Znárodnění
Znárodnění (nacionalizace), zestátnění (etatisace) nebo vyvlastnění (expropriace) je převod soukromého majetku do veřejného, tj. především státního vlastnictví, ve veřejném zájmu za náhradu v tržní ceně (adekvátní ceně). Jde o úkon opačný k privatizaci. Původním programem socialistických a sociálně demoktratických stran byla tzv. socializace, která nemusela mít jen podobu zestátnění, ale i dělnické kontroly či združstevnění. V jiném významu slova se používá jako synonymum konfiskace.
Sporné je vyvlastnění v soukromém zájmu. Všeobecně se připouští, že fakticky existuje.
Rozsáhlé znárodnění bylo v Československu provedeno na základě dekretů prezidenta republiky v roce 1945. Kromě konfiskace majetku etnických Němců se jednalo se o rozsáhlé a jednorázově provedené znárodnění (konfiskaci) dolů, velkých průmyslových podniků (v zásadě nad 500 zaměstnanců), podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých pojišťoven. Ještě předtím byla zestátněna výroba a distribuce filmu. U německého a maďarského státu a osob německé a maďarské národnosti a také u kolaborantů bylo provedeno bez náhrady (t.j. de facto to byla konfiskace). Později bylo komunisty slaveno 28. října jako Den znárodnění.
Znárodnění byla standardní politika socialistických stran – v Československu, Spojeném království či Francii. Po roce 1948 pokračoval proces znárodnění v Československu jako proces přechodu majetku soukromého do společenského vlastnictví totalitního státu.
Obsah |
Zestátnění železnic [editovat]
Příkladem rozsáhlého zestátnění může být historie železnic. Od roku 1909 byly v Rakousku-Uhersku zestátněné téměř všechny soukromé železniční společnosti a přičleněny k c.k. Rakouským státním drahám. Některé ze zestátněných společností byly předtím odprodány z vlastnictví státu soukromému kapitálu (například Severní státní dráha byla prodána soukromé společnosti StEG roku 1855). Poslední tři větší železniční společnosti byly zestátněny až za éry Československa.
Znárodnění z pohledu komunistů [editovat]
Za znárodnění bývá označován též akt, kterým stát násilně přebírá majetek proti vůli jeho vlastníků nebo bez jejich vědomí, a to bez náhrady nebo za náhradu jen symbolickou (zpravidla pod mezinárodním tlakem, a tudíž opožděně). Z právního hlediska se jedná o konfiskaci (propadnutí majetku).
V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“, viz např. zákony č. 118–126/1948 Sb.[1]
Reference [editovat]
- ↑ Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948, částka 47 na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1948 na MVČR.cz.
