Růžencová slavnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albrecht Dürer 099.jpg
Růžencová slavnost
Albrecht Dürer, 1505 - 1507
Olejomalba na dřevěné desce, 162 × 192 cm
Národní galerie v Praze

Růžencová slavnost (Rosenkranzfest) je jedno z nejvzácnějších děl ve sbírkách Národní galerie. Autorem je Albrecht Dürer.

Technické parametry díla[editovat | editovat zdroj]

Rozměr obrazu: 162 x 192 cm, olejomalba na dřevěné desce.

Deska[editovat | editovat zdroj]

Na vznik díla měl velký vliv první autorův pobyt v Benátkách (pravidla vědecké perspektivy a znalosti anatomie, nejvyšší hodnotou je dosažení harmonie a krásy, jejímž vzorem je antické umění). Dílo vzniká za autorova druhého pobytu v Itálii v letech 1505 - 1507.

Zakázku zadali představitelé početné německé komunity: bankéř Fugger (v jeho paláci umělec bydlí) a Anton Kolb. Za velký oltářní obraz nabízejí malíři 110 rýnských florénů. Malíř se do díla pouští (také z finančních důvodů), přestože jeho práce je ve městě považována za „slabší v barvě“. Je považován za vynikajícího kreslíře, ale slabšího malíře.

Deska je rozdělena na dvě poloviny trůnem, který je po obou stranách prakticky symetrický. Na trůně sedí Maria s Ježíškem na klíně. Spolu se svatým Dominikem, stojícím po levé straně trůnu, rozdávají věnce bílých a červených růží. Bílá je znamení radosti a červená smutku (Utrpení Páně). Nebo je to jinak? Není červená barva znamením lásky a modrá barva jako víra? Růžové růže jsou symboly vroucné lásky. Pomáhají jim i andílkové, vznášející se nad davem, přicházejícím z obou stran. Vlevo klečí císař a za ním světské osobnosti německé komunity v Benátkách. Vpravo klečí papež (Julius II.) a za ním církevní hodnostáři. U pravého okraje obrazu pod stromem stojí s nepokrytou hlavou sám umělec. Pod nohama Marie sedí anděl hrající na loutnu. Tohoto anděla si autor „vypůjčil“ z Belliniho obrazů, aby tak složil hold velkému benátskému malíři.

Růžencová slavnost je přelomové dílo – ukazuje, že německé malířství je schopno dosáhnout kvalit italského klasického malířství. Vzniká dílo harmonické, díky němuž německé gotické umění vstupuje do období renesance.

Restaurace[editovat | editovat zdroj]

Toto dílo muselo být kvůli značnému poškození několikrát zrestaurováno a byla mu věnována výstava Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně. Nyní se nachází ve Šternberském paláci.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]