Relikviář svatého Maura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fotografie relikviáře z výstavy na Pražském hradě v roce 2010

Relikviář svatého Maura je významná románská památka pocházející z první třetiny 13. století. Je považován za druhou nejcennější památku v České republice (po českých korunovačních klenotech)[1] a vůbec nejvýznamnější románskou klenotnickou památku uloženou na českém území. Relikviář byl v roce 1995 prohlášen národní kulturní památkou České republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Relikviář byl vyroben na zakázku člena zámožného rodu Rumigny, který také založil benediktinský klášter v belgickém městě Florennes. Biskup Gérard de Rumigny získal relikvie svatého Jana Křtitele a později svatého Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven. Ještě později byly do relikviáře uloženy ostatky sv. Timoteje a sv. Apolináře.

Po Francouzské revoluci byl klášter, v jehož majetku se relikviář nacházel, zrušen; relikviář samotný se stal vlastnictvím jiného kostela ve Florennes. Byl však částečně poškozen, a od církevní rady jej roku 1838 zakoupil za 2500 franků šlechtic Alfred de Beaufort. V polovině 19. století nechal schránku zrestaurovat nákladem 3 tisíc franků. Roku 1888 byl relikviář vystaven v Bruselu, roku 1889 jej Alfred de Beaufort přemístil na svůj zámek v Bečově nad Teplou.

Za druhé světové války příslušníci rodu Beaufortů kolaborovali s nacisty. Na konci války v roce 1945 ze zámku v Bečově uprchli jen s nejnutnějšími předměty. Relikviář byl však ještě předtím, než Bečov nad Teplou opustili, uschován do zásypu podlahy hradní kaple Navštívení Panny Marie. Zámek byl po válce znárodněn.

V červnu roku 1984 československé úřady kontaktoval občan USA Danny Douglas; na zastupitelském úřadu ve Vídni začal vyjednávat s československým státem o nákupu blíže neurčené historické památky za 250 tisíc dolarů. Při vyjednávání vyšlo postupně najevo, že jde o dutý kovový předmět o velikosti přibližně konferenčního stolku s vysokou historickou a uměleckou hodnotou, který leží zakopaný asi 100 kilometrů od Norimberku. Po dalším pátrání v archivech nalezli českoslovenští kriminalisté fotografii a popis relikviáře uloženého na zámku z roku 1932. 4. listopadu 1985 začali prohledávat celý bečovský areál; relikviář byl objeven následující den.

Po tomto významném nálezu připravil Západočeský památkový úřad smlouvu s Umělecko-průmyslovým muzeem v Praze, které se zavázalo vypracovat expertizu schrány; ta byla za tím účelem převezena do Prahy. Písemná zpráva muzea ohodnotila relikviář jako památku nevyčíslitelné hodnoty; její vývoz proto nepřipadal v úvahu. V důsledku nevhodného uložení ve vlhké zemi byla však schrána ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval zrestaurování; restaurátorské práce ale započaly až o několik let později, roku 1991, po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů.

Nařízením vlády České republiky č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 byl relikviář zařazen na seznam národních kulturních památek České republiky pod číslem 308. [2]

Náročného a dlouhého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Práce probíhaly mimo jiné v kooperaci s restaurátory z německých Cách. Bylo však také nutno vyvinout nové restaurátorské postupy. Relikviář byl rozebrán, přitom byla mj. odstraněna sádrová výplň sošek z předchozích oprav. Vzácné kameny byly sejmuty a vyčištěny, poškozené pracně opraveny. Stovky dílů bylo třeba opravit nebo nahradit, poté byly postupně osazovány na nové ořechové jádro, které nahradilo původní polorozpadlé dřevo dubové. Relikviář byl kompletně zrestaurován roku 2002.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tvarem i velikostí se relikviář velmi podobá relikviáři z katedrály Panny Marie v Cáchách a z katedrály sv. Tří králů v Kolíně nad Rýnem. Uvnitř se nacházejí skeletální ostatky (kromě sv. Maura připisované také sv. Timotejovi), zbytky textilií a kůže. Obsah relikviáře zkoumala kriminalistická laboratoř, která provedla i testy DNA. Uvnitř relikvie byly zjištěny ostatky čtyř osob, mezi nimi i dětský mléčný zub, a egyptská látka z osmého století[3]. Relikviář má obdélníkový půdorys o rozměrech 140×42 cm a je 65 cm vysoký. Horní část má tvar připomínající sedlovou střechu. Původní dubové jádro bylo při rekonstrukci nahrazeno jádrem z ořechového dřeva. Dekorace zahrnuje velké množství reliéfů a sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, filigrány a gemy z drahokamů a polodrahokamů. Protilehlé průčelní stěny zdobí asi 25 cm vysoké sošky svatého Maura a Ježíše Krista, svrchní stěny pak kruhové medailony s výjevy ze života sv. Timoteje a sv. Jana Křtitele. Na každé z bočních stěn jsou v řadě rozmístěny sošky šesti apoštolů. Nejstarší gemy pocházejí z 1. nebo 2. století; jde o druhotně použité gemy antické.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byl relikviář veřejnosti ukázán na Pražském hradě na výstavě v roce 2000, tehdy však ještě nebyl zcela zrestaurovaný. Teprve od 4. května 2002 [4] se stal součástí stálé expozice na místě, kde byl nalezen a je trvale vystaven v prostorách modré jídelny[5] na zámku Bečov nad Teplou v okrese Karlovy Vary.

24. listopadu 2010 byl převezen do Vladislavského sálu Pražského hradu[6], kde byl do 27. února 2011 vystaven vedle kopie korunovačních klenotů[7].

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Reliquary of St. Maurus ve Wikimedia Commons

  1. Dokumentární film Hon na svatého Maura vysílaný 8. 10. 2006 Českou televizí
  2. Nařízení vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995
  3. Alena Drábová: Bečov nad Teplou čeká na relikviář sv.Maura, DNES, 2000
  4. Článek Svatý Maur a koňak na Czecot.cz Svatý Maur a koňak
  5. Článek Relikviář svatého Maura na Novinky.cz Relikviář svatého Maura: Nevěděli, co hledají, našli poklad
  6. Reportáž rozhlasové stanice Radiožurnál Převoz relikviáře sv. Maura: jako z akčního filmu z 24.11.2010
  7. Relikviář svatého Maura na Pražském hradě Relikviář svatého Maura na Pražském hradě

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]