítomnosti samotného mistra. Kopie ukazuje mnohem víc detailů a to, že modelem byla krásná mladá žena. U originálu vypadá Mona Lisa starší, protože je obraz poškozen a vrstva laku ztmavla.[5][6] Tato kopie lépe osvětluje, jak portrét původně vypadal v době vzniku, předtím než lak na malbě zežloutl a popraskal dobou.[7][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Mona Lisa - Why So Famous? Zhodnocení rysů díla (anglicky)
  2. novinky.cz: Mona Lisa je Lisa del Giocondová
  3. Atentáty na umění, Josef Glückselig, Praha, Pragopress 1971
  4. idnes: Úsměv Mony Lisy je výraz matky, tvrdí studie
  5. "Mona Lisas: compare Leonardo with his pupil - interactive" at guardian.co.uk
  6. http://www.rozhlas.cz/zpravy/vytvarno/_zprava/v-madridskem-pradu-odhalili-druhou-monu-lisu-v-mnohem-predci-original--1012831 V madridském Pradu odhalili druhou Monu Lisu. V mnohém předčí originál
  7. http://www.theartnewspaper.com/articles/Earliest-copy-of-Mona-Lisa-found-in-Prado/25514
  8. http://www.guardian.co.uk/artanddesign/2012/feb/01/new-mona-lisa-prado
  • Mladá Fronta Dnes – příloha Víkend – 18. září 2004

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Leonardo : Mona Lisa : Z D.S. Merežkovského: Leonardo da Vinci / [Autor: Josef Pelcl] ; Autoris. překlad Žofie Pohorecké. – Praha : J. Pelcl, 1911.
  • Mona Lisa : historie nejslavnějšího obrazu na světě / Sassoon, Donald ; přeložila Gisela Kubrichtová. – 1. vyd. v českém jazyce. – Praha : BB art, 2004, ISBN 80-7341-273-X
  • Mona Lisa - "La Gioconda" / Dieter Sinn ; Ze stejnojm. něm. orig. přel. Věra Houbová. – 1. vyd. – Praha : Lidové nakladatelství, 1980
  • Mona Lisa's mustache : a dissection of modern art / by T.H. Robsjohn-Gibbings. – 1st ed. – New York : Alfred A. Knopf, 1947

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]