Isenheimský oltář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaple z let 1262–1269 s oltářem

Isenheimský oltář je nejvýznamnějším a současně také nejrozměrnějším dílem německého renesančního malíře a představitele pozdně gotického expresívního spiritualismu Matthiase Grünewalda (kolem 14701528). Oltář, jenž patří k nejvýznačnějším dílům světového malířství,[1] a který umělec zhotovil v letech 15131515, je kombinací sochařství a malířství s dokonalým zobrazením výrazu a lidského těla v pohybu.

Grünewald jej vytvořil na zakázku preceptora Guida Guersiho pro hlavní oltář bratrstva sv. Antonína v alsaském Isenheimu nedaleko Colmaru. Mniši zdejšího kláštera zasvěceného právě sv. Antonínovi se věnovali léčení nemocných, zejména lidí postižených ergotismem, jehož příznaky nesou jednotlivé postavy na oltáři včetně ukřižovaného Krista.

Kompozice[editovat | editovat zdroj]

Autoři oltáře kombinují v souladu s pozdně gotickou tradicí křídlových oltářů malbu s řezbou, malba zde však má mnohem větší podíl.[1] Oltář má dvojitá křídla, jež umožňují tři různé konfigurace. Při uzavřeném oltáři je vidět scénu Ukřižování, na křídlech ji doprovází vyobrazení svatého Antonína a svatého Šebestiána a na predelle ve spodní části scéna Oplakávání Krista, jež zůstává viditelná i při prvním otevření.

Zavřený oltář vyjadřuje mystérium oběti.[1] Uprostřed vidíme, zmučené Kristovo tělo, vlevo podpírá svatý Jan Křtitel omdlévající Pannu Marii. Pod křížem klečí a spíná k Ukřižovanému ruce svatá Máří Magdaléna. Vpravo stojí svatý Jan s beránkem a ukazuje na Spasitele.

Sochařská práce, která je dílem Niklause von Hagenaua, se objeví teprve při rozevření skříně. Na rozdíl od středověkých oltářů, jež byly rozděleny na jednotlivá pole se samostatnými výjevy, se před námi v případě Isenheimského oltáře odehrává jednotný výjev viděný z jediného bodu a ve společném prostoru.[1] První otevření ostře kontrastuje se zavřeným oltářem. Ve veselých barvách jsou zde líčeny nejpodstatnější okamžiky Kristova života – Zvěstování Panně Marii na levém křídle, Narození Páně uprostřed a Zmrtvýchvstání na pravém křídle. K nejoblíbenějším madonám německé renesanční malby patří postavička Panny Marie která vychází z chrámu za doprovodu andělské hudby a je zahalena zlatým božím mrakem.[1] „Neposkvrněné početí symbolizují růžový keř bez trnů, uzavřená zahrada a benátské sklo.“[1]

Při druhém otevření se před námi objeví výjev Pokušení svatého Antonína a setkání sv. Antonína s poustevníkem Pavlem. Grünewald se zde představuje jako pozdně gotický fantaskní malíř.[1] „Mocí své fantazie, vynalézavostí, schopností spojovat zdánlivě k sobě nepatřící věci, magickým účinkem barev a sugestivním působením akce se k jeho Pokušeni sv. Antonína přiblížili jen někteří surrealisté.“[1]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době je Isenheimský oltář umístěn v Kolmarském muzeu na východě Francie v Alsasku. Jeho části jsou rozloženy a opatrně rozřezány, tak aby bylo možné prohlédnout si všechny tři pozice samostatně.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isenheim Altarpiece na anglické Wikipedii.