Mona Lisa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mona Lisa, by Leonardo da Vinci, from C2RMF retouched.jpg
Mona Lisa
Leonardo da Vinci, 1503 - 1506
Olej na topolu, 77 × 53 cm
Louvre, Paříž
Další významy jsou uvedeny v článku Mona Lisa (rozcestník).

Mona Lisa, též označovaná La Gioconda, je patrně nejslavnější portrét všech dob, na počátku 16. století (přesněji v letech 15031506, ho během svého florentského pobytu) namaloval Leonardo da Vinci.Monu Lisu však dodělával až do roku 1517. Autor si toto své dílo přibalil mezi svá zavazadla[1], když v roce 1516 nuceně opouštěl Řím po udání svých spolupracovníků. . Leonardo před svou smrtí prodal Monu Lisu francouzskému králi Františku I., na jehož pozvání do Francie přijel, za poměrně vysokou částku 4000 zlatých dukátů.

Dnes obraz vlastní francouzská vláda a je vystaven v Louvru v Paříži. V průběhu historie byl však obraz nejprve na zámku Fontainebleau, a později ve Versailles. Po Velké francouzské revoluci byl umístěn v Louvru krom doby, kdy byl pověšen v ložnici samotného Napoleona.

Jde o malbu olejem na dřevo topolu s využitím techniky sfumato. Žena na obraze sleduje diváka s nenapodobitelným, tajuplným úsměvem, který se stal předmětem mnoha pověstí a spekulací.

Kdo stál Leonardovi pro tento obraz modelem, je do dnešní doby předmětem dohadů. Tradičně se uvádí Lisa del Giocondo, žena florentského obchodníka Francesca del Giocondo. Zmiňuje se o ní první Leonardův životopisec Giorgio Vasari. Tento názor zastává i odborník z knihovny německé univerzity v Heidelbergu Armin Schlechter, a to na základě nálezu rukopisné poznámky na okraji knihy florentského úředníka Agostina Vespucciho z října 1503. Ital, který patřil mezi známé da Vinciho, přirovnává ve svých zápiscích renesančního velikána ke starověkému řeckému malíři Apelléovi a uvádí, že právě pracuje souběžně na třech malbách, z nichž jedna je portrét Lisy del Giocondo.[2]

Rysy díla[editovat | editovat zdroj]

Da Vinci v Mona Lise představil hned několik převratných postupů:

  • „Šířka záběru“ použitá v obrazu (tedy zobrazení přibližně horní poloviny těla) se do té doby nepoužívala – osoby byly zobrazeny buď celé, nebo jejich busty.
  • Tehdejší středověcí portrétisté malovali převážně z profilu; malba částečně z profilu, částečně z anfasu byla na počátku 16. století až na výjimky nepoužívaná. Nezvyklé též bylo, aby postava na portrétu udržovala s divákem „oční kontakt“, jak tomu v případě Mony Lisy je.
  • Pozadí za Monou Lisou je rozostřené. V soudobých malbách bylo naopak vše stejně ostré. Navíc, čím je na obraze pozadí vzdálenější, tím je rozostřenější a mdlejší. V pozadí je také možno vidět něco jako armagedon nebo-li konec světa. Vyskytuje se tam několik mostů a větší vlny. Poblíž je vidět několik sopek. Za nimi jsou útesy.
  • Do té doby zdaleka nejprokreslenější stínování a tónování, související s technikou sfumato.
  • Vysoká anatomická věrnost (ruce).
  • Do té doby neviděné detaily, např. v tkanině šatů.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Významnou roli pro slávu tohoto obrazu sehrála i jeho krádež z Louvru roku 1911[3]. Původně z ní byli podezíráni stoupenci umělecké moderny – např. básník Guillaume Apollinaire, který byl dokonce zatčen, nebo Pablo Picasso, který musel k výslechu. Skutečný zloděj Vincenzo Perugia dostal Monu Lisu až do Florencie, kde ji nabídl ke koupi antikváři Alfrédu Gerimu. Byl však při prodeji zatčen, a tak se obraz vrátil zpět do Paříže, kde byl roku 1913 slavnostně vrácen do Louvru.
  • V místě, kde deska (z topolového dřeva) praskla, má Mona Lisa nad hlavou zelený vertikální proužek. Podklad i barva se vydrolily; neexistuje technologie, která by původní barevný charakter díla nahradila v otázce pigmentů, ze kterých je barva, pojidla, či techniky.
  • V roce 2006 se objevila další z teorií objasňující „tajemný úsměv“ Mony Lisy. Kanadští vědci došli k závěru, že úsměv patří ženě po porodu. Důvodem je nalezení stopy původní malby na obraze, kde má Mona Lisa přes tvář tenký šátek, který nosívaly florentské ženy před a krátce po porodu.[4]
  • Z obrazu prý byla kdysi odříznuta dvojice sloupů terasy, které původně postavu rámovaly.[1]
  • Krajina za Monou Lisou je fantaskní; horizonty z levé a pravé strany jsou na výrazně rozdílné úrovni a je fyzicky téměř nemožné, aby se za zády Mony Lisy mohly spojit.[1]

Kopie z Museo del Prado[editovat | editovat zdroj]

Restaurovaná kopie La Gioconda v Museo del Prado, Madrid. Předpokládá se, že malbu vytvořil učeň ve stejné době jako originál.

V lednu 2012 Museo del Prado v Madridu oznámilo, že téměř dokončilo restauraci kopie malby od žáka Leonarda. Tato kopie je dlouho známa, ale po odstranění černého nánosu barvy z 18. století se ukázalo, že obraz není jen obyčejnou kopií. Na obraze jsou provedeny i stejné změny jako u originálu, což nasvědčuje tomu, že malba byla s největší pravděpodobností namalována v přítomnosti samotného mistra. Kopie ukazuje mnohem víc detailů a to, že modelem byla krásná mladá žena. U originálu vypadá Mona Lisa starší, protože je obraz poškozen a vrstva laku ztmavla.[5][6] Tato kopie lépe osvětluje, jak portrét původně vypadal v době vzniku, předtím než lak na malbě zežloutl a popraskal dobou.[7][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Mona Lisa - Why So Famous? Zhodnocení rysů díla (anglicky)
  2. novinky.cz: Mona Lisa je Lisa del Giocondová
  3. Atentáty na umění, Josef Glückselig, Praha, Pragopress 1971
  4. idnes: Úsměv Mony Lisy je výraz matky, tvrdí studie
  5. "Mona Lisas: compare Leonardo with his pupil - interactive" at guardian.co.uk
  6. http://www.rozhlas.cz/zpravy/vytvarno/_zprava/v-madridskem-pradu-odhalili-druhou-monu-lisu-v-mnohem-predci-original--1012831 V madridském Pradu odhalili druhou Monu Lisu. V mnohém předčí originál
  7. http://www.theartnewspaper.com/articles/Earliest-copy-of-Mona-Lisa-found-in-Prado/25514
  8. http://www.guardian.co.uk/artanddesign/2012/feb/01/new-mona-lisa-prado
  • Mladá Fronta Dnes – příloha Víkend – 18. září 2004

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Leonardo : Mona Lisa : Z D.S. Merežkovského: Leonardo da Vinci / [Autor: Josef Pelcl] ; Autoris. překlad Žofie Pohorecké. – Praha : J. Pelcl, 1911.
  • Mona Lisa : historie nejslavnějšího obrazu na světě / Sassoon, Donald ; přeložila Gisela Kubrichtová. – 1. vyd. v českém jazyce. – Praha : BB art, 2004, ISBN 80-7341-273-X
  • Mona Lisa - "La Gioconda" / Dieter Sinn ; Ze stejnojm. něm. orig. přel. Věra Houbová. – 1. vyd. – Praha : Lidové nakladatelství, 1980
  • Mona Lisa's mustache : a dissection of modern art / by T.H. Robsjohn-Gibbings. – 1st ed. – New York : Alfred A. Knopf, 1947
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]